Oceány a moře
dominantní
fyzickogeografický prvek povrchu Země tvořený masou slané vody.
Oceán pokrývá plochu asi 362 mil. km2 (71 %
povrchu Země), průměrná hloubka 3,7 km. V rámci světového oceánu
se rozlišuje Tichý oceán, Atlantský oceán, Indický oceán a
Severní ledový oceán; každý z nich má uzavřený systém mořských
proudů, specifické vlastnosti vody, apod. Okrajové části oceánu
se nazývají moře.
Světový
oceán, oceán světový – souvislý
vodní obal Země; plocha asi 361,8 mil. km2 (71 %
povrchu Země), průměrná hloubka 3 700 m, max. hloubka 11 034 m
(Marianský příkop). Průměrná salinita 35 ‰. Je rozdělen
kontinenty a ostrovy na jednotlivé oceány (Atlantský, Indický,
Severní ledový a Tichý) a moře.
Pacifik – největší oceán
na Zemi, mezi Asií, Amerikou, Antarktidou a Austrálií; plocha asi
180 mil. km2 (35 % povrchu Země, polovina
plochy světového oceánu), střední hloubka 3 780 m, maximální
hloubka 11 034 m (Marianský příkop, nejhlubší místo světového
oceánu). – Spojen se Severním ledovým oceánem Beringovou úžinou,
s Atlantským oceánem Drakeovým průlivem. Hranici s Indickým
oceánem tvoří Velké Sundy a Malé Sundy a průlivy Torresův a
Bassův. Nejčlenitější je pobřeží východní Asie, Aljašky, Kanady a
jižního Chile. Mnoho tisíc ostrovů, největší jsou soustředěny ve
východní části Tichého oceánu (Velké Sundy, Malé Sundy, Nová
Guinea, Filipíny, japonské ostrovy). – Největší struktury dna
Tichého oceánu tvoří Severovýchodní pacifická pánev a Jihozápadní
pacifická pánev; hlavní podmořské hřbety Jihopacifický a
Východopacifický. Podél pobřeží kontinentů a ostrovů často
hlubokomořské příkopy (Marianský 11 034 m, Tonžský 10 882 m,
Filipínský 10 830 m). Místy vystupují nad hladinu skupiny
podmořských hor, většinou sopečného původu (Havajské ostrovy). –
Ve východní části Tichého oceánu převládají pasátové větry, při
pobřeží Asie monzunová cirkulace s častými tajfuny, v mírných a
subpolárních šířkách zejm. západní větry. Hlavní mořské proudy
Severorovníkový a Jihorovníkový, oddělené Rovníkovým protiproudem
(teče od východu k západu). – Některé části Tichého oceánu jsou
ekonomicky intenzívně využívány, např. při pobřeží východní Asie,
Japonska a USA. Bohatá loviště ryb (u pobřeží Peru, Chile,
Kalifornie, Japonska, Kurilských ostrovů; celkem v Tichém oceánu
asi 50 % světového rybolovu). Místy těžba surovin ze šelfu.
Rozsáhlé oblasti Tichého oceánu jsou však zcela liduprázdné
(jihovýchodní část je největší souvislou vodní plochou bez
ostrovů na Zemi).
Atlantik – druhý
největší oceán na Zemi, 94,243 mil. km2; od severu k jihu měří 16 000 km,
v nejužším místě mezi Afrikou a Jižní Amerikou 2 900 km.
Maximální hloubka v Portorickém příkopu 9 219 m, střední hloubka
3 597 m, střední objem vod 334,07 mil. km3. Členité pobřeží; moře okrajová
(např. Grónské, Labradorské, Norské, Severní, Biskajský záliv) a
moře středozemní (Středozemní, Baltské, Karibské, Hudsonův záliv)
zaujímají celkem 11 % plochy Atlantského oceánu. Největší
kontinentální ostrovy (Grónsko, Velká Británie, Irsko, Velké
Antily), oceánské ostrovy převážně sopečného původu (Malé Antily,
Kanárské ostrovy, Azory, Kapverdské ostrovy, Madeira, Sv. Helena,
Ascension). Nejvýznamnější morfologickou strukturou dna je
Středoatlantský hřbet, nejdelší hřbetní systém na Zemi (od
Islandu po ostrov Bouvet 20 300 km). Po obou stranách je řada
oceánských pánví oddělených podmořskými hřbety a prahy. Kromě
Portorického další oceánské příkopy: Jihosandwichský (8 264 m),
Kajmanský (7 680 m), Romanche (7 856 m). Velkou plochu má šelf
(7,8 mil. km2)
při pobřeží Evropy, Severní Ameriky a Argentiny. Zde jsou zásoby
ropy a zemního plynu (Severní moře, Mexický záliv, laguna
Maracaibo, Guinejský záliv, šelfy Brazílie, Argentiny a Kanady),
železné rudy (Newfoundland, Normandie), dalších těžkých kovů
(Florida, Anglie), diamantů (jihozápadní Afrika), fosfátů
(severozápadní Afrika). Asi 70 % plochy dna pokrývají organické
sedimenty (hlavně vápnité schránky dírkovců, na jihu křemité
schránky rozsivek, v maximálních hloubkách též rudé jíly), poblíž
pevnin anorganický materiál. Atlantský oceán zasahuje do všech
geografických pásů severní i jižní polokoule. V mírných šířkách
hlavně západní proudění s cyklonální činností, od subtropických
tlakových maxim vanou k rovníku pasáty (severovýchodní na severní
polokouli, jihovýchodní na jižní polokouli), v Karibském moři a
Mexickém zálivu jsou časté tropické cyklóny (antilské uragány).
Vzdušné cirkulace podmiňují většinu mořských proudů, které se
vlivem rotace Země stáčejí na severní polokouli vpravo, na jižní
vlevo a vytvářejí uzavřené koloběhy. Teplé proudy vynášejí vody z
tropů do vyšších zeměpisných šířek (Golfský a Severoatlantský,
Guyanský, Antilský, Brazilský), studené působí ochlazení vlivem
přínosu arktických (Grónský, Labradorský) a antarktických vod
(Benguelský, Falklandský). Teplotní rovník je posunut na 5° s. š.
Maximální slanost má Atlantský oceán v subtropech (38 ‰) díky
maximálnímu výparu, minimální v Baltském moři (2 – 25 ‰) vlivem
velkého přítoku z pevniny. Podíl Atlantského oceánu na světovém
rybolovu 29 %. Do Atlantského oceánu ústí světové veletoky
(Amazonka, La Plata, Kongo, Orinoko, Mississippi) a další toky
hospodářsky významné (Rýn, Labe, Nil, Niger, řeka sv. Vavřince).
V Atlantském oceánu probíhá asi 50 % všech námořních přeprav.
Velké přístavy (Rotterdam, New Orleans, Antverpy, New York,
Marseille, Le Havre, Hamburk, Londýn, Janov).
třetí největší oceán
světa, na východní polokouli; 76 mil. km2, střední hloubka 3 710 m,
maximální hloubka 7 450 m (v Jávském příkopu), objem vody 282,6
mil. km3,
salinita 33 – 42 ‰ (maximum v Rudém moři). Hranice: východní
pobřeží Afriky, k jihu podél 20° východní délky, pobřeží
Antarktidy, mys South East Cap na Tasmánii, jižní a západní
pobřeží Austrálie k mysu Talbot, Malajské souostroví a jižní
pobřeží Asie. – Členité pobřeží na severu: Rudé moře, Adenský
záliv, Perský a Ománský záliv, Arabské moře, Bengálský záliv; na
jihu málo členité. Řada ostrovů a souostroví původem pevninského
(Sundy, Madagaskar, Šrí Lanka), sopečného (Komory, Maskarény,
Kergueleny), vrásového (Andamany a Nikobary), korálového
(Maledivy, Čagoské ostrovy). – Většinou úzký šelf. Páteří dna je
Středoindický hřbet, z něj se odděluje k jihozápadu Západoindický
hřbet. Podél 90° východní délky se táhne Východoindický hřbet, na
něj k západu kolmo navazuje Západoaustralský hřbet. Na jihu
rozsáhlý hřbet Kerguelenský. Rozsáhlé oceánské pánve (Arabská,
Somálská, Středoindická, Západoaustralská,
Australsko-antarktická). – Na severu teplá, suchá a slunečná zima
se slabým severovýchodním monzunem a deštivé, větrné léto se
silným jihozápadním monzunem (8 – 10 m/s); na jihu od 10° jižní
šířky převládá jihovýchodní pasát (kolem 5 m/s), mezi 40 – 55°
jižní šířky silné západní větry a vlny až 5 m výšky. U Maskarén,
Madagaskaru, na severu Austrálie a v Bengálském zálivu časté
tropické cyklóny. Vlivem monzunů sezónní mořské proudy: v zimě z
Bengálského zálivu k Africe, v létě naopak; v jižní části
Jihorovníkový proud k západu. – V Indickém oceánu 7 % světového
rybolovu, v některých částech šelfu významná těžba ropy (Perský
záliv, Rudé moře).
nejmenší oceán na Zemi,
mezi pobřežím severní Eurasie a Severní Ameriky; plocha asi 11,4
mil. km2, střední
hloubka 1 330 m, max. hloubka 5 450 m. Povrchová teplota vody –2
až –1 °C; centrální část pokryta trvale ledem (asi 5 mil.
km2). Salinita 30
– 32 ‰. – Šelf zaujímá 37 % plochy Severního ledového oceánu. Tři
výrazné podmořské hřbety (Gakkelův, Lomonosovův a Mendělejevův)
oddělují pánve Nansenovu (hloubka 5 450 m), Euroasijskou (4 520
m, nad ní severní pól) a Kanadskou (nejrozsáhlejší; 4 994 m).
Přítok vody z Atlantského oceánu Norským a Irmingerovým proudem,
z Tichého oceánu Beringovým proudem; do Atlantského oceánu
směřuje Východogrónský proud a Labradorský proud. V okrajových
částech je řada ostrovů a souostroví (Grónsko, Arktické ostrovy,
Špicberky, Nová země, Severní země). Lodní doprava jen v létě s
pomocí ledoborců; prochází zde Severní mořská
cesta.
Tichý oceán je největší a
nejhlubší oceán. Španělský mořeplavec Vasco Nunez de Balboa jej
poprvé spatřil roku 1513 z panamské šíje a pojmenoval
Mar del Sur – jižní moře – podle toho, že
ležel na jih od Atlantského oceánu, tehdy nazývaného Mar del Norte – severní moře. Jako prvý Evropan jej
přeplul portugalský kapitán Fernao de Magalhaes se španělskou
posádkou; jejich strastiplná cesta z Ohňové země až na Filipíny
(sužoval je hlad a žízeň) proběhla naštěstí za nezvykle klidného
počasí, kdy moře bylo mírné a tiché.Podle toho dostal oceán název
Mar Pacifico – moře
tiché. Normálně však tento oceán nebývá o nic méně
bouřlivý a nebezpečný než kterékoliv jiné moře (motivem
pojmenování se tedy stala šťastná náhoda). V 18 století nazývali
Francouzi oceán Le grand Océan – velký oceán
-, název se však neujal.Anglická podoba jména Pacific Ocean se
rozšířila do většiny jazyků světa. Národy Asie a Oceánie mají
ovšem své vlastní názvy, na evropském pojmenování zcela
nezávislé.
Atlantský oceán je druhý
největší oceán, prostírá se mezi světadíly Amerikou, Evropou a
Afrikou. Podle toho, že Evropu omýval z vnějšku, nazývali
jej antičtí autoři latinsky Mare Externum – moře
vnější – jako protiklad k Mare Internum
– Středozemnímu moři. Dnešní název se poprvé objevuje u
Hérodota ve 4.století před naším letopočtem: moře Atlantis nebo
Atlas je spojováno s mytickým ostrovem Atlantidou, tj.
místem bezsmrtného života příbuzných boha Dia.Staří Řekové však
oceán pojmenovali spíše podle horstva Atlas v severozápadní
Africe. U Ptolemaia se název Atlantské moře
vztahoval jenom na jižní část dnešního Atlantického oceánu
(severní část nesla jména Západní oceán).
Středověcí geografové užívali ještě názvu Severní
moře, který zůstává dodnes pojmenováním jeho menší části
mezi Britskými ostrovy a severozápadní částí střední Evropy. Až
v roce 1650 byl název Atlantský oceán zaveden
v současném rozsahu (u holandského geografa B.Varenia
v jeho díle Geographia generalis).
Autor:
neznámý, uveřejněno
v podnikovém časopise Maják
část oceánu obklopená
zčásti souší nebo vyvýšeninami oceánského dna (např. řetězec
ostrovů). Rozlišují se moře okrajová (oddělená od oceánu
poloostrovy, ostrovy a podmořskými prahy) a moře vnitřní (téměř
obklopená pevninou). Z hlediska geologického vývoje jsou moře v
porovnání s oceánem mladé struktury; vznikly v paleocénu až
čtvrtohorách. Salinita v moři závisí na přítoku sladké vody z
řek, na srážkách a výparu; mořské proudy bývají v mořích slabě
vyvinuty. Organický život v moři se obvykle vyznačuje větší
pestrostí a větším počtem endemitů než v otevřeném oceánu. Viz
též oceán.
německy Ostsee – mělké
středozemní moře Atlantského oceánu mezi severní, střední a
východní Evropou; se Severním mořem spojeno průlivy Kattegat,
Velký a Malý Belt, Řresund. Maximální délka 1 700 km, maximální
šířka 300 km, plocha 384 000 km2. Vzniklo před 17 000 lety po
ústupu pevninského ledovce. Šelfové moře; maximální hloubka 459
m, střední hloubka 55 m, střední objem 22 000
km3. Skandinávské
pobřeží modelováno ledovcem, na jižním pobřeží četné limany.
Slanost klesá od dánského průlivu (30 ‰ na severu Kattegatu, 10 ‰
Velký a Malý Belt) k východu (Rujána 8 ‰, Finský záliv 6 ‰ ) a
severu (severní Botnický záliv 2 – 3 ‰). Maximální teploty vody
18 °C v létě, zamrzání na jihu a západě 14 dnů, na severu a
východě i 3 – 5 měsíců. – Významná námořní doprava; významné
přístavy: Křpenhagen, Norrköping, Stockholm, Luleĺ, Turku, Oulu,
Helsinky, St. Peterburg, Riga, Gdaňsk, Gdyně, Štětín, Rostock,
Lübeck, Kiel, Flensburg.
[bárentsovo], okrajové
moře Severního ledového oceánu, převážně šelfové, od linie
Svalbard – Medvědí ostrov – Nordkapp až po Zemi Františka Josefa,
Novou Zemi a ostrov Vajgač. Max. hloubka 610 m, stř. hloubka 222
m, plocha 1 424 000 km2. V jižní části vlivem
Severoatlantského proudu nezamrzá; významný rybolov. V přístavu
Murmansk začíná Severní mořská cesta.
okrajové moře
Atlantského oceánu při pobřeží severozápadní Evropy mezi Velkou
Británií a poloostrovy Skandinávským a Jutským; plocha asi 565
000 km2, stř.
hloubka 87 m, maximální hloubka 725 m. Teplota vody v létě 13 –
17 °C, v zimě 2 – 7 °C; salinita 35 ‰. Pobřeží Norska členité s
fjordy, dánské, německé, nizozemské a britské pobřeží většinou
nízké, místy s watty. Významná těžba ropy a zemního plynu ze
šelfu. Intenzívní námořní doprava; světově významné přístavy
(Rotterdam, Londýn, Hamburg, Brémy, Antverpy,
Newcastle).
španělsky Golfo de
Vizcaya, francouzsky Golfe de Gascogne – okrajové moře
Atlantského oceánu mezi Bretaňským poloostrovem a severním
pobřežím Pyrenejského poloostrova; 194 000 km2, max. hloubka v Iberské pánvi je 5
311 m.
vnitřní moře Atlantského
oceánu mezi Evropou, Asií a Afrikou; plocha 2,6 mil.
km2, max. hloubka
5 121 m. Teplota vody v zimě 11 °C na západě až 16 °C na východě,
v létě 20 – 28 °C; salinita 36 – 39 ‰. Příliv většinou do 0,5 m.
– Středozemní moře je spojeno s Atlantským oceánem Gibraltarským
průlivem, s Černým mořem průlivy Dardanely a Bospor a Marmarským
mořem, s Rudým mořem umělým Suezským průplavem. Severní pobřeží
členité s poloostrovy Pyrenejským, Apeninským, Balkánským a Malou
Asií; jižní pobřeží málo členité. Četné ostrovy a souostroví:
Baleárské, Sicílie, Sardinie, Korsika, Malta, Kréta, Kypr,
Kyklady, Sporady aj. Největší přítoky Ebro, Rhôna, Pád, Nil. –
Pobřežní oblasti Středozemního moře byly kolébkou řady vyspělých
starověkých kultur (Egypt, Řecko, Řím). V současnosti patří
evropská část Středozemí mezi ekonomicky nejvýznamnější oblasti
světa; též hlavní oblast cestovního ruchu v Evropě. Hustá námořní
doprava. Přístavy Barcelona, Marseille, Janov, Neapol, Terst,
Rijeka, Pireus, Izmir, Bejrút, Alexandria, Tripolis, Tunis,
Alžír, Oran.
Adriatické moře, Jadran
– vedlejší moře Středozemního moře mezi Apeninským a Balkánským
poloostrovem; 132 000 km2, délka od Otrantského průlivu k
severnímu závěru 800 km, maximální šířka 220 km, maximální
hloubka 1 645 m. Italské pobřeží většinou nížinné, při ústí řek
močálovité s lagunami; východní pobřeží členité, hornaté, s mnoha
poloostrovy a ostrovy. Teploty vody v létě až 24 °C, v zimě 7 –
14 °C, slanost od 38 ‰ na jihu do 25 ‰ na severu, maximální
příliv 1 m. Významný cestovní ruch. Hlavní přístavy: Terst,
Benátky, Ancona, Bari, Rijeka, Split, Durrës.
vedlejší moře
Středozemního moře mezi Balkánským poloostrovem, Malou Asií a
Krétou; 179 000 km2. Velmi členité pobřeží, četná souostroví, např. Severní a
Jižní Sporady, Kyklady a mnoho ostrovů. Maximální hloubka na
jihovýchodě 2 529 m, teplota vody v létě 23 – 25 °C, v zimě 11 –
15 °C, slanost od 33 ‰ (u Dardanel) do 39 ‰ na jihovýchodě.
Významný cestovní ruch.
středozemní moře
Atlantského oceánu mezi jihovýchodní Evropou a Malou Asií. Přes
průlivy Bospor, Dardanely a Marmarské moře spojeno se
Středozemním mořem, Kerčským průlivem s mořem Azovským. Max.
délka ve směru západ – východ 1 150 km, sever – jih 580 km,
plocha 413 500 km2, max. hloubka 2 245 m, střední hloubka 1 315 m, na severu a
západě velká plocha šelfu s hloubkou do 100 m. Průměrná slanost
na hladině 12 – 18 ‰, v hloubce 20 – 23 ‰, led na severu je
maximálně 50 dní; asi od hloubky 200 m minimální obsah kyslíku a
maximální sirovodíku znemožňuje organický život. Slanější voda
teče při dně z Marmarského do Černého moře, méně slaná na povrchu
teče opačným směrem. Přítoky: Dunaj, Dněstr, Jižní Bug, Dněpr,
Kizilirmak. Hlavní přístavy: Varna, Constanţa, Oděsa, Sevastopol,
Kerč, Novorossijsk, Batumi, Trabzon, Samsun.
vnitřní moře Indického
oceánu mezi pobřežím severovýchodní Afriky a Arabským
poloostrovem; plocha asi 450 000 km2, maximální hloubka 3 040 m.
Spojeno průlivem Báb alMandab s Adenským zálivem (na jihu) a
Suezským průplavem se Středozemním mořem (na severu). Teplota
vody v létě 27 – 32° C, v zimě asi o 5° C nižší; salinita 39 – 42
‰ (jedno z nejteplejších a nejslanějších moří světa). Četné
ostrovy a korálové útesy. – Významná oblast námořní dopravy
(přístavy Suez, Elat, Akaba, Jiddah). V severní části přímořský
cestovní ruch (Elat, Hurghada).
okrajové moře na
severozápadě Indického oceánu mezi Přední Indií, Arabským
poloostrovem, Maledivami a Lakadivami, na jihu ohraničené
arabsko-indickým oceánským hřbetem; plocha 4 592 000
km2, maximální
hloubka 5 875 m. Významné přístavy Bombaj, Karáčí a
Aden.
okrajové moře Indického
oceánu mezi Přední a Zadní Indií, ostrovem Srí Lanka, Andamanami
a Nikobarami; plocha 2 190 000 km2, max. hloubka 3 955 m. Rozsáhlý
šelf proti deltě Gangy a Brahmaputry. V době letního monzunu
nižší salinita (30 ‰) vlivem srážek a zvýšeného přítoku řek.
Bouřlivé přílivy způsobují přírodní katastrofy na území
Bangladéše.
okrajové moře Tichého
oceánu mezi pobřežím východní Asie, Japonskem a ostrovem
Sachalin. Severní hranici tvoří Tatarský a La Pérousův průliv,
jižní Korejský průliv. Plocha 1,06 mil. km2, maximální hloubka 3 699 m.
Teplota vody v létě 18 °C na severu, 26 °C na jihu; v zimě zamrzá
Tatarský průliv a pobřežní část až po záliv Petra Velikého, na
jihu teploty až 10 °C. Průměrná slanost 33 – 34 ‰. Cušimský teplý
proud teče z Korejského průlivu podél japonských břehů k severu,
Přímořský proud podél pobřeží východní Asie k jihu. Významný
rybolov. Hlavní přístavy: Vladivostok, Nahodka, Kitakjúšú,
Niigata, Pusan, Phohang, Wonsan.
okrajové moře Tichého
oceánu mezi pobřežím východní Číny, Taiwanem, souostrovím Rjúkjú
a ostrovem Kjúšú; plocha asi 750 000 km2, max. hloubka 2 999 m. Teplota
vody v létě 26 – 29 °C, v zimě 10 – 20 °C, salinita 34 ‰. Spojeno
Korejským průlivem s Japonským mořem a Taiwanským průlivem s
Jihočínským mořem. Do Východočínského moře ústí řeka Chang Jiang.
– Intenzívní rybolov; na šelfu těžba ropy a zemního plynu.
Největší přístavy Šanghaj, Fuzhou, Kagošima.
okrajové moře Tichého
oceánu mezi jihovýchodním pobřežím Zadní Indie, Taiwanem,
Filipínami a Borneem; plocha 3,5 mil. km2, max. hloubka 5 559
m.
okrajové moře Tichého
oceánu mezi pobřežím východní Číny a Korejským poloostrovem;
plocha asi 380 000 km2, max. hloubka 106 m. Teplota vody v létě je 24 – 27 °C, v
zimě na jihu 10 °C, severní část zamrzá. Salinita 34 ‰. Do
Žlutého moře ústí řeka Huang He, která přináší nažloutlé sprašové
hlíny (odtud název). Hlavní přístavy Qingdao, Dalian,
Inchon.
okrajové moře
Atlantského oceánu mezi Labradorským poloostrovem a Grónskem;
plocha asi 840 000 km2, max. hloubka 4 316 m.
okrajové moře
Atlantského oceánu mezi pobřežím Střední a Jižní Ameriky a
Antilami; 2,75 mil. km2, max. hloubka 7 680 m. Dno
Karibského moře je rozčleněno na tři pánve: Venezuelskou na
východě (hloubka až 6 060 m), Kolumbijskou na jihozápadě (až 4
535 m) a Yucatánskou na severozápadě (až 4 950 m). Teplota vody
25 – 29 °C, slanost 34 – 37 ‰, příliv do 1 m. – Významná těžba
ropy ze šelfů laguny Maracaibo a Venezuelského zálivu a u
Trinidadu. Námořní trasy přes Panamský průplav.
španělsky Golfo de
Mexiko, anglicky Gulf of Mexico – vnitrokontinentální moře
Atlantského oceánu mezi jižním pobřežím Severní Ameriky,
východním pobřežím Mexika a Kubou; plocha asi 1,5 mil.
km2, maximální
hloubka 5 200 m, slanost 33 – 37 ‰. Teplota vody v létě až 30 °C,
v zimě 20 – 26 °C. Pobřeží nížinné, často bažinaté, s lagunami.
Do Mexického zálivu ústí řeky Mississippi a Grande. Na šelfu
těžba ropy a zemního plynu.
|