Labe

německy Elbe – řeka ve střední Evropě v Čechách a Německu; délka 1 165 km (z toho v Čechách 364 km), plocha povodí 144 100 km2, průměrný průtok 750 m3/s. Pramení v Krkonoších, protéká velkým obloukem Českým masívem a poté Severoněmeckou nížinou k severozápadu; vytéká u Hamburku nálevkovitým ústím do Severního moře. Největší přítoky zleva Vltava, Ohře, Mulda a Sála, zprava Jizera, Schwarze Elster, Havola a Elde. – Lodní doprava; Labe je splavné od Chvaletic (960 km). Dolní tok je spojen průplavy s Odrou, Vezerou a Rýnem (Středoněmecký průplav) a s Baltským mořem (Severomořsko-baltský průplav při ústí).

Dunaj

německy Donau, maďarsky Duna, bulharsky Dunav, rumunsky Dunărea – druhá nejdelší řeka Evropy; 2 857 km, plocha povodí 817 000 km2, střední průtok u ústí 6 430 m3/s. Vzniká soutokem řek Breg a Brigach, stékajících z východních svahů Schwarzwaldu, protéká severním podhůřím Alp do Vídeňské pánve a dále do Malé uherské nížiny, kde se odděluje Malý Dunaj. Dunaj tvoří osu Velké uherské nížiny. Pod Bělehradem proráží horské pásmo – na levém břehu leží Jižní Karpaty a na pravém Stara Planina. Dolní tok Dunaje protéká Valašskou nížinou, kde se rozlévá do širokého koryta (až 10 – 20 km). Dunaj ústí velkou močálovitou deltou (bývalý záliv vyplněný sedimenty, 4 300 km2) do Černého moře. Hlavní ramena delty: Kilijské, Sulinské a Svatojiřské. Na horním toku ztrácí Dunaj podzemní bifurkací část své vody ve prospěch povodí Rýna. Proměnlivý průtok během roku. Na dolním toku nejvyšší v květnu až červnu, na horním v červenci až srpnu (alpské přítoky s ledovcovým režimem). Hlavní přítoky zleva Morava, Váh, Tisa, Siret a Prut, zprava Isar, Inn, Enns, Rába, Dráva, Sáva, Morava (Velika Morava). Dunaj je nejvýznamnější evropskou vodní cestou; splavný od ústí řeky Iller (u Ulmu), pro větší lodě od Regensburgu (Řezna) a pro námořní lodě od Brăily (Rumunsko). Na základě Bělehradské konvence z roku 1948 je plavba volná pro všechny státy. Dunaj je přes Mohan spojen s Rýnem. Hydroenergetický význam; přehrady Železná vrata, Gabčíkovo. Časté povodně.

Rýn

německy Rhein, francouzsky Rhin, holandsky Rijn – řeka v západní Evropě; délka 1 330 km, plocha povodí 220 000 km2, průměrný průtok 2 400 m3/s. – Vzniká soutokem Předního a Zadního Rýna ve východním Švýcarsku. Nejprve protéká horským údolím k severu, poté Bodamským jezerem, přes Rýnský vodopád (výška 28 m) u Schaffhausenu a širokým hlubokým údolím mezi Vogézami a Schwarzwaldem. Mezi Mohučí a Bonnem proráží soutěskou Porýnskou břidličnou vrchovinu. Dolní tok je nížinný, v Nizozemsku se větví na několik ramen (největší Waal) a ústí deltou do Severního moře. Hlavní přítoky zleva Aara, Mosela, zprava Neckar, Mohan, Ruhr a Lippe. – Rýn je hospodářsky nejvýznamnější řekou Evropy; podél toku jsou hustě osídlené průmyslové oblasti (Porúří). Intenzívní říční doprava. Splavný od Basileje (883 km). Přítoky a průplavy je Rýn spojen se všemi hlavními okolními toky (Rhôna, Seina, Vezera, Labe, Dunaj, Ems a Šelda). Nejvýznamnější přístavy Rotterdam a Duisburg.

Mississippi

řeka v USA, největší v Severní Americe; délka 3 778 km (včetně Missouri 6 212 km, 3. nejdelší říční systém světa), plocha povodí 3,3 mil. km2 (3. největší na světě), průměrný průtok v ústí 18 000 m3/s. – Pramení západně od Velkých jezer ve státě Minnesota, protéká plochou krajinou Centrálních rovin a Mississippskou nížinou, ústí do Mexického zálivu. Největší přítoky zprava Des Moines, Missouri, Arkansas a Red River, zleva Chippewa, Wisconsin, Illinois a Ohio. Vzhledem k odlesnění značné části povodí časté povodně; protipovodňové hráze (asi 4 000 km), přehrady. – Hustá říční doprava. Horní tok propojen průplavy s Velkými jezery. Splavná od Minneapolisu (3 100 km), pro námořní lodě do New Orleansu. Na řece leží Minneapolis-Saint Paul, Saint Louis, Memphis, New Orleans.

Orinoko

španělsky Río Orinoco – řeka na severu Jižní Ameriky ve Venezuele a v Kolumbii; délka 2 084 km, plocha povodí 950 000 km2, průměrný průtok asi 30 000 m3/s. Pramení na jihu Guayanské vysočiny, rozděluje se na dvě ramena (tzv. bifurkace): levé (Río Casiquiare) teče k jihozápadu do povodí Amazonky a ústí do Río Negro, pravé pokračuje jako Orinoko k severu a severovýchodu a ústí do Atlantského oceánu. Levostrannou část povodí (přítoky Meta, Apure) pokrývá převážně Orinocká nížina; pravostranné přítoky (největší Caroni) stékají z Guayanské vysočiny. – Část toku tvoří hranici mezi Venezuelou a Kolumbií. Dolní tok splavný, největší přístavy Ciudad Bolívar a Ciudad Guayana (i pro námořní lodě).

Amazonka

portugalsky Río Amazonas – největší veletok světa, průtok 63 000 – 280 000 m3/s, průměrně asi 170 000 m3/s, do světového oceánu ročně přivádí asi 15 % celkového přítoku z pevniny. Největší povodí světa, 7 050 000 km2, tj. asi 40 % rozlohy Jižní Ameriky. Nejdelší řeka na Zemi, 7 025 km, s pramenným úsekem Apurímac, Ucayali. Pramení na jihu Peru v Peruánských Alpách, vytéká z ledovce Uacra jako Río Santiago, dále Apurímac (na dolním toku též nazýván Río Ene a Río Tambo), soutokem s Urubambou vzniká Ucayali a po jejím soutoku s Marańónem začíná Rio Amazonas. Pro úsek Amazonky až po Rio Negro se v Brazílii užívá název Río Solimőes. Šířka řečiště po soutoku Maraňónu a Ucayali 1,5 km, v Iquitos 1,8 km, na hranicích Peru a Brazílie 2,8 km, na středním toku 5 – 10 km, v Óbidos se zužuje na 1,8 km při hloubce přes 100 m, před ostrovem Marajó má šíři 25 km a v říční deltě 250 – 300 km. Od soutoku s řekou Rio Negro překonává po ústí (1 300 km) výškový rozdíl 26 m, tj. sklon 2 cm na 1 km. Průměrná rychlost proudění na dolním toku 0,75 m/s, průměrná hloubka 30 – 50 m, maximální přes 70 m. Celkem 17 přítoků je delších než 1 500 km, Madeira, Rio Negro, Tocantins a Xingu patří mezi 15 nejvodnějších řek světa. Hladina kolísá během roku o 7,5 m v peruánském městě Iquitos, o 7 – 13 m v Manausu a o 6 – 8 m na dolním toku. V době povodní se Amazonka rozlévá do široké údolní nivy (várzea), vytváří rozsáhlá jezera podél toku (igapó), na občasně zaplavovaných plochách (campos) ukládá úrodné náplavy. Pravé přítoky mají maximální průtoky v létě na jižní polokouli, levé v létě na severní polokouli. Řeky v povodí Amazonky se rozlišují podle barvy. Tzv. řeky s černou vodou (água preta), např. Rio Negro, se vyskytují na půdách s vysokým obsahem kyseliny křemičité, která rozpouští složky humusu. Tzv. řeky s bílou vodou (água branca) jsou zakalené žlutými jílovitými zvětralinami, bohatými na živiny, které toky odnášejí z And a ukládají je podél břehů (Río Solimőes, Purus, Juruá a Madeira). Tzv. čisté řeky, např. Tapajós a Xingu, unášejí velmi málo plavenin chudých na živiny, mají žlutozelené až olivově zelené zabarvení a oproti řekám s bílou vodou jsou velmi průhledné. Přílivový příboj (pororoca) dosahuje v ústí výšky 4 – 5 m a je zřetelný ještě v Óbidos, 800 km od ústí. V povodí Amazonky je asi 50 000 km vodních cest. Pro námořní lodě (do 5 000 t) je splavná do Manausu, pro lodě s ponorem do 4 m až do Nauty (Peru) na soutoku Maranónu s Ucayali (4 300 km). První splul Amazonku 1541 – 42 F. de Orellana z území Ekvádoru přes Río Coca, Río Napo a hlavní tok až po ústí.

Eufrat

arabsky Furát, turecky Firat – největší řeka Blízkého východu; délka 2 760 km. Vzniká soutokem Karasu a Muratu v Arménské vysočině v Turecku. Protéká Sýrií a Irákem a společně s Tigridem vytváří tok Šatt-al-Arab, ústící do Perského zálivu. Max. odtok v květnu a červnu. Hydroelektrárna Keban a Atatürk. Povodí Eufratu je jednou z nejstarších kulturních oblastí.

Tigris

Dijla, turecky Dicle – řeka v Turecku a Iráku; délka 1950 km, plocha povodí 375 000 km2, průměrný průtok u Bagdádu 1 240 m3/s. Vytéká z jihovýchodního Turecka, protéká bývalou starověkou Mezopotámií a s řekou Eufratem vytváří dolní tok Šatt-al-Arab. Zavlažovací kanály, přehradní nádrže. Splavná od Bagdádu, za vysokých vodních stavů od Mosulu (al-Mawsil).

Šatt al-Arab

společný dolní tok řek Eufratu a Tigridu na hranicích Iráku a Íránu; délka 195 km, průměrný průtok 1 400 m3/s. Ústí deltou do Perského zálivu. Do Basry je splavný pro námořní lodě.