V roce 2014 vzpomínají bývalí pracovníci podniku ČNP (Česká, dříve Československá námořní plavba)
62 let od vztyčení československé vlajky na naší první poválečné lodi Republika I. (11.1.1952)
55 let od svého založení (1.4.1959), kdy vznikla ČNP jako samostatný podnik pro námořní dopravu vlastními loděmi
a současně připomínají, že uplyne již
16 let od prodeje poslední české námořní lodě (18.12.1998), což znamenalo konec provozu vlastních námořních lodí v naší zemi
Tyto stránky jsou určeny všem, kdož se zajímají o historii a výsledky námořní plavby, zejména pak těm, kteří se o její dobré výsledky a pověst zasloužili svojí prací na námořních lodích.
Jsou jich tisíce, kteří na moři trávili dlouhé roky a někteří často celý svůj aktivní život věnovali tomuto náročnému povolání a v současně době rožívají konečně celý čas ve společnosti svých blízkých, rodin i kamarádů, ať již na zaslouženém odpočinku, či našli uplatnění v tuzemských organizacích. Stovky však dále pokračují v tradici námořníků na cizích lodích zahraničních rejdařů, nebo se věnují činnosti s námořní dopravou spjatých, především zajišťováním námořních přeprav na cizí tonáži pro české i zahraniční organizace.
Na počátku bylo slovo, přesněji řečeno hec a vize. Seděli jsme
párkrát na přelomu let 1986 / 87 s vyzyvatelem a brilantním
servisákem Frantou Žemličkou a s kapitánem Podlenou (řečeným
Bokasou), a přemýšleli jsme jak inovovat svět řízení lodního
provozu na Plavbě. Lodě s automatizovanou strojovnou už byly
tehdy „mainstream“, začaly se objevovat první lodní satcomy
systému Inmarsat a většině firem v suchozemsku vládly sálové
počítače a minipočítače s terminálovými sítěmi.
Kladli jsme si základní otázku – jak by bylo možné propojit lodní
automatiku s kancelářskými a navigačními daty s pomocí
komerčně dostupného komunikačního kanálu přes satelit do
výpočetního systému na ústředí?
Jak převést telegrafickou komunikaci na firemní email a tuto
techniku spojit s pravidelnými datovými přenosy mezi loděmi
a ústředím? Jak nakonec propojit obchodní aplikace na ústředí
s automatizovaným datovým vstupem z lodí?
Měli jsme plnou hlavu vizí a nápadů jak na to, ale žádné
praktické zkušenosti. Satelitní terminál jsme znali jen
z časopisů a pécéčka z televize – všichni o nich
mluvili ale málokdo si na ně sáhnul.
Já sám jsem prožil na lodích přes 3 roky (M/S Praha, Bratislava a
Blaník) v létech 1983 – 86 a v podvědomí jsem tušil kde
jsou rezervy a co je výzva k zlepšení – v podstatě 3
věci:
automatizace a integrace systémů na lodi,
satelitní komunikace jako náhrada a rozšíření radiotelegrafického
spojení, a
inovace výpočetního systému na ústředí. A komunikační propojení
všech těchto celků.
Bokasa nastoupil na ústředí na jaře 1987 jako nový technický
ředitel a společně jsme poptali 3 renomované firmy – oficiálně to
bylo na systém satelitní komunikace, ve skutečnosti to byl i
vývoj softwaru pro automatizované přenosy. Ukázalo se, že firmy
Sperry Marine i Debeg se nechtěly pouštět do zákaznického vývoje,
zatímco firma SAIT Marine Int’l sdílela naši vizi a nabídla
strategickou spolupráci za dobrých cenových podmínek.
Většinu roku 1987 jsme psali studie a zdůvodnění co a jak chceme
dokázat. Připomenu alespoň:
Zřízení interní komise pro rozvoj ASŘ a příslušné dokumenty – od
června 1987
Přednášku pro konferenci MÚZO (resort FMZO) v Brně, červen
1987 – níže podepsaný
Populární článek pro interní časopis Maják – číslo 5/87
(30.11.1987) pod názvem „Nové směry automatizace v ČNP“,
možná trochu odtržený od tehdejší reality, ale většina cílů se
realizovala během dalších 5 let.
Programový dokument o „Integraci řízení lodního provozu“, který
vypracoval Bokasa pro asociaci INSA a přednesl jej na zasedání
15. prosince 1987
Jak se
na to
tvářili
S odstupem času je zajímavá úvaha, že podpora projektu šla
„napříč politickým spektrem“ tehdejší předrevoluční
éry – byl to asi odraz obrovské
snahy inovovat a vyniknout, a pro některé snad také důsledek
Gorbačovovy éry společenského „re-engineeringu“ 2. pol. 80. let
... než začala ta skutečná revoluce.
Vedení na lodích: velmi záleželo na kapitánech, palubních a
strojních čífech, rádiácích a hospodářích. Kromě kapitána Podleny
řečeného Bokasa to byli určitě kpt. Dočekal, kpt. Bek, čífové
Konár, Vodička (pozdější Ministr práce a sociálních věcí),
Hrádek. Pamatuji kpt. Kadlečíka jak objevil kouzlo textového
procesoru a chodil komponovat lodní emaily na počítač
s disketou. Z hospodářského s námi nejvíc
spolupracoval Pepík Müller (se kterým jsem shodou okolností
nastupoval na Plavbu v r. 1982).
Kolegové rádiáci z lodí a z rádia OMP Praha: pro moji
rodnou „třídu“ to bylo obtížné sousto – „change management“. Naši
nejlepší rádiáci jako Juraj Bábel a Pavel Káčerek to však vzali
s pozitivní perspektivou - zpočátku zkoušeli automatizovat
morseovku ale později se nechali strhnout modelem satcomu a
počítačových sítí. Standa Antoš věřil v hybridní model
(satcom + záložní telegrafie) a později nám ho pomohl úspěšně
realizovat, a na začátku také vymyslel název DATEL pro službu
satelitních přenosů.
První tahouni na obchodním oddělení – hlavně Jirka Podobský,
který snad jako první neuvěřitelně ovládnul makrojazyk tehdejšího
kancelářského balíku Framework II, psal vlastní makro-programy a
velmi nám pomáhal ukázat v denním životě obchodníka
námořních přeprav, jak takový systém podporuje
konkurenceschopnost... pak následovali všichni ostatní – Jirka
Vesecký, Jindra Falta, Míra Winkler.... ti všichni viděli ten
potenciál který měl jít daleko nad rámec automatizace lodního
provozu. Oni chtěli vydělat víc peněz a to dodalo naší práci
další rozměr. Vzpomínám jak za námi jednou přiběhl Jirka Vesecký,
který počítal výhodnost denní sazby v pronájmu on-line ve
Frameworku během telefonického hovoru se zákazníkem
(multikriteriální výpočet) – a „utahal“ svůj protějšek tak, že
ten už nebyl schopen sledovat variantnost naší nabídky online,
musel kapitulovat s tím že si to propočítá a zavolá zpátky
později.
Technici – inspektoři OSLP - byli (jako obvykle v podobných
inovačních projektech) docela nadšení a přitom mírně skeptičtí.
Ze začátku nás nejvíc podporoval Petr Ponikelský, později jsme
získali Vláďu Volánka který kromě nové krve z „mašiny“ nám i
pomohl vrtat díry do betonu a usadit satcom od SAITů na střeše
budovy ústředí. Později přišel Petr Babulík který v tom
viděl celou budoucnost, ale to už byl začátek jiné generace.
Lidi z ekonomického byli zpočátku velmi opatrní... to víte,
finančáci nikdy nemůžou ztratit kontrolu. Myslím že také viděli
ten potenciál, ale měli obavu aby se jim to nevymklo
z rukou, takže nás spíš přibrzďovali ... asi to bylo na
místě. Zpočátku jsme snili s Ing. Bastlem a s Honzou
Halouskou, později se přidala i opatrná pí. Nápravníková.
I když budou mnozí hodnotit tyto souvislosti odlišně, domnívám
se, že s příchodem kpt. Podleny na ústředí byl viditelný
posun směrem k vyšší organizační efektivnosti, individuální
produktivitě a motivaci. Myslím, že Bokasa chtěl v létech
1987 – 91 opravdu udělat z Plavby vedoucí rejdařskou firmu
v mezinárodním měřítku a tento projekt byl pro něj jedním ze
stavebních kamenů, jak dosáhnout technologické i obchodní
konkurenční výhody.
Spanilé instalační cesty na lodě – za velké pomoci Jirky
Padevěta, Franty Vacka a štěchovického skladu jsme přebírali
lodní konfigurace pécéček od fy SAIT a zasílali na lodě, kam pak
jezdil někdo z nás instalovat systém a zacvičovat rádiáka a
klíčové lidi z posádky. Bylo to dobrodružství a vzrůšo
pozorovat jak na to reagovali lidi na lodích. Říkal jsem si že ať
člověk evangelizuje jak chce, vždycky je rezerva to udělat
lépe.
Komunikace byly od počátku klíčem ke všemu. Vyústění „Datla“ a
digitalizace telefonní ústředny znamenaly krev, pot a slzy na
poštovním odd. Veliký dík patří pí. Věře Kühnlové, později Yvettě
Znojemské a jejich týmům... Kompletní výměnu ústředny a všech
telefonů za digitální, na co se dnes píšou velké projekty, jsme
zvládli v nadšení svépomocí za jeden víkend – a asi 98%
telefonů fungovalo normálně když se lidi vrátili do práce
v pondělí ráno.
Datel jakožto „Enterprise messaging system“ – začátky integrace
Datla patří nejvíce mému kolegovi Zbyňku Kozlovi, později to
převzali Pavel Barták a Petr Volek... Zbyněk na začátku spával
v kanclu ve spacáku když po nocích ladil software a
přenosové trasy. Tehdy ještě neexistovaly uživatelsky přívětivé
komplexní softwary jako Outlook / Exchange a teprve po letech nám
došlo, o co jsme se tehdy vlastně pokoušeli – průkopníka
kategorie Enterprise Messaging System.
Počáteční nedůvěra, ale pozdější pochopení a podpora ze strany
tehdejšího managementu sálového počítače, dnes obecně nazývaného
„glasshouse“ – Ing. Paulíčka a Dalibora Jíchy.
Lidi, uživatelé, administrátoři... zpočátku jsme podceňovali
školení koncových uživatelů nad rámec rádiáků a administrátorů
(trapné opomenutí mnoha projektantů ASŘ dřevních časů). Nakonec
si to vzalo za svoje i tehdejší personální oddělení a projekt
„rekvalifikace / školení“ sledovali s obvyklou důsledností.
Hrdinové této skutečné sociální inovace byli určitě Ctirad Pacák,
později Ivan Tichák, Karel Šrámek a desítky až stovky rádio,
palubních a strojních oficírů, kteří vzali tuto změnu
pozitivně.
V r. 1990 přišli další klíčoví programátoři a projektanti
Pavel Barták a Petr Volek, kteří rozvinuli naše počáteční nadšení
do profesionální formy a jim patří skutečný dík za dotažení
uživatelských aplikací a udržení systému v chodu.
Později, asi v r. 1992 přišel
Jarda Flejberk, který po odchodu první generace nadšenců systém
dále rozvíjel a integroval s prostředím ústředního počítače
– možná výzva pro Jardu nebo Dalibora aby také přispěli svým
pohledem na věc.
Standa Antoš z rádia OMP který mistrně dokázal sedět na dvou
židlích: pomáhal při zavádění satelitů, ale přitom zajistil spolu
s Frantou Zemličkou řiditelnou krátkovlnnou anténu, která
v dobách největší slávy kralovala střeše ČNP spolu
s kloboukem satcomu jako alternativní manuální spojení.
Standa se dokázal osobně zaintegrovat do nového systému a
dohlížel na celou komunikační trasu. Co nešlo satcomem (občasné
výpadky nebo poruchy), odeslal ručně morseovkou.
Spolupráce s firmou SAIT byla docela úspěšná. Průměrná doba
jednoho spojení 1. generace softwaru byla 80-90 sekund. Když jsme
kontrahovali upgrade na druhou generaci softwaru (CEDIS)
v r. 1991, vedli jsme jednání o ceně pragmaticky... ani
Jean-Pierre Verdeyen, ani Albert Godts si nebyli jisti jak mají
stanovit cenu. Nastavil jsem tehdy laťku tak, aby nový software
výrazně zkrátil dobu spojení a aby investice do upgradu měla ekonomickou návratnost do jednoho
roku. Skutečně jsme pak dosáhli zkrácení průměrné délky spojení o
25 až 30 sekund, což při 2 – 3 voláních denně dělalo asi 1.500
USD za rok a loď, což byla zhruba požadovaná cena upgradu na 1
loď.
Mezitím nám vyšly články a profily v různých časopisech
(jsou k dispozici u Z.Bastla)
připomenu alespoň:
Časopis Elektronika – 3/88: článek „Čipy na vlnách“
Časopis Ocean Voice – 1/89: článek „Under new Management“
Časopis Telekomunikace – 4/90: článek „Zavádění satelitní
komunikace do řízení lodního provozu“
Sobotní příloha „Haló sobota“ z 1/4/89 – článek „Šťastnou
plavbu, kapitáne“
Časopis Ocean Voice 10/91: profil „Services and Applications“
Rád bych rovněž připomněl roli Vládi Synka z obchodního, který
jako jeden z mála dokázal ve svojí osobě spojit palubního
důstojníka s počítačovým fandou a který dočasně převzal
vedení projektu v době, kdy jsem byl na odchodu
z Plavby v r. 1993. Ing. Synek dokonce sestavil skvělou
prezentaci „Shipping Fleet Management Using Inmarsat Services“,
kterou přednesl na konferenci Inmarsatu v Aténách
v květnu 1993.
- bezpečnost plavby a udržitelnost komunikace bez ohledu na
pozici lodi a na počasí, možnost vysílání z většiny přístavů
(telegrafie je většinou nepřípustná)
- integrace lodní sítě PC s automatikou strojovny a
navigačními přístroji (experimentálně)
Inovace řízení
- urychlení všech datových přenosů při relativně nízkých
nákladech (jeden přenos: cca 12 USD na loď a den.... tj. asi
3.600 USD na loď a rok)
- zprůhlednění řízení procesů - zejména v reportingu lodního
provozu a v zásobování materiálem
- automatizace dříve manuálních procesů – denní reporty lodí,
statistiky cest, výplaty, žádání materiálu atd.
Skutečná sociální inovace
- snad si mohu dovolit tvrdit, že jsme spustili rekvalifikační
vlnu několika set lidí v ČNP (na ústředí i na lodích). Hodně
z nich se možná naučili používat pécéčka v jejich
dalších profesích, byznysech či jen pro pozdější nástup Internetu
a emailu.
- umožnili jsme členům posádek telefonovat domů za režijní
náklady a později dokonce posílat první emaily (kombinace DATEL +
pošta domů) zdarma nebo za minimální poplatky (sám jsem na to
kdysi psal Generální instrukci).
- a na co dnes vzpomínám nejraděj: v době listopadové
revoluce již byly systémy instalovány na asi 18 lodích a také na
ústředí a všechna ta politická prohlášení OF se valila tam a
zpátky satelitním kanálem tak, že jsme to ani nestačili tisknout.
Díky Datlu jsme byli nějak blíž k námořníkům na našich
lodích v kritické době – a oni byli blíž ke svým rodinám a
domovům.
Mělo to vůbec smysl?
Je skutečně otázka, jaký model řízení lodního provozu je
optimální v daném segmentu přepravy, teritoriu, nákladu,
lince atd. Je otázka zda úroveň integrace řízení, kterou jsme si
v projektu kladli za cíl, byla vůbec opodstatněná
v podmínkách tržní ekonomiky a zda mohla poskytnout naší
firmě skutečnou konkurenční výhodu. To však není předmětem tohoto
příspěvku – to ať posoudí jiní analytici a experti – diskuse je
vítána.
Tady se budeme určitě lišit, možná je to téma k diskusní
skupině?
Myslím, že každý z nás se naučil spoustu nových věcí – jak
individuálně, tak jeden od druhého
Pronikli jsme jako firma do povědomí mezinárodní komunity
v oblasti ship managementu
Objevili jsme taje virtuálních týmů a interních koučů a sponzorů
mezi lidmi na lodích i na ústředí
Bylo to „fun“ – užili jsme přitom spoustu radosti, měli jsme to
rádi, a to bylo možná to nejdůležitější!
Chtěl bych touto cestou upřímně poděkovat všem výše jmenovaným
kolegům, spolupracovníkům, podporovatelům i oponentům (i těm
dalším na které jsem možná zapomněl) za jejich proaktivní přístup
k tomuto projektu a za krev, pot a slzy které mnozí
z nich opravdu vydali za těch několik úžasných let. Třeba se
ještě někdy setkáme!
Autor:
Zdeněk Jiříček
radiodůstojník na řadě námořních
lodí (1982 – 1987)
pracovník ASŘ a ředitel ÚOA na
ústředí ČNP (1987 – 1993)