Cesty kolem světa
aneb Magellanovo hledání
západní cesty za kořením
Ferdinand Magellan, jinak
Fernao de Magalhaes, portugalský voják a především
mořeplavec, narozený kolem roku
1480, připojil své jméno k slavným objevitelů, jako byli
Batolomeo Diaz (první obeplutí Mysu Dobré Naděje), Vasco de Gama
(první v Indii), Kryštof Kolumbus, Caboto (Labrador) a
Amerigo Vespucci.
Ferdinand Magellan se
20.září 1519 ve službách mladého španělského krále Karla I. vydal
ze Španělska novou cestou na Moluky a do Indie. Předpokládal, že
taková cesta musí existovat a že cíl jeho cesty je blízko Nového
světa. Měl podporu španělského královského dvora, který ho
vybavil pěti loděmi a posádkou asi 300 námořníků a potřebnými
zásobami. Byly to lodě San Antonio
(120 DWT), Trinidad (110 DWT),
Concepcion (90 DWT), Victoria (85 DWT) a Santiago (75 DWT).
Magellan byl ustanoven
velitelem celé flotily, jeho vlajkovou lodí byla Trinidad.
Španělský král mu dal neomezené právo nad osudy a životy výpravy
(rights of rope and knife). Po zastávkách, učiněných pro doplnění
zásob v místech, kde je dnes Recife, Rio de Janeiro a La
Plata, zakotvila výprava dne 1.dubna v zátoce San Julian
Bay. Začínala zde zima a nikdo z výpravy si neuvědomoval, že
v těchto místech jsou jedny z nejhorších plavebních
podmínek na světě, kde se Jižní Amerika téměř střetává
s Antarktidou. Magellan věděl, že musí s další plavbou do
jara počkat. Byla to pro něho těžká zkouška, neboť si uvědomoval,
že dlouhá nečinnost lodí, zima a přezimování na nepohodlných
lodích v těchto končinách způsobí nespokojenost posádky.
Zanedlouho po zakotvení se velitelé tří lodí vzbouřili, Magellan
však vzpouru tvrdě potlačil a vzbouřence
zlikvidoval.
Na sklonku zimy 1520
opustila flotila čtyř lodí zátoku (Santiago) při jedné průzkumné
cestě ztroskotala) a zanedlouho Magellan počátek úžiny, která
vedla do Pacifiku. K triumfu veplutí do úžiny došlo 21.října
1520. Kronikář Antonio Pigafetta, který se cesty také zúčastnil,
popisuje událost takto:
„Jakmile jsme připluli
k k 52.stupni zeměpisné šířky směrem k Antarktickému
pólu dne 21.října 1520, nalezli jsme jako zázrakem úžinu, jejíž
počátek jsme nazvali Mys jedenácti tisíc panen. Úžina má délku
110 leagů (1 league asi 3 míle) a vede do jiného moře, zvaného
Pacifické. Je obklopena velmi vysokými horami, pokrytými sněhem.
Na každé půlce „leagů“ jsme našli dobrý přístav a kotviště,
dobrou vodu a ryby podobné sardinkám.
Úžinou propluly pouze
tři lodě, neboť San Antonio dezertovala a vrátila se do
Španělska. Magellan tehdy pojmenoval úžinu „Pathagonickou“ a
jižní Argentinu „Pathagonia“ podle dlouhých chodidel tamnějších
domorodců.
Další osudy výpravy byly
potom tyto:
28.11.1520
– flotila vplula do
Pacifiku, který jako první z Evropanů uviděl roku 1513 Vasco
Balboa, ale Magellan by prvý, kdo tímto oceánem na své lodi
proplouval.
6.3.1521
- Magellan po více než
100 dnech namáhavé plavby zastavil na ostrově Quam a získal opět
čerstvou vodu a jídlo.
27.4.1521
- mořeplavec Magellan
byl zabit v boji s domorodci na ostrově Mactan na
Filipinách, když předtím žádal, aby domorodci přijali křesťanství
a uznali španělského krále.
8.11.1521
- loď Concepcion byla
potopena a zbývající dvě lodě dopluly do Moluky, kde naložily
drahé látky a koření. Loď Trinidad však už byla tak zchátralá, že
po vyplutí dlouho nevydržela.
6.9.1522
- loď Victoria pod
vedením Juana Sebastiana del Cano proplula Indickým oceánem,
kolem Mysu Dobré Naděje přes Kapverdské ostrovy a přistála ve
španělské Seville. Z původní posádky zůstalo pouze 18
mužů.
Návrat z cesty tak
namáhavé a dlouhé nebyl nikterak slavný a nikdo si tehdy
neuvědomil velikost činu Ferdinanda Magellana. Konečně pro Evropu
v té době byla nová cesta do Indie
nepoužitelná.
Teprve později byla
úžina mezi Jižní Amerikou a Ohňovou zemí pojmenována po
Magellanovi (Strait of Magellan). V roce 1881 byla tato
cesta prohlášena za mezinárodní. Je 550 km dlouhá, v neužším
místě 3 km široká, hloubka se pohybuje od 31 do 1170 metrů.
Plavby zvláště v zimním období je pro množství podvodních
skalisek nebezpečná.
Na doplnění třeba ještě
uvést, že Mys Hornský neboli Cape Horn (Cabe de Hornes) jakožto
nejjižnější mys Jižní Ameriky na Hornském ostrově byl poprvé
obeplut v roce 1616. Nazván byl po rodišti holandského
mořeplavce.
Autor:
neznámý, uveřejněno
v podnikové časopise Maják
první cestu kolem světa
vykonala loď
Košice I. 1965
(velitel kpt.Frey) za
112 dní od 28.10.1965 od západu na východ z polského Štětína
(přes brazilskou Vitorii, okolo Afriky do japonské Nagoji, poté
do Peru a přes Panamský průplav) do jugoslávské Rijeky
16.2.1966.
Dále máme záznamy o
dalších devíti cestách okolo světa, z toho další 3 loď
Košice I. 1968-1969 (v roce 1968 prvně opačným směrem), 2 loď
Vítkovice I. 1968 a 1974, a po jedné Praha 1978, Karlovy Vary
1987, Lipno 1989 a Vítkovice II. 1996
První
cesty kolem Jižní
Ameriky byly zaznamenány v roce
1978
Bratislava
(velitel kpt.Kadlečík)
proplula 14.6. jako první Magellanovou úžinou
(mezi Jižní Amerikou a Ohňovou zemí).
Na cestě z Evropy
do Peru proplula Panamským průplavem a na zpáteční cestě
z Peru do Argentiny projela Magellanovou úžinou a jako první
čs.námořní loď obeplula Jižní Ameriku.
Praha
(velitel kpt.Ivanov)
2.8. obeplula poprvé mys Horn (nejjižnější část
Jižní Ameriky – ostrova Ohňová země, s nepříznivými podmínkami
pro námořní plavbu) od západu na východ.
|