Po dokončení stavby lodi TŘINEC a jejím uvedení do provozu v roce 1975 nastalo poměrně dlouhé období, v němž bylo zřejmé, že koncepce rozvoje floty založená na stavbě lodí pro přepravu rudy nebude realizována, a proto se připravovala změna této koncepce. Pro období 6. pětiletky se uvažovalo o nákupu a dodání čtyř lodí, z toho dvou lodí typu Panamax o velikosti asi 76 tisíc DWT a dvou lodí liniového typu velikosti 14 - 16 tisíc DWT. Průzkum výrobního programu socialistických zemí (zejména v PLR, ale i v SSSR a NDR ukázal, že lodě v požadovaných parametrech a vlastnostech se v současné době nestAvějí a nejsou zahrnuty v programu loděnic ani do roku 1980.

V roce 1978 byla vypracována nová koncepce rozvoje československé námořní floty; která vycházela z trendu rozvoje výměny zboží se zahraničím, realizovaným po moři a ze zkušeností s dosavadním provozem lodí. Vzhledem k tomu, že do konce 7. pětiletky (1985) se počítalo s ukončením žIvotnosti a vyřazením lodí JISKRA; KOSICE, BRNO, VITKOVICE, BLAN!K, SITNO, RADHOST a KRIVÁŇ), předpokládala se jejich náhrada novými loděmi a rozšířením počtu jednotek z dosavadních 12 lodí na 14 v roce 1985. Proto se předpokládalo, že v tomto období bude zakoupeno celkem 10 lodí, a to čtyři lodě o nosnosti 15 tisíc DWT s dodáním v roce 1980 - 1982, tři lodě o nosnosti 33 tisíc DWT s dodáním v roce 1982 - 1984 a tři lodě o nosnosti 6 tisíc DWT s dodáním v roce 1983 - 1985.

Průzkum výrobních programů loděnic socialistických zemí ukázal, že jedinou zemí, která má ve svém výrobním programu zařazenu stavbu lodí o nosnosti 15 tisíc DWT, je Jugoslávie, jmenovitě loděnice 3. Máj Rijeka, která již v průběhu roku 1977 projevovala zájem o dodávky lodí  souvislosti s nákupy lodních plechů a zařízení z Ceskoslovenska. Došlo k několika informativním jednáním na úrovni generálních ředitelů CNP a jugoslávské loděnice za účasti zprostředkovatelské firmy Brodomaterijál.

Po vyjasnění všech základních otázek byl 21.12.1978 podepsán ve Rijece kontrakt na dodávku čtyř lodí univerzálního typu o nosnosti 15 tisíc DWT při ceně 11,8 miliónu USD a s dodáním prvé jednotky v roce 1980, dalších dvou v roce 1981 a čtvrté začátkem roku 1982 s tím, že 70 % hodnoty každé lodi bude spláceno v půlročních splátkách.od dodání po dobu sedmi let při úroku 8,5%.

Dosavadního generálního ředitele Františka Majera nahradil Karel Kapr, předtím náměstek ministra dopravy pro úsek železnic.

Nezměněný stav lodí, přesto v ústředí růst pracovníků i režie, odvody stále přes devadesát procent

Krizové tendence světového hospodářství nadále ovlivňovaly nepříznivě námořní trh. V oblasti trampové dopravy sazby klesaly až do května (na nejnižší úroveň minulých let), poté došlo k postupnému zpevnění, ale na úrovni neuspokojivé pro rejdaře. V liniové dopravě pokračoval růst sazeb, který se snažil dohonit vzestup provozních nákladů.

Celkové výsledky obdobné jako v předchozím roce, u jednotlivých lodí rozdíly větší oběma směry, největší zlepšení Jiskra (návratnost 66%), v minusu naopak Vítkovice.

U liniových lodí nadále dominovala relace indicko-irácká (ale zisk klesl téměř o čtyřicet milionů Kč a podíl se snížil na 35%) s těžištěm v exportních cestách, importní cesty končily většinou  ztrátou. Levantská relace dosáhla výrazně lepších výsledků (přírůstek zisku dvacet milionů Kč a podíl 26%) v důsledku zlepšení exportu HTS.

BCC (36%) pokračovaly částečně v časových nájmech, většinou však byly zaměstnány odvozy pro čs.plátce.

Loď Bratislava (velitel kpt.Kadlečík) proplula 14.6. jako první Magellanovou úžinou a v témže roce obeplula loď Praha (velitel kpt.Ivanov) 2.8. mys Horn (nejjižnější část Jižní Ameriky, s nepříznivými podmínkami pro námořní plavbu).