Navigační a orientační body
část pevniny vybíhající
do oceánu nebo do moře; tvořena skalními horninami nebo plážovými
sedimenty.
Hoornský mys –
nejjižnější část Jižní Ameriky, jižně od chilského ostrova Cabo
de Hornos. Nebezpečné místo pro námořní plavbu do zprovoznění
Panamského průplavu. Poprvé obeplut v roce 1616 holandským
kapitánem Willemem Schoutenem (pojmenován podle jeho rodného
města Hoorn).
španělsky Tierra del
Fuego – souostroví u jižních břehů Jižní Ameriky mezi průlivy
Magalhăesovým a Drakeovým; 73 746 km2, 74 000 obyvatel (1993). Největší
ostrov Isla Grande de Tierra del Fuego. – Na severu plošina
pokrytá stepí, jižní část hornatá; nejvyšší zaledněná Cordillera
Darwin (2 469 m n. m.). Chladné a větrné klima. Národní park
Tierra del Fuego. – Souostroví politicky rozděleno mezi Argentinu
a Chile. Řídké osídlení. Největší přístavy Ushuaia a Rio Grande.
Chov ovcí, rybolov, lov tuleňů. Těžba ropy. – Ohňová země byla
původně osídlena indiánskými kmeny, 1520 objevena pro Evropany F.
Magalhăesem. Kolonizace od roku 1860.
[kabu branku],
nejvýchodnější mys Jižní Ameriky a Brazílie (34° 45´ západní
délky) na pobřeží Atlantského oceánu.
[kejp keneverel], též
Cape Kennedy (1964 – 73) – mys na východním pobřeží střední
Floridy, východně od Orlanda. Největší americké raketové
(kosmodrom se soustavou startovacích ramp) a kosmické středisko –
J. F. Kennedy Space Center, vojenská letecká základna. Cestovní
ruch (návštěvnické středisko Spaceport USA).
[kejp heteras], mys na
východním pobřeží USA (stát North Carolina) na písečné kose v
Atlantském oceánu; 35°15´ severní šířky, 75°32´ západní délky.
Významný pro námořní navigaci.
Hoornský mys –
nejjižnější část Jižní Ameriky, jižně od chilského ostrova Cabo
de Hornos. Nebezpečné místo pro námořní plavbu do zprovoznění
Panamského průplavu. Poprvé obeplut v roce 1616 holandským
kapitánem Willemem Schoutenem (pojmenován podle jeho rodného
města Hoorn).
mys na severu
poloostrova Tajmyr v ruské Východosibiřské nížině. Nejsevernější
bod euroasijského kontinentu: 77° 43´ severní šířky. Objeven S.
J. Čeljuskinem. – Od souostroví Novaja Zemlja oddělen průlivem
Vilkinského.
mys v Rusku, na
Čukotském poloostrově. Nejvýchodnější bod Asie a Ruska, 66° 05´
severní šířky, 169° 40´ západní délky; maximální výška 741 m n.
m. – Poprvé obeplut (1648) S. I. Děžňovem.
anglicky Cape of Good
Hope – skalnatý mys na jihu Afriky (34° 21´jižní šířky, 18° 29´
východní délky). Poprvé obeplut v roce 1488 B.
Diasem.
anglicky South East Cape
– nejjižnější výběžek Tasmánie a celé Austrálie; 43° 50´ jižní
šířky, 146° 50´ východní délky.
anglicky South Cape –
nejjižnější výběžek australské pevniny (stát Victoria); 39° 08´
jižní šířky, 146° 25´ východní délky.
[núrkap], Severní mys –
mys v severním Norsku na ostrově Magerřya (71°10´21˝ severní
šířky) se strmými útesy. Nordkapp není nejsevernějším bodem
Evropy ani evropské pevniny.
mys Prince Waleského –
nejzápadnější pevninský výběžek Ameriky, na Aljašce; 168°05´ z.
d., 65°40´ s. š.
Cape Agulhas –
nejjižnější bod Afriky, mys v Republice Jižní Afrika; 34° 52´ j.
š., 20° 02´ východní délky.
anglicky Cape York –
nejsevernější výběžek australské pevniny, ležící na stejnojmenném
poloostrově; 10° 41´ jižní šířky, 142° 32´ východní
délky.
Cap Vert – poloostrov v
západní části Senegalu; vybíhá do Atlantského oceánu. Mys Pointe
des Almadies je nejzápadnějším výběžkem pevninské části Afriky;
17°46´ západní délky.
Ostrov je část souše
obklopená vodou. Mořské ostrovy se dělí na oceánské (sopečné,
korálové) a pevninské (původně součást pevniny, později
oddělené).
portugalsky Açores –
skupina devíti sopečných ostrovů (Săo Miguel, Pico, Terciera, Săo
Jorge, Faial, Flores, Santa Maria, Graciosa, Corvo) v Atlantském
oceánu, 1 300 km západně od Portugalska; 2 247
km2,
236 700 obyvatel (1991), správní středisko Ponta Delgada na
ostrově Săo Miguel. Významné tranzitní místo mezi Evropou a
Amerikou (letecká doprava, kabelové spoje), rozvoj cestovního
ruchu. Zemědělství (ovoce, vinná réva).
Skupina hornatých
sopečných ostrovů, největší je Săo Tiago (991
km2),
nejvyšší Fogo s činnou sopkou Pico Volcano (2 829 m n. m.). Suché
a slunečné tropické podnebí s nedostatkem srážek (ročně jen 100 –
300 mm). Suchomilné polopouštní rostlinstvo. –
Více než 7 100 ostrovů,
z nichž největší jsou Luzon (104 683 km2) a Mindanao
(94 596 km2), leží v sopečném a zemětřesném
tichooceánském pásmu, jež doprovází východoasijské pobřeží.
Souostroví bývá postihováno přírodními katastrofami. Pobřeží
ostrovů značně členité).
vulkanické ostrovy v
Tichém oceánu mezi 19 a 22 ° s. š., 3 500 km od Severní Ameriky,
považované někdy za součást oblasti australské, jindy za
samostatnou zoogeografickou podoblast .
anglicky Aleutian
Islands – souostroví v Tichém oceánu náležející USA. Tvoří je
více než 100 ostrovů sopečného původu, navazujících na pevninskou
poloostrovní část Aleutského pohoří, vybíhajícího k západu.
Celková délka 2 500 km. Z toho 35 sopek aktivních (od roku 1760).
Vzdálenost mezi ostrovy se zvětšuje směrem k západu (8 – 135 km).
Nejzápadnější ostrov Attu leží na východní
polokouli.
Antillas – souostroví v
Karibském moři táhnoucí se v délce kolem 4 000 km od Yucatánského
průlivu k severnímu pobřeží Venezuely; odděluje Karibské moře a
Mexický záliv od Atlantského oceánu. Dělí se na Velké Antily
(Kuba, Haiti, Jamajka, Portoriko) a Malé Antily (Panenské
ostrovy, Návětrné ostrovy, Závětrné ostrovy).
Baleáry, španělsky Islas
Baleares – španělské souostroví v západní části Středozemního
moře. Hlavní ostrovy Mallorca (3 618 km2), Menorca
(702 km2), Ibiza (572 km2), Formentera a
Cabrera.
Bermudské ostrovy,
anglicky Bermuda Islands – souostroví v západním Atlantském
oceánu východně od jihovýchodního pobřeží USA; asi 150 ostrovů
sopečného a korálového původu. Největší Great Bermuda.
Ostrovy sopečného původu
lemované korálovými útesy. Největší ostrov Rarotonga dosahuje
výšky 652 m n. m.
ostrovy podél
jadranského pobřeží Balkánského poloostrova, součást horského
Dinárského systému (viz též Balkánský poloostrov), který je zde z
větší části ponořen pod hladinu moře, vyčnívají jen vrcholky v
podobě ostrovů. Dalmatské ostrovy se dělí na Kvarnerské (Cres,
Krk, Rab, Pag), Severodalmatské (Premuda, Silba a skupina
Kornatských ostrovů), Středodalmatské (Brač, Hvar, Vis, Šolta),
Jihodalmatské (Korčula, Mljet, Lastovo). 69 velkých ostrovů
(často obydleny), přes 600 malých. Největší Krk (409
km2), Cres (404 km2) a Brač (396
km2), nejdelší Hvar (68 km) a nejvyšší Brač (780 m n.
m.).
faersky Fřroyar, dánsky
Faerřerne – ostrovy v Atlantském oceánu mezi Skotskem a
Islandem;– Skalnaté ostrovy sopečného původu (bazalt) dosahují
výšky 882 m n. m. Pobřežní skalní útes Enniberg, 725 m vysoký, je
patrně nejvyšší na světě.
Malvíny, anglicky
Falkland Islands, španělsky Islas Malvinas na jihu Atlantského
oceánu, asi 500 km východně od pobřeží Argentiny. Východní ostrov
(East Falkland, Soledad, 6 682 km2) a asi 100 menších
ostrovů, dependence Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy
ostrovy.
Velká skupina (přes 300)
ostrovů sopečného původu, obklopených korálovými útesy; největší
Viti Levu (10 497 km2) a Vanua Levu (5 534
km2).
španělsky Archipiélago
de Colón, též Islas Galápagos, Želví ostrovy – souostroví
sopečného původu na rovníku v Tichém oceánu, asi 900 km západně
od Ekvádoru. Třináct větších a asi 32 malých ostrovů. Největší
ostrov Isabela (4 278 km2) s nejvyšší sopkou Wolf (1
707 m n. m.); další ostrovy Santa Cruz, San Cristóbal, San
Salvador, Fernandina.
anglicky Hebrides –
souostroví s více než 500 ostrovy v Atlantském oceánu při
severozápadním pobřeží Skotska; průlivy Malý a Severní Minch je
rozdělují na Vnější a Vnitřní Hebridy. Vnější Hebridy rulové
(největší ostrov Lewis), Vnitřní Hebridy z usazených a vyvřelých
hornin (největší ostrov Skye).
Iónské ostrovy – skupina
asi 40 ostrovů při západním pobřeží Řecka v Jónském moři.
Největší ostrovy Kefallinía (770 km2), Korfu (Kérkyra,
594 km2), Zákynthos, Lefkáda, Ithaka.
anglicky Cayman Islands
– tři britské ostrovy v Karibském moři.
španělsky Islas Canarias
– španělské souostroví v Atlantském oceánu při severozápadním
pobřeží Afriky. Tvoří je sedm hlavních ostrovů (Tenerife,
Fuerteventura, Gran Canaria, Lanzarote, La Palma, Gomera a
Hierro) a několik menších neobydlených. – Přístavy Las Palmas a
Santa Cruz de Tenerife.
Kurilské ostrovy –
souostroví v Tichém oceánu mezi Kamčatkou a ostrovem Hokkaidó.
Pět trvale obydlených ostrovů (Paramušir, Urup, Iturup, Kunašir,
Šikotan) a mnoho neobydlených, délka souostroví 1 200
km.
norsky Lofoten –
souostroví v Norském moři u severozápadního pobřeží Norska;.
Hornaté ostrovy (1 161 m n. m.) s členitým pobřežím (fjordy.
Nejvýznamnějším městem a přístavem je Svolvćr na ostrově
Austvĺgřy.
Skupina téměř 1 100
drobných, zcela plochých korálových ostrovů, které jsou v délce 1
000 km rozloženy v rovníkovém pásmu, hlavní přístav a letiště
Malé.
Celkem 34 plochých
korálových ostrovů tvoří skupiny Ralik (západ) a Ratak (východ)
ve střední části Tichého oceánu, délka řetězců 1 300
km.
Sundské ostrovy –
souostroví v jihovýchodní Asii mezi Indickým a Tichým oceánem.
Dělí se na Velké Sundy (Sumatra, Borneo, Jáva, Celebes) a Malé
Sundy (Bali, Lombok, Sumbawa, Sumba, Flores, Timor
aj).
Ostrovy sopečného původu
s většinou hornatým povrchem jsou obklopené korálovými útesy.
Největším ostrovem je Guadalcanal.
norsky Spitsbergen –
norské souostroví v Severním ledovém oceánu mezi 76° a 81° s. š.,
Největší ostrovy Špicberk (39 044 km2) a
Severovýchodní země (14 530 km2). – Členité pobřeží s
fjordy.
skupina ostrovů u
pobřeží jihovýchodní Asie v západní části Sund. Do Velkých Sund
patří Borneo, Sumatra, Jáva, Celebes a některé menší ostrovy v
Jávském moři.
Wallis a Futuna,
francouzsky Wallis et Futuna –v Tichém oceánu ležící severně od
Fidži;– Dvě skupiny hornatých sopečných ostrovů: Wallisovy
ostrovy (největší Uvea,) a ostrovy Horn (Futuna, a neobydlený
Alofi.
|