V roce 1973 byla v NDR zakoupena  loď Mír II. (loď pro přepravu suchého nákladu, s robustní konstrukcí překládacího zařízení, původně určena pro rejdaře v ČLR).

Z provozu vyřazeny dvě lod pro přepravu kusového nákladu: jedna z nejproduktivnějších a nejspolehlivějších Kladno, která byla odprodána řeckému rejdaři a dále provozována pod jménem Apostolos (a v nájmu využita spolu s další lodí Nicolaos, celkem k 3 cestám s cukrem z Kuby) a Republika II. (švédskému rejdaři, kde plula pod jménem Cape Blanc).

V důsledku výstavby linky A Metra se ústředí přestěhovalo z budovy Na můstku, kde byly v nájmu, do budovy Strojimportu  v paláci Koruna na Václavském náměstí (technický úsek byl umístěn v Legerově ulici). Protože i palác Koruna měl být cca za 1 rok rekonstruován, začalo se s přípravou výstavby provizorní budovy na Hagiboru ve Strašnicích. Současně byly zahájena práce na projektové přípravě nového sídla podniku, které mělo být v Opletalově ulici pod budovou FMZO.

1.6. vstoupila v platnost zásadní platová přestavba námořníků. 

11 lodí na začátku roku překonala dosavadní maxima z roku 1965 v nosnosti DWT (současně kapacita BCC přesáhla sto tisíc DWT a převýšila nosnost lodí pro kusový náklad) a poprvé překročila i stotisícovou hranici tonáže BRT. Počet pracovníků dále rostl, podíl odvodů klesl k osmdesátiprocentní hranici.

Všechny lodě opět ziskové,. nejlepší výsledky dosáhly šestitisícovky Blaník a Radhošť. Výrazné zvýšení zisku i návratnosti tak zaznamenala celá flota.

3 cesty najatých lodí (2 Apostolos a 1 Nicolaos) však skončily ztrátou. Najímání cizích lodí:mělo dva důvody:

a)        zajištění smluvních přeprav pro Čechofracht – většinou sezonní přepravy cukru, soustředěné do poměrně krátkého období po sklizni na Kubě

b)        uvolnění vlastních lodí pro efektivnější zaměstnání, při čemž celkový výsledek byl takto optimalizován

S vyjímkou Levanty zaznamenaly zlepšení všechny relace i provoz BCC