Rovníkový křest

Vznik rovníkového křtu

Tak to byl začátek, jenž vedl k oslavám přeplutí rovníku. Dlouho to znamenalo nejen-mši, ale i volno pro posádku a generální očistu i úklid. Říkalo se tomu "Berlengův křest".

Až 18. století skončilo s přemírou církevních událostí kolem moře a vrátilo se k době starší, k řecko-římské mytologii a na palubu přišel znovu Neptun se svým doprovodem. Poprvé na lodích holandských a francouzských.

Kromě ateistických  principů současného křtu však tkví hlavní rozdíl oproti původnímu v tom, že tehdy byla křtěna  polomrtvá posádka. Dnes v tomto stavu novokřtěnci spíše končí.

kapitán dálné plavby  ing.Jan Hošek (1935-1984),

absolvent námořní školy v ukrajinské Oděse,

velitel řady našich námořních lodí

uveřejněno v podnikovém časopise Maják 1/79

Neptun na lodi

Autor:

kapitán dálné plavby Antonín Fojtů (*1930),

jeden z prvních absolventů námořní školy v polském Štětíně,

velitel řady našich námořních lodí

z knihy

Moře milované i proklínané

Utrpením ku štěstí

Přibližujeme se k rovníku. Den je jako zlatý dukát třpytící se na slunci. Moře je klidné - calm a pasátní vítr se tady nekoná. Jsou tedy ideální podmínky pro rovníkový křest a slavnosti s tímto spojené. Pro Buchetku a Chlapečka to bude ta nejčernější sobota. Protože tento tradiční akt už podrobně a barvitě popsalo mnoho slavných novinářů, kteří jeli jednu cestu na lodi, pro nás, aktéry, zbývá snad jen udělat průřez tvrdou realitou, zhodnotit to a napsat rezultát. Tak tedy křtilo se, křtí se a křtít se bude, ale je v tom různé provedení, různý scénář a režie. Na pasažérských lodích jsou to převážně maškarní karnevaly pro pány i pro dámy, kdežto na lodi nákladní, kde jsou většinou samí "drsňáci", se tento obřad postupem času zvrhl v sadistické orgie. Tady už se ani nepoužívá výrazu "křtíti" a místo toho se říká "dát jim zabrat". Je to taková prověrka a testování, kdo kolik vydrží. Ono vlastně v každodenním, námořnickém životě také není vždy jenom legrace, většinou to bývá "zabíračka".

Jednou, ještě za blahé paměti Neptuna Jaroslava prvního, byl na Košicích vyhlášen tak zvaný nealkoholický křest. Mělo to být takové lážoplážo, protože mezi obětovanými byla tehdy i paní kapitánová a také manželka samotného Neptuna. Kapitán se obával přílišného rozvášnění Neptunova křtícího personálu a vydal proto historický manifest, že podávání alkoholických nápojů v Neptun baru se nepovoluje. Když se příslušníci Neptunovi družiny líčili a oblékali do kostýmů ve skladišti na přídi, měli sucho v krku a také se chtěli preventivně pojistit proti úbytku červených krvinek. Poslali proto stevarda, aby přinesl ze zádi nenápadně v kbelíku nějakou lahvinku vína. Stevard si ale myslel: "Když v kýblu, tak volně nalité", a přinesl ho nenápadně tunelem pod palubou plný až po okraj. Nabíralo se do hrníčků a tajně štrnkalo na kuráž. Když potom rozkurážení křtitelé vyrukovali na palubu, vykřikovali protialkoholická hesla a místo troubení a bubnování, jako demonstraci nealkoholického charakteru toho průvodu, zpívali: "Přes spáleniště, přes krvavé řeky, jdou naše pluky neochvějně dál." Mořská panna, reprezentovaná Jirkou Šetenou, mávala křtěncům na pozdrav bílým šátkem a spadla z nosítek. Udělala si neestetickou bouli na čele a narafičené vnady, z pod růžové kombinačky, se jí rozkutálely po palubě. Neptun, kterého přivezli na rudlíku, vykřikoval: "Kde je tady ta dožínková zábava", místo aby se zeptal, kdo je velitelem tohoto škuneru. Když potom křtil svou manželku, dal si obzvláště záležet a osobně dohlédl, aby byla v neptunovském salonu krásy a kosmetiky jak se patří zušlechtěna. Stejně ale tehdejší "neptuniáda" neměla valnou úroveň, neboť nebylo použito všech klasických, mazacích extraktů. Nikdo nebyl donucen zaplatit pořádné výkupné, dokonce v jednom případě, ve funkci nejvyšší bylo podvrženo místo plzeňského prazdroje polské pivo "žiwiecke" a ještě k tomu z reprefondu.

Od té doby se nad oceány přehnalo mnoho bouří a dnes tady zase jednou máme tu pravou, neptunovskou černou magii. Radioasistent leží na mučidle a dostává mučení třetího stupně - lechtání na chodidlech - za to, že nechtěl políbit mořskou pannu na pupík. Třetí kuchař je zpovídán astronomem, kolik lahví whisky hodlá zaplatit, když nebude podtahován pod kýlem, a stevarda pověsili na kladku, protože odmítl sníst mýdlem obložený chlebíček. Buchetka z toho vyklouzl celkem hladce, nikde se nešprajcoval a všechno odkejval a nakonec dostal krásné jméno do křestního listu "Delfín". Jakpak to asi dopadne s naším mašinovým novicem? Je poslední obětí a klečí u Neptunovy soudné stolice jako mučedník, s hlavou napasovanou do žebříku, omotán silným řetězem. Černoši - většinou rekrutovaní z řad bažantů pokřtěných na minulé cestě - se na něm vyžívají pod heslem: "Nás taky nikdo nešetřil". Na jeho tělesnou schránku se vylévá veškerá nepřízeň osudu. Už týden předem prohlašoval, že mu nikdo nemůže nic udělat, že on se nedá, nebo že se křtít nenechá a že nikdo ho nemůže donutit. Dělal ze sebe příliš chytrého a to nemají staří mazáci rádi, a tak mu teď dávají do těla. Už jenom to, že je poslední a viděl všechnu tu hrůzu před sebou, stačí k tomu, aby se mu dělaly mžitky před očima a zvedal žaludek. Vysoké, přikulminační slunce pálí do obnažené hlavy, s které už dávno spadla čepice, a veselé rovníkové křtění, které by mělo být hezkou vzpomínkou, mění se v brutální násilí inkvizičního vyslýchání. Ten nejhorší odpad z mazutových odstředivek, suříková barva, smradlavá vajíčka a uležené tvarůžky, rajský protlak a moučný zásyp, čilisos a tabasko s hořčicí jako prevence proti záškrtu a vůbec všechny zbytky ze všech ostatních lahví, kbelíků a rendlíků jsou využity do poslední kapky na nebohého Chlapečka. Lidská pýcha a sebevědomí jsou pošlapány, když je vláčen od podvodnického doktora k sadistickému lazebníkovi, prohlížen a zušlechťován, válcován na mučidle, natahován na skřipec a pomazán dalšími, hutnými pomazánkami. Oči, nos, uši a vůbec všechny tělesné otvory zablindovány mazutem - ani živý ani mrtvý - je nakonec předložen Neptunovi k závěrečnému jednání. Nevidí, neslyší a už ani neregistruje, že to, co mu dávají vypít je mořská voda. Otiskem palce potvrzuje, že dobrovolně zaplatí předepsaný křticí poplatek, pět kartonů piva a tři láhve tvrdého alkoholu. Potom je konečně pokřtěn na jméno "Chameleon mořský". Že prý moc mění barvy a podvádí ve společenských karetních hrách, fixluje šestky při "člověče nezlob se". Tak ať tohle jméno je vizitkou jeho charakteru. Nakonec se ještě prolézá plátěným tunelem jakoby na druhou stranu rovníku na opačnou polokouli. Tady se ještě náš mučedníček zmohl k poslednímu odporu, že dvakrát vycouval zpátky, když ho uprostřed zasedli a valili do něho požárními hadicemi dva proudy vody z obou stran. Smlouval s Neptunem a vymlouval se, ale nebylo mu to nic platné. Musel tam znovu, byl protažen a na konci té své kalvárie vylezl bez trenýrek, černý od hlavy až k patě, duševně pokořen a tělesně zmordován.

Jsou to nezapomenutelné zážitky burcující lítost i nenávist vůči těm, kteří strhli korunu tvé ješitnosti. Ale jak se říká, "utrpením ku štěstí". Teď dostane rovníkový křestní list, kde je to na zažloutlém pergamenovém papíře staroangličtinou napsáno a kapitánem i Jeho Veličenstvem Neptunem vlastnoručně podepsáno, že byl řádně pokřtěn po absolvování zatěžkávací zkoušky a že už je zkrátka chlap - námořník, který má přístup ke všem mořím a oceánům. Při příštím křtu bude mezi těmi, kteří se mohou šťastně smát, že už to mají za sebou a na celuloidový pásek bude zachycovat dokumentární záběry, jak zase jiným bažantům zvedají mandle a dávají jim do těla. Za rok nebo za dva z něho bude chasník jak se patří. Ve strojovně snad zvládne svou práci a za dlouhých mořských večerů bude nepostradatelný v kanastových olympiádách nebo v mariášovém kvartetu.

Autor:

František Ptáček (*1930)

absolvent námořní školy v polské Gdyni,

palubní důstojník na řadě našich námořních lodí

z knihy

Schody do celého světa     

Mořský koníček

Jaro se již nesměle hlásilo o svá práva v Evropě, když jsme ji opět opouštěli a odplouvali do jižních krajin, kde právě začínal podzim. Kromě nových členů posádky byly na lodi manželky a tři děti, Evička, Roman a Standa. Hned po odjezdu z přístavu se na nástěnce objevilo toto oznámení:

T T T VŠEM VŠEM VŠEM

Zpráva z Neptunova sekretariátu:

Za lodní advokátní poradnu „Předem varován-lépe vyzbrojen“

pomovaný právník JUDr.K.Z.Pižle, v.r.

A tím vše začalo. Nejenom nováčkové, ale i děti byly vtaženy do zastrašovací kampaně rovníkovým křtem. Nejstarší Standa sice prohlašoval, že žádný Neptun není, ale šestiletí caparti Evička a Románek si tím docela jisti nebyli a každou chvíli někoho vyzvídali. Při svých pochůzkách po lodi zjistili, že „pod bakem“ – ve skladištích na přídi se po pracovní době něco děje a chodili tam nakukovat. Členové Neptunovy družiny zde obnovovali a doplňovali potřebný inventář. Přípravy na křest byly v plném proudu. V poledním hlášení druhého palubního důstojníka již na úrovni Lisabonu byla jízlivá otázka: „Znáte lékařský úkon zvaný NEPTUNŮV ZÁBAL? Jestli ne, tak si to raději ani nepřejte.“ Nebo „Sledujte Neptunovo zpravodajství , trénujte potápění a ohýbání kloubů v opačném směru!“ Tiskový tajemník J:V:Neptuna nám po krátkovlném přijímači lakonicky sdělil –„Bude to hrozné!“…. Zítra ve 13,00 hodin novokřtěnci musí stát v pozoru tváří k moři a salutovat (zmocněnci J:V:N: budou pozorně sledovat a dělat si poznámky(. Křtěnče, třes se! S hlubokým soucitem řídící věž.“

Týden před křtem byl vyvěšen krásně namalovaný plakát, z kterého se sice usmívala dobrácká tvář Neptuna, ale text nesliboval nic potěšujícího.

Vážení i nevážení, ctění i nectění, mužové, děti, ženy, křtění a hlavně nekřtění, nadešel den rozuzlení a ti nekřtění budou pokřtěni! My, veliký vládce všech moří a oceánůna Váš škuner prohnilý vstoupiti ráčíme a duše nehodné, suchou zemí páchnoucí omočit slanou vodou hodláme a a snad i pokřtít dáme. Před touto slávou připomenouti vám Regule rovníkové ráčíme:

1. Jelikož po dlouhé cestě ze svého letního sídla ve středu trojúhelníku Bermudského znaveni budeme My i věrní sluhové naši, nejprve náležité občerstvení před započetím obřadu žádáme
   
2. Všechny mořské vlky, kteří námi pokřtěni již byli, střízlivé viděti chceme
   
3. Zbytek červů pozemských ve Vašem škopku se nacházejících v řadě nastoupených hodláme zastihnouti a to v oděvech běloskvoucích, očím naši lahodících
   
4. Každý z oněch suchozemců nechť je řádně upraven, oholen, učesán a vonnými sprayi naparfémován, aby ani závan pachů nelahodných z těl strachy potících se nezavál k Mořské Panně, po našem boku se nacházející
   
5. Pořadí ubožáků, kteří  před ná poklekati budou, určíme My a mouřeníni naši, kteří dorazí na Váš škopek 24 hodin před námi a provedou patřičné označkování razítkem, které až do křtu smyté nesmí býti
   
6. Veškeré neuposlechnutí příkazů Našich hodnoceno bude jako neúcta k majestátu Našemu a urážka Panny naší a neprodleně vyzve použití nejstrašnější škály trestů a muk, rukama Našich necitelných mouřenínů provedených
   
7. Stupeň slastí a radovánek Vám při křtu členy naší družiny udělený každý ovlivniti může hojnými dary a pozornostmi Nám i družině poskytovanými.
   

Takto zní Regule rovníkové i vůle Naše.

My ,veliký vládce v letním sídle svém

Jeho Veličenstvo Neptun.

Po přečtení tohot plakátu nebylo lehké dětem, plným nových dojmů  z lodi, vysvětlovat slova jako „rozuzlení, škuner, duše nehodné, Bermudský  trojúhelník, sluhové, mořský vlk, červ pozemský,….“ A převést je do dětského jazyku. Již samotné slovo rovník nevyvolávalo u dětí jenom pouhou představu čára na mapě světa, na kterou denně koukaly, ale i pocit něčeho tajemného, nepochopitelného, co dosud nepoznaly. Jednou šestiletý Románek nahlas konstatoval: „Hm, takže když budeme na jižní polokouli, tak Sláveček bude pod mýáma nohama, žejo?“ Fascinovala je i změna času. Jelikož si zásadně neposouvám čas na svých hodinkách a syn si toho všiml, často se vyptával kolik hodin je u nás doma. Bylo to vždy spojeno se vzpomínkami na brášku a babičku. Největší legraci měl, když na lodi po skončení kina bylo deset hodin večer a u nás v Československu byly tři hodiny ráno. To s hrdostí prohlašoval „Tak pozdě jsem ještě nikdy nešel spát!“

Dny plynuly rychle za sebou a nástěnka, určená pro Neptuna se denně plnila novými zastrašovacími kresbami a texty. Vše bylo třeba dětem přečíst a vysvětlit. My rodiče jsme však měli dojem, že nováčci z řad starších mají z křtu větší strach než děti. Možná to bylo tím, že při čtení a vysvětlování jsme děti také uklidňovali.

Například mezi jinými kresbami visel "Tvůrčí dialog Lakotného Ezechiáše“. Na něm obrovský Neptun pronásleduje malého človíčka, trhá mu nohu a pod tím je text: Neptun: „máme to celkem za pakatel 10 + 10!“ Ezechiáš: „Ó.ó,ó, všemocný Neptune, vládče moří – áááách, oúúúú – nebudu již zapírat karton Whisky – jauvéééjs – naopak, zaplatím všechno, co Tvé veličenstvo nařídí – uíííí, uíííí – moje nohááá…“ a na obrázku jejiž utržená noha slaboučkého stewarda metr od tělíčka. Na to se syn zeptal: „To mně taky budou trhat nožičku?“ Již po několikáté jsem trpělivě vysvětloval, že ne, že jenom se tak straší, aby byla legrace. Legrace pro děti trochu nepochopitelná. Ale nedalo se nic dělat. Děti chtěly, abychom jim vše přečetli a vysvětlili.

Na jiném obrázku byl namalován námořník, v bohaté hřívě vlasů měl vystříhaný kříž a maminka se na něj smutně dívá a říká: „Co to máš na hlavičce, synáčku?“ „Ále, to nic matinko, to je jenom Jižní kříž, který jsi toužila celý život vidět.“

Kresbička „lékařovo procitnutí“ živě znázorňovala našeho lékaře taženého lany pod lodním kýlem. K jeho zádům se blíží piloun, chobotnice se na něj udiveně kouká a společensky naladěný delfín zapřádá konverzaci: „Kam to táhneš, mariňáčku_ Já táhnu na jih!“ Lékař odpovídá: „Mně táhnou na pravobok. Jsem drzý křtěnec!“

Snad právě tento obrázek zapůsobil na děti hlubokým dojmem . Oba šestiletí prckové začali trénovat výdrž dechu pod vodou a intenzivně nacvičovat plavání. Určitý vliv mělo i počasí: značně se oteplilo a v lodním bazénu byl příjemný chládek. Děti v něm byly od rána do večera, ústa fialová, zuby drkotající, ale plavat se naučily. A ta jejich radost z prvních úspěchů samostatného plavání bez kruhu se snad nedá ani popsat! Vyzařoval z jejich očí a šťastných tvářiček.

Snad největší úspěch u dětí měla kresba "NEPTUNŮV MEY-DANN (scéna z připravované varietní show)“, kde v plném kotli jsou křtěnci v různých polohách a k nim se blíží lidožrout s krásnou kostí ve vlasech. s nožem a vidličkou v rukou. Stačilo jednou přečíst legendu k tomuto obrázku a děti si. zapamatovaly všechny podrobnosti, vracely se k obrázkům, ukazovaly prstíčkem na jednotlivé křtěnce podle legendy a smály se "Podívej - to je křtěne, který již ztratil všechny naděje!“ (z kotle mu vykukovali jenom nohy). "A tohle" ukazuje dítko na části těla rozházené kolem kotle "je křtěnec po výseku – vzpíral se Neptunovi". "A tady je. Drátěnka“ - "Tenhle tlusťoch jej Brtina“. "A tady je pozdě bycha honící křtěnec Ezechiáš - stejně nelvím, proč mu říkají pozdě bycha honící." "Prý je lakomý“ vysvětloval devítiletý „mazák“ Standa."

Někdo dětem poradil, aby pro udobření Neptuna něco ke křtu nakreslily. Malý Románek namaloval Neptuna, mořskou panu a mouřenína. Zdětských kreseb byla pěkná nástěnka. Když jsem se Romana zeptal, proč má ten lidožrout mašli na hlavě, zaprotestoval: To není mašle, to je kost!“ Hned jsem si vzpomněl na inspiraci z pekelné scény.

Po práci členové Neptunovy družiny denně kutili v dílnách na přídi, ale nelenili ani rodičové. Maminky šili pro své ratolesti tropická roucha na jedno použití ze starých vyřazených prostěradel, tátové zhotovovali pevné pokrývky na hlavičky proti nebezpečnému tropickému slunci. Navíc jeden člen družiny, šikovný malíř, namaloval chlapcům známé postavy. Tak Roman měl Pepka námořníka, Standa Jednookého piráta a Evička byla od shora dolů poseta květinami a v parádním klobouku vypadala jako Dáma s kaméliemi.

Ovšem překvapením pro Neptuna měl být transparent, na kterém byla zobrazena hlavička Kalimera a pod ní heslo: „Ach jo, za všechno můžeme my nejmenší!“

Tři dny pře křtem se na dveřích všech křtěnců objevilo toto oznámení:

Suchozemský červe Romane /Stando, suchozemská larvo Evičko/, vím o Tvá snaze vetřít se nepozorovaně do mé říše jsa nepokřtěn výkupné příslušné nezaplativ. Moji zplnomocněnci Tě proto navštíví již DNES VEČER, by zjistili, zda řádně k předvedení přede mne samého připraven jsi a zda. do posvátného obřadu, křtu mořského, zařazen můžeš býti. Jest samozřejmostí, že celková upravenost' zevnějšku a obydlí Tvého, stejně jako nálada, POHOSTINNOST a slavnostní ráz přijetí musí být na úrovni, odpovídající významu a důležitosti návštěvy. Taktéž jest pochopitelno, že od výběru, množství a kvality vychlazených nápojů a lahůdek studené kuchyně a tím získaného celkového dojmu mých vvyslanců z návštěvy obydlí Tvého v mnohém záviseti bude osud Tvůj ve dnech příštích, neúprosně se přibližujících.

Jeho Veličenstvo Neptun v. r. .

"Dnes večer!“ hlesly děti a viditelně znervózněly. Honem si opakovaly básničky, které přednesou zástupcům Neptuna. Maminky se domlouvaly, že děti přivítají družinu společně, tátové až po večeři s hrůzou zjistili, že nejsou připraveny obložené chlebíčky. Poslední přípravy, zpráva jako blesk, že děti nesmí být společně, ale každé zvlášť ve své, kabině a již to začalo. Vyslanci Neptuna nejdříve navštíví velitele lodi. aby jej informovali. že dnes provádí kontrolu nováčků. Tam dostali první pohoštění. A pak to začalo. Plechové náhražky činel přehlušovaly monotónní hluk lodního motoru a povyk jedenáctičlenné družiny sílil každou návštěvou. Malý Roman úslužně držel dveře, když do kabiny vcházela třetina posádky. Družina se usadila, zbylo místo i pro rodiče a oběť. Malý přípitek. kdy si Roman s každým přiťukl pohárem piva, pohoštění, vyčtení "dobrých činů" a „přestupků", přednesení básničky. orazítkování novokřtěnce, rozsypání pracně nastříhaných papírů s troškou mouky a krup a družina odchází k další oběti. Před chvilkou útulná kabina se změnila k nepoznání.

Ráno, pro členy družiny dost těžké, visela na nástěnce další kresba: divoch roztahoval na mučidlech křtěnce s tímto komentářem: "Svatá inkvizice? Dětská hříčka pouhá! Již za dva dny křtěnče dosáhne Tvá tělesná schránka netušených rozměrů!“ A den před křtem se: objevil plakát s velkou rukou drtící jednoho křtěnce a přibližující se k další oběti,. která v běhu ztrácí zapálenou cigaretu. Slovní doprovod, konstatoval: Křtěnče, třes se!!! Je konec iluzím!!! Již zítra Tě dostihne ruka všemocného Jeho Veličenstva Neptuna.-

Rovníkové sobotní ráno se probudilo do uplakaného počasí. Obloha byla zatažena těžkými mraky. Vlhkostí přesycený vzduch se srážel po celé lodi. Nepršelo, ale všude bylo mokro. Před polednem se vyjasnilo, zesílil vítr a slunce vykouklo z mraků přímo nad lodí. Paluba v mžiku oschla a rozpálila se. Místo, kde se měl křest konat, bylo vyzdobeno vlajkami námořní abecedy. Pod nimi stát l trůn pro Neptuna a křeslo pro velitele lodi a mořskou pannu. Po větru od nich (aby nic necítili) byla mučidla, kosmetický salon se zkaženými vejci, rakev, tunel, žebřík a další zastrašovací pomůcky.

Ve třináct hodin lodní siréna dlouhým houkáním oznámila příchod Neptuna a jeho družiny. Krátce na to se od přídě ozval tak silný řev, že seřazení křtěnci si sami – jako na povel – nasadili na ramena žebří. Děti rozvinuli transparent s Kalimerem a poměrně silný vítr ho tak nadouval, že jsme měli obavy, aby nám děti neodfoukl. Neptun se svou družinou se blížil, důstojně kráčel první, opíraje se o svůj symbol moci – trojzubec, za ním na dvoukoláku divoši tlačili mořskou pannu a pak následovala celá suita. Velitel lodi, naditý v bílé tropické uniformě, podal Neptunovi hlášení a přivítal jej přípitkem. Po té se divoši, namazaní grafitem a tedy celí černí vrhli na oběti, pomazali je a na žebřík pověsili závaží. O děti se jenom otřeli, ale i to stačilo na zničení jejich pěkného oděvu.

Za první oběť byl Neptunem vybrán „lakotný Ezechiáš“. V očích dětí jsem viděl hrůzu, když bohaté vlásky padaly stevardovi do klína a elektrický strojek nemilosrdně vystřihával na hlavě „Jižní kříž“. Já sám jsem je ujišťoval, že je to všechno jenom legrace a ony teď vidí, že legrace skončila. Když stevarda stáhli z mučidel a vrátili jej zpět do žebříku, přišly na řadu děti. Všechny tři najednou. I když se družina snažila být co nejjemnější, chovala se jako sloni v porcelánu a my rodičové jsme nakonec byli rádi, že dítka prošla křtem bez úrazu.

Po křtu všichni svorně uklízeli, myli palubu a před večeří nebylo nikde ani stopy po činnosti Neptunovy družiny. Večer se konalo slavnostní předávání diplomů. Každý musel něco zazpívat, přednést, říci vtip.  Když přišla řada na Romana a len Neptunovy družiny se jej zeptal, zda přednese básničku nebo řekne nějaký příběh ze života, Románek se zamyslel a odpověděl: „Před křtem jsem přednesl básničku, na křtu jsem Vám zpíval, tak Vám teď řeknu příběh ze života,“ což způsobilo všeobecné veselí a silný aplaus.

Z brazilských přístavů děti moc vzpomínek neměly. Cesta do Evropy utekla rychle. Blížil se čas návratu domů, ale děti si ji na loď zvykly , že by nejraději zůstaly. Končila dvouměsíční cesta. Jednou u oběda se mě Roman nečekaně zeptal: „Kolik nás námořníků je na lodi?“ Třicetšest,“ odpovídám, „proč se ptáš?“ „Ale před křtem jich bylo méně, žejo?“ „To víš, že ano, teď i ty i všichni křtěnci jste již staří mořští vlci,“ chtěl jsem mu zalichotit. „Nejsem starý, jsem mladý mořský vlk, vlastně ne vlk, ale Mořský koníček, jak mě nazval Neptun“, zakončil svůj hovor šestiletý capart.

Autor:

kapitán dálné plavby ing.Václav Boura (*1939),

absolvent námořní školy v ukrajinské Oděse,

velitel řady našich námořních lodí

uveřejněno v podnikovém časopise Maják 3/1980

Pred tvárou Neptuna

Ciel našej cesty sme sa dozvedeli včas, a tak budúci adepti krstu mali možnosť naležíte sa na krst pripraviť v predchádzajúcich prístavoch. Väčšina z nich sa začala tešiť, že to bude mať za sebou, o silácke reči nebola núdza; nedoceňovali vážnosť nastávajúcich udalostí.  My, majitelia certifikátov "of crossing" sme ich však postupne vyviedli z omylu, a už v mexickom zálive sme zahájili útok na ich optimizmus. Keď budúca Neptunova družina začala zhromažďovať perie, vajcia i spálený olej z mašiny, krstenci začali tušiť, že rovníkový krst sa asi mierne líši od pozemského krstu novorodenca. Informačný "Bulletin of His Majesty Neptun", rovníkový občasník a povesť o tragickom konci Vencu Knoblocha úplne zdeptali posledné zvyšky sebavedomia čakateľov krstu.

Podľa výpočtov 2. palubného dostojníka bol krst stanovený na utorok 20. marca 1979. V pondelok bola Neptunova družina "ocajchovať" každého krstenca (prípadné zmytie pečate  bolo trestné) a skontrolovať stav jeho tekutých zásob. Patričná pozornosť bola venovaná tiež po riadku na kabíne, ktorý musel zodpovedať predstavám družiny.

V utorok, pri zenitu slnka na oblohe, krstenci slušne upravení nastúpili na hlavnej palube. Za nimi v bezpečnej vzdialenosti stáli zástupy fotoreportérov a divákov. Lodná siréna zahúkala neznámy druh poplachu a na lodi sa. objavil Neptun - kráľ morí a oceánov v plnej nádhere a so svojou družinou.

Búril sa proti narušeniu pokoja v jeho kráľovstve, a len na zásah samotného kapitána sa utíšil. Prikázal však, že musia byt pokrstení všetci ti, ktorí doteraz neboli videní v tejto zemepisnej šírke, načo kapitán v záujme pokoja a mieru pristúpil. Vtedy dal Neptún rozkaz černochom vo svojej družine a samotný obrad krstu začal. Krstenci boli privlečení a priviazaní do rebríka, kde pokorne čakali vo vražednej páľave rovníkového slnka na krst.

Pre ludí veci neznalých - Neptúnom môžu byt pokrstení len námorníci a cestujúci zdraví, oholení a umelecky dekorovaní olejomaľbou. Krstencov dekorujú tradične černosi. Vždy prevládajú (tmavé odtiene podľa použitých dostupných surovín z mašiny. Produkty a bývalé požívatiny z proviantúry hospodárskeho oddelenia skôr parfumujú. Krstenci, čo múdrejší, nedráždia černochov i znášajú ich žartíky a bezprávie na nich páchané bez reptania. Často však bývajú medzi nimi tí, čo už z dôb pred krstom majú u družiny nevyrovnané účty. Títo sú vyvesení na stožiar, pripadne "Schwer-baum", bičovaní, polievaní morskou vodou a podobne prevychovávaní. Naopak, so zvláště slušnými adeptmi je nakladané tak jemne, že sa po krste miesto obvyklých troch hodín umývajú len dve hodiny.

Dekorovaný kadet krstu musí byt poriadne vyšetrený lekárom. MUDr. Kostižier so svojimi asistentmi sa už teší na pacientov, ti ale už menej na neho, súce dopredu informovaní o jeho terapeutických metódach. Spomenutý bakalár vied lekárskych používa najmodernejšie nástroje a medikamenty stredoveku, ako napríklad váleček na vyrovnávanie charakteru, klystír, tabasco drops na zostrenie zraku budúcich navigátorov a kormidelníkov, i mnohé ďalšie. Protekční pacienti zakúsia dokonca elektroliečbu. Po poslednej liečebnej procedúre - "mazutínových obkladoch" je každý pacient vyliečený na mnoho ciest dopredu. Záruka žiaľ neplatí na niektoré námornícke prístavné choroby "z povolania", ako je slnečný úpal a iné.

V Neptúnovom kráľovstve panuje prísny francúzsky bontón. Netrpia tam žiadnych Hippies, ani Bee-Gees. Preto ďalšia inštancia, s ktorou má už dekorovaný a zdravý krstenec česť, je holičský saloon. Jeho majiteľ Barbus Štetka bol pred krstom vystavený istým nečestným snahám jeho budúcich zákazníkov o zachovanie porastu hlavy. Ukázal sa však totálne nekorumpovatelný a počas krstu odviedol kus poctivej práce. Na hlavách svojich obetí vytvoril atraktívne frizúry a la Južný kríž.

Krst rapídne nadobúda na tvrdosti. Černosi strácajú cit a súcit najme zásluhou dobre fungujúceho stevarda. Zabudli tiež na vyveseného úbožiaka, ktorý už nejaví známky života. Okamžite po zvesení však ožije pri pohľade na morskú pannu. A to sme už pri najpríťažlivejšej, no nie najpríjemnejšej zastávke putovania krstencov.

Morská panna (obyčajne niektorý z dobre živených námorníkov) nehanebne vystavuje na odiv svoje pridané prírodné danosti, ktoré musí každý jej návštevník rukolapne obdivovať. Nič však nechce zadarmo. Pre svojich milencov má pripravené bohaté občerstvenie. Sú to napríklad toasty so strúhaným toaletným mydlom (rada pre následovnikov - mydlo tak nepení, keď ho zapíjame čerstvou morskou vodou), chutovky Poseidon, a ďalšie vylepšené delikatesy z Brabcovej Kuchárky. Po pohostení morská panna vyčerpanú obeť prepustí, a vzápätí nenásytná prijíma ďalšieho čakateľa vo svojej "Chambrée séparée" pod Mac Gregormi.

Po opustení morskej panny môže krstenec konečne predstúpiť pred Neptúna. Hviezdar vyčíta z hviezd majetkové pomery dotyčného a navrhne výšku výkupného Neptúnovi, ktorý to schváli. Ak by mal postihnutý nejaké námietky, tak sa na ňom zopakuje napríklad elektroliečba, pokiaľ ochotne nesúhlasí so všetkými návrhmi Hviezdara. Vtedy ho His Majesty Neptún udrie trikrát morskou rybou a pokrstí menom, ktoré sa mu zapíše do rovníkového krstného listu. Mená sú odvodené prevažne z morskej fauny a flóry, ako Sasanka Zvodná, Žralok Nenásytný a pod. Po ceremónii u Neptúna krstenec opúšťa scénu plazením sa proti prúdu striekajúcej vody cez vodný tunel. Zdolaním vodného tunelu hlavná časť rovníkového krstu končí.

Celý postup a jednotlivé procedúry krstu podliehajú dávno vžitým tradíciám. Len niektoré detaily, prevedenie v a hlavne humornosť a dôraznosť závisia od organizačných schopností Neptúnovej družiny, od aktivity obsluhujúceho stevarda a fyzickej disponovatelnosti černochov.

Vráťme sa však ešte na chvíľu k pokrsteným. Pre nich začína druhá fáza krstu - umývanie sa. K tomuto účelu im pozorní mašináci pripravili vedro nafty, bez ktorej by ich hygienická očista nebola možná. Usilovným umývaním sa strávia krstenci zbývajúci čas do večere.

Unavení, ale dobre naladení stretli sme sa všetci pri spoločnej večeri na palube. Neptún, obetavý organizátor celej akcie, rozdal čerstvým absolventom krstu v počte dvanásť rovníkové krstné listy. Tieto je treba starostlivo uschovať - strata znamená nové pokrstenie. Na záver sa rozprúdila družná zábava pri gitare a harmonike, štedré dotovaná Neptúnom zo získaného výkupného. Medzi posádkou sa preberali jednotlivé časti krstu a po boji bol každý generálom.

No všetko má svoj koniec. V primeranej dobe sme sa rozišli do svojich kabín, krstenci odnášajúc si sebou krstný list, a všetci ostatní spomienky na dnešný krst - túto peknú, starú námornícku tradíciu.

Autor:

Vladimír Marček, m/s Vítkovice

uveřejněno v podnikovém časopise Maják.3/1979

První rovníkový křest na Otavě

Po příjezdu dovolenců se loď okamžité odvázala a z Ravenny odplula. Bez lodního ekonoma, který vylodil ze zdravotních důvodů. Pluli jsme opět co nejpomaleji, směr Gibraltara připravovali nákladové prostory pro nový náklad Než jsme připluli k Sicilii, bylo vše hotovo. Průjezd zajímavou Messinskou úžinou mezi Sicílií a kontinentální Itálií vyšel na noc. A tak můj první máj začal již ve dvě v noci. Ráno slavnostní minipřípitek, krátký , projev a oslava prací. Večer míjíme Palermo. Za další tři dny házíme kotvu u Gibraltaru a čekáme. Šestého května po půlnoci odplouváme směr USA. Posádka přijala tuto zprávu s radostí, vždyť New Orleans je velice pěkné a zajímavé město. Jenom já, starý optimista, jsem byl skepticky, protože jsem z praxe věděl, že v tomto případě se jedná o široký pojem a můžeme nakládat někde v houští mimo civilizaci.

Plavba celým Atlantikem proběhla v klidu. Provázely nás různé atmosférické níže v takovém pořadí, že jsme neustále měli vítr v zádech. Naše vysoká nástavba, působící jako velká plachta, způsobila, že jsme dopluli do Spojených států o dva dny dříve, než jsme původně plánovali. Povolení od Coast Guardu proběhlo také podle předpisu a tak jsme nemuseli čekat na vjezd do teritoriálních vod. Vnuci Marka Twaina nás vedli řekou Mississippi jistě a bravurně. Ovšem zodpovědnost stále zůstává na veliteli lodi. A tak po celodenním lopotění či krátkérn odpočinku jsem byl od 22,00 až do 13,00 na kapitánském můstku. Za tu dobu se vystřídali tři piloti.

Moje předtucha se splnila. Vyvázali nás čtyřicet mil (74 km) nad New Orleánem. Na tuto třetí na světě nejdelší řeku jsem jezdil i dříve. Měl jsem na ní hezké i špatné vzpomínky. Ale k čemu nás přivázali teď, to předčilo i mé představy. Tak zvané „nábřeží“ se skládalo ze šesti u sebe přivázaných bárek různých velikostí. Tyto bárky byly vyvázány u speciálních kůlů, zapuštěných do dna řeky, přes které se dalo přejít na další bárky, které byly spojeny se břehem lávkou. Po obdržení propustek několik našich odvážlivců vyrazilo na břeh přes tuto nebezpečnou konstelaci bárek.

Až po večeři, když větší část posádky se chtěla jít projít po břehu, byla vrácena zpět, že musí pro spojení se břehem použít člunu. A tak si dle předpisu všichni poslušně oblékli záchranné vesty a čekali na člun. Čekali hodinu. Zavezl posádku na břeh. Vzdálenost ani ne 100 metrů. Čas přejezdu - snad tři minuty. Když jsem si po odjezdu posádky napustil vanu a chystal jsem se ke spánku po 36 hodinách bdění, přinesli mi informaci, ve které mimo to, že naší loď předem obviňovali za případné poškození bárek, psali také, že si účtují za jednu osobu z lodi na břeh a zpět čtyřicet dolarů. Tomu se již říká samofinancování na ruby. Místo spánku psal jsem protestní dopis. O půl osmé ráno skončila nakládka. Trvala dvanáct hodin. Čekali jsme na lodivoda. Pět hodin. Plavba po řece sedm hodin. New Orleans již rozsvěcel světla a hudba spojovala oba břehy Mississippi, když jsme proplouvali tímto velkoměstem s více než půl milionem obyvatel. Byla sobota, všichni odpočívali, bavili se, my jsme manévrovali a vázali se k dalšímu nábřeží. V devět večer část posádky odjížděla do města mikrobusem. Za dolar na osobu asi sedm kilometrů do centra. To byla již jiná cena. Dokonce se stihl i zubař. Ordinoval v noci. Ve dvě byli pacienti zpátky. Nakládka začala v osm ráno. Skončila ve čtvrt na čtyři odpoledne. Mezitím vylodil 1.strojní důstojník. Čekali jsme na náhrady, ale nedočkali jsme se. Agent s letenkou přijel dvě hodiny před odletem. Bylo pozdě již rušit let. Rekapitulace. Připluli jsme v pátek v poledne, víkend proběhl ve znamení dvou nakládek a manévrů. Nestačil ještě skončit, všude se ještě bavili, my jsme odplouvali. Někteří z posádky se prošli po břehu Mississippi, někteří zhlédli noční New Orleans, někteří se nedostali na břeh vůbec. Krátkého postoje bylo třeba využít i k některým opravám, které se nemohou provádět za jízdy, na některé vyšly služby v době, kdy se mohlo ven. Smůla.

K odjezdu agent přinesl pytlík cukroví. Pro děti. Viděl obrázky dětí na chodbách, velice se mu líbily a myslel si, že to je od lodních dětí. S bombóny přinesl i písemný příkaz, že do dalšího přístavu - Point Comfortu - nesmím připlout dříve než 23. května v 19,30. Takto nám to povolil Coast Guard. A mně vycházel příjezd již před polednem. Úkol pro Rubika. Nesmíš cestou zastavit, nesmíš snižovat rychlost, musíš plout plnou rychlostí a nesmíš tam být dříve, než jsme ti přikázali. Pochybuji, že by u nás nějaký úřad nařídil Američanovi, že do Brna nesmí vstoupit dříve než v 19,30 a být tam třeba jenom do rána. Zřejmě je tady dost velký prostor pro diskusi o zrovnoprávnění vzájemných vztahů.

Ústím řeky jsme v obou směrech pluli v noci. Noci byly jasné, měsíc v úplňku a z břehů se ozývalo poetické kvákání žab a cvrlikání cvrčků. Lodivodi vesměs mají rádi razantní jízdu. I když své povolání milují, jen nastoupí na loď, žene je touha po domově.

Teď, když pilot .chtěl plout plnou rychlostí, vysvětlil jsem mu, že nemám, kam pospíchat. Nevěřil. Musel jsem mu ukázat písemný příkaz a zvláštní pravidla Coast Guardu pro naše lodě. Byl rozčilen a nadával na nesmyslné předpisy. Nešlo mu to do hlavy. VysvětIil jsem mu, že mě také ne, ale že na rozdíl od něj se musím těchto příkazů držet. Jeli jsme v klidu, pomalu.

Pondělní sluníčko vycházelo nad horizontem, když jsme vyloďovall pilota a vplouvali do Mexického zálivu. Abych náhodou nebyl obviněn z porušení nějakého předpisu, nahlásil jsem připlutí lodi na dvacátou hodinu. Přesně na minutu pilot vystupoval na můstek. V jedenáct večer uvázáni. Samozřejmě ne bez nervů. Asi jednu námořní míli před nábřežím mi strojovna hlásila, že automat nepracuje, nesnižuje obrátky a že nemůžeme zastavit. Přešlo se na ruční ovládání a v klidu jsme se uvázali. Ráno začala nakládka. Vycházky do 13,00 byly prodlouženy do 15,00. Někteří se dostali jenom k benzínové pumpě, asi 5 kilometrů od přístavu, kde byla ještě menší samoobsluha, než u nás v Hlavatcích. I výběr zboží byl menší . Pradědeček prodavačky se jmenoval Bezděch a byl z Prahy. Česky neuměla. V 15,45 končí nakládka. Mezitím nalodili nový první strojní důstojník a lodní ekonom. V 17,40 odplouváme. Byli jsme v Americe.

Již po výjezdu z Gibraltaru jsme se dozvěděli, že z USA poplujeme do Brazílie a tudíž loď čeká první rovníkový přejezd. .Napočítali jsme 16 novokřtěnců včetně manželek a dětí. Začaly přípravy. Byla ustanovena skupina, která měla první rovníkový křest provést, rozděleny úkoly. Po večerech kluci vyráběli potřebné rekvizity, manželky šily šaty. Propagační oddělení Neptunovy družiny začalo svou práci již 12. května tímto oznámením: „Právě jsme obdrželi telegram divného obsahu. Nevíme, zda text je doslovný, jelikož slyšitelnost byla velmi špatná, občas se ozýval zvuk podobný probublávání vody. Naštěstí cvičené ucho radiodůstojníka zaznamenalo zhruba text tohoto znění:

V BLIZKE DOBE SE CHYSTAM NAVSTIVIT VASI LOD STOP NA PALUBE JE SPOUSTA LIDSKYCH TVORU KTERI NEPROSLI OCISTCEM PORADANYM MNOU A MOU DRUZINOU STOP PRICHYSTEJTE MI DUSTOJNE PRIVITANI STOP SEJDEME SE NA ROVNIKU STOP BRZY SE ZASE OZVU STOP NEPTUN."

A pak se denně obměňovaly zprávy, kresby, výhrůžky, zkrátka vše směřovalo k zastrašení novokřtěnců. Navíc, obyčejně u jídla, zkušení námořníci barvitě líčili, jak oni prožili rovníkový křest  a často zkazili chuť k jídlu nejednomu čekateli. Po výjezdu ze Spojených států příprava ke křtu nabírala obrátky. Zvaní, které se dělá den před křtem, vyšlo na prvního června a tak děti dostaly při té příležitosti dárky od Neptunovy družiny k mezinárodnímu dni dětí.

Dne 2. června ve 13,00 zahoukaly obě sirény lodi, aby přivítaly na palubě Neptuna a jeho družinu. Slavnostní uvítánI. Přípitek. Velitel obdržel památnou medaili. Usazení se do křesel. A již černoši vlečou první oběť. Tradiční lékařská prohlídka na mučidlech (Neptun přijímá jenom zdravé lidi), kosmetická úprava u holiče (aby se líbil mořské panně), proplazení se úzkým plátěným tunelem, který symbolicky představuje přechod ze severní polokoule na jižní, pohoštění u mořské panny, čtení osudu z hvězd a planet u hvězdáře a již Neptun pasuje ušitou rybou novokřtěnce za pořádného námořníka s plnými právy. Bylo veselo, i slzy padaly. Nikomu se ale nic nestalo. Všem zůstaly hezké vzpomínky na křest, po jehož skončení všichni svorně - členové Neptunovy družiny i novokřtěnci rekvizity uklidile, palubu umyli a za chvíli - jakoby se na lodi nic.nedělo.

Na druhý den večer byla večeře na zádi, kde při přejímce diplomů každý musel přispět svou troškou do mlýna společné zábavy. Tam je teprve vidět, kolik talentovaných lidí máme. Byla vyhlášena také soutěž o nejlepší povídku s pevným termínem.

V USA jsme samozřejmě nedostali poštu. Čtrnáct dní pro leteckou zásilku je málo. Požádal jsem agenty, aby nám poštu poslali do Brazílie. A tak jsme v malém přístavu ITAQUI, kousek pod rovníkem, obdrželi poštu, která byla odeslána přímo do Brazílie i jednu poštu, která nás nezastihla v Point Comfortu. Rozdal jsem nejdříve brazilskou a nakonec jsem otevřel obálku s i poštou z USA. Nejdříve jsem vytáhl papír, který začínal slovy: „Milé děti, vše nejlepší k MDD, atd. - podpis- babička.“ Zarazil j sem se a hledal místo, odkud jsem tento dopis vyhrabal. S hrůzou jsem zjistil, že všechny soukromé dopisy byly rozřezané a otevřené. Otevřenou poštu jsem rozdal. Druhý palubní důstojník zafilozofoval: „Teď už je to jasné, proč jsme v Americe nedostali poštu. Oni nemohli rozluštit zkratku MDD.“\

Když jsem již mel prostudovanou Amazonku, kde jsme měli nakládat, a vykládací přístav v New Yorku, přišla změna a nakládali jsme v přístavech RIO DE JANEIRO, SANTOS a PARANAGUÁ. Na cestě z Brazílie do přístavů západní Afriky DAKARU, MONROVIE a ABIDJANU jsme uspořádali večeři na zádi, kde byly vyhodnoceny nejlepší literární práce na téma rovníkový křest. Všech osm autorů dostalo zasloužené ceny. Napsali to lépe, než jsem zamýšlel, proto jsem tuto reportáž zkrátil. Mnohem lépe vystihli atmosféru křtu, který jsem prodělal před třiceti lety a od té doby jsem jej zažil mockrát. Pro mne se stal stereotypem. Ale to již patří ke stáří. Proto si raději přečtěte svěží, vzrušující atmosférou překypující řádky o křtu těch, co jej zažili na své kůži.

Autor:

kapitán dálné plavby ing.Václav Boura (*1939),

absolvent námořní školy v ukrajinské Oděse,

velitel řady našich námořních lodí

uveřejněno v podnikovém časopise Maják 4/1989

Mučidla

Známe to všichni, my lidé dvacátého století, slovo mučidla. Někteří ho spojují s prohlídkou středověkého hradu, některým z nás utkvěla vzpomínka na probdělou noc po filmu Kladivo na čarodějnice a jiným stačí pohlédnout na nejnovější vydání televizních novin. Však i v dnešním světě je mnoho diktátorů i těch co káží demokracii a projevují se tolika různýrni způsoby, že nám až vlasy vstávají hrůzou.

Ovšem nejlepší je prožít si mučidla na vlastní kůži. Jak na to? Stačí být námořníkem. Ne že by toto řemeslo bylo takovým utrpením. Ovšem je těžké a klade na chlapy značné, nároky, ale postačí jen málo a mariňák se ocitá v osidlech pochopů pána všech moří, samotného Neptuna.

Osobné nepatřím mezi žádné nováčky. Na lodích jsem zbrázdil již pěkný kousek světa, ale má to jeden háček. Všechny mé cesty.vedly vždy na sever, východ, či na západ. Až na lodi Otava. přišel rozkaz obrátit příď k jihu. V okamžiku, kdy přišla tato zpráva, posádka se rozdělí na dva  tábory. Jeden sdružoval ty, kteří rovníkem již propluli a ten druhý ty, kterým to ti první pěkně osladí a opepří no prostě zayaří. Ubýváním stupňů na denních pozicích se vás zmocňuje nejistota a poslední dny propadá4te skepsi. Žijete jen nadějí na přežití.: Očekávaný okamžik nadešel  a Neptun se svojí družinou vstupuje na palubu. Vy stojíte včleněni mezi ostatními nešťastníky' v mučednickém žebři. O vaše rozptýlení usiluje houf černých pochopů. Jejich péče je až dojemná. Dávají' vám různé obklady, po kterých pokožka dostává jinou podobu a zvláštní pach. Žaludek v břiše tančí a stoupá až do krku, jak při největší bouři. Až se na vás dostane řada, je vaše „Nic“ představeno Neptunoví, Ten jen nad vámi ohrne nos a procedury pokračují dál. Vše je jen divadlo, při kterém se člověk směje a nanejvýš si vyčistí žaludek.. To se nejspíš přihodí při pohoštění, které předkládá krásná Mořská panna. Její pokrmy, zapíjené čistou mořskou vodou, dělají divy. Při některých procedurách se zbavíte nemocných orgánů a při tom vás bude bolet bránice od smíchu. Lékař Neptunovy družiny má vyšetřovací! lůžko ne nepodobné středověké kládě. Když vás do ní zavírá jeden z černochů - mimochodem čtrnáctiletý klučina, syn jednoho kolegy, který na lodi tráví delší prázdniny a přitom vám ohleduplně povídá: „Pane, dejte"si ruku semhle, nebo vám ji zlomím.“

.Nakonec křest končí mohutným proudem vody v tunelu, kterým 'z vás smyjí vše suchozemské. To už vás volá Neptun. Dobrácky vás několikrát přetáhne přes záda rybou a přitom vyřkne vaše nové jméno.

Vám pak zastane v ruce glejt o právu plout všemi moři, pěkná vzpomínka na mučidla a hlavně dlouho doznívá heslo dne: "Lidi, budeme na sebe hodní!“

Autor:

Tuňák Atlantský

uveřejněno v podnikovém časopise Maják 4/1989

Balada suchozemce

Vítr sviští a loď houká,

kdo to v dáli z vody kouká?

Je to Neptun s družinou ,

Ti se zase sežerou.

Přišli vydat povolení

o rovníku překročení.

Blíží se jak konec světa.

Nekřtěnci, je po Vás veta.

Master vítá delegaci.

Černoši již mají práci.

Trochu strachu, trochu; křiku

a všichni jsou již v žebříku.

Pomyje a vajíčka

snesou jejich tělíčka

a aby se nenudili

a Neptuna pobavili

dřepy zpěvem proplétají.

Jak slavíci hlasy mají.

Po čtyřech jsou předváděni

k hvězdáři pro svá znamení.

Ten zvěrokruh pozoruje

jejich hříchy hned žaluje.

Přísný Neptun ve velení:

"Tak s tím červem na mučení!“

Další štace jak v hororu

plno krve na obzoru

na mučidla už je vedou.

Suchozemci silně blednou.

Hezká je tam sestřička,

ale lékař - sadista.

Velmi známí jsou ti dva

Mengele a Braunová.

Když tohle vše přežili

další hrůza jen za chvíli.

Mistr holič na ně čeká.

No těch sraček je tam řeka.

To byste ale nevěřili

jak se všichni tam změnil i.

Ani jsme se nenadáli

sami sebe nepoznali.

Pak již rovně za čelem

rovníkovým tunelem.

Dál jsou všichni předvedeni

Mořské Panně představeni.

Tato kráska cudných vnad

 tvrdě zažene Váš hlad.

Po tom chutném občerstvení

žaludek není k udržení.

A nakonec k Neptunovi:

Ten svou rybku hned vyloví,

plácne po Vás ráz, dva tři

a už jste pokřtěni.

Milí, zlatí, já tam byl,

z vlasů těsto pak lovil.

Vskutku řeknu, byl to děs,

tak jsem v šoku ještě dnes.

Autor:

Kalmárri osmiramenný

uveřejněno v podnikovém časopise Maják 4/1989

Povídka

Myslím, že na rovníkový křest, v postavení já coby křtěnec, budu vzpomínat pouze v těžké horečce. V podobném deliriu jsem se totiž nacházela prakticky po celou dobu tohoto procesu. Když za "mírného“ rachotu vstupovala na palubu smečka, která si říkala "Neptunova družina“, myslím. že by se ve mně krve nedořezal. Když se potom naše čistě oděná skupinka křtěnců postavila tváří v tvář této všemohoucí smečce, bylo zřejmé, že se jí to zrovna moc nepozdává. A tak s naprostým klidem k nám černoši přinesli takové pochoutky, že bych je typovala tak na ročník "85“, ale bohužel, tuhého skupenství. Tyto pak na nás házeli s profesionální rutinou a naprosto ledovým klidem tak samozřejmě, jako by právě vyvíjeli výrobní činnost ve fabrice u pásu. Potom přinesli lano a podle toho, co tomu pochybnému hvězdáři hvězdy nalhaly, se lezlo k Neptunovi, s provazem kolem krku, po čtyřech, stylem jako když madam Bardot jde venčit svého psíka.

Když j sem se konečně doplazila až před Neptuna a mohla se napřímit, velký vládce moří zhodnotil, že páchnu, jsem špinavá, potřebuji upravit a prohlédnout. Takže nejprve doktor, proti kterému je docent Fára pouze ubohý provinční doktůrek, uznal, že vypadám lit špatně a tak, že bych potřebovala umělou výživu. Můžu se-zapřísáhnout, že znovu už bych se tímto způsobem živit nedala, ani za tučný honorář, který by mi byl vyplacen přímo na ruku, protože přeci jen život mi je o něco přednější. Takže, po úspěšném zásahu doktora mě převzal do své péče lazebník, jinak můj manžel, který si zřejmě řekl, že už se na mou vizáž dívá příliš dlouho a má toho tak akorát dost. Skutečně, make-upy namíchané pod značkou „Dior“ v jeho provedení ve vlasech i po těle dokonale držely i ve chvíli, kdy jsem se ocitla v nějaké plátěné rouře s vodou, kde ze mne slézaly akorát tak šaty na gumu, nikoli však kosmetické přípravky různého složení, které prý voněly vanilkou. Jisté je, že v duchu jsem děkovala Bohu, že mi právě vypověděl službu, .jeden z lidských vjemů, kterým byl čich. V tomto okamžiku, již prohlédnutá, upravená, s kalounama na hlavě, jsem se mohla doplazit k mořské panně, která sice z estetického hlediska vypadal všelijak, nicméně s pohoštěním skoupá rozhodně nebyla.  Myslím, že kdybych jí tam pohoštění snědla celé a zapila to lahví té zelené břečky, že by mi nebránila. Pak bych ovšem mohla předvádět varietní číslo šlehání plamenů z úst zcela poctivě, takže j sem byla raději trošku skromnější.

Na závěr, kdy jsem se mohla opět před Neptunem napřímit, kterému se nyní má upravenost zamlouvala zjevně více než poprvé, vzal nějaký kus vycpaného hadru, což mělo asi představovat zelenou rybku, párkrát mě s ní poplácal po rameni, hvězdář mě pojmenoval dvěma slovy, která jsem si v duchu opakovala, protože zapomenutí by zadarmo nebylo.

Do toho mi dal někdo pokyn k opuštění placu slovy: „Můžeš jít“ a já naprosto bez falše, úplně zblblá jsem si ani:neuvědomila, že bych se mohla postavit na nohy a odkráčet, takže jsem se zase vrátila do původní polohy a po čtyřech jsem pomalu odlézala, tentokrát už bez obojku, nevěřícně, že už je konec .....

Autor:

Eva Trešlová

uveřejněno v podnikovém časopise Maják 4/1989

Balada o křtu

JAN NEDUHA

Složeno jako óda na rovníkový křest, který se uskutečnil dne 2.VI.1989 na palubě m.s. OTAVA

Na palubě Otavy mořský vítr fouká

a do toho slavnostně siréna nám houká.

Zrak se náhle rozšíří, srdce strachem lítá,

když kapitán Otavy Neptuna slovy vítá:

„Lidí mám málo, Neptune, ach, omez ztráty naše,

sic dostaneš mě, Neptune, do nepříjemné kaše.-

Však Neptun nedbá nářků těch, do žebříku nás vhání

a potom vskutku začíná to kanibalské klání.

Ach Bože, ouvej, bolí to, a má to ňákej vakl,

když kolébá se na krku mi stokilovej šakl.

Týden stará polévka, sluncem ohřívaná

a vajíčka na hlavě, to je moje strava.

Sbohem, kraji můj milý, sbohem rodná vísko,

na mučidlech upoután už mám k smrti blízko.

Lékař nůž si nabrousil a je věru ticho,

když mi zvonem proplácal moje velké břicho.

Rukama pak zaloví, cosi vytahuje,

bože, je to ledvina, doufám, že ne moje.

Lazebníci sevilští, jděte do učení,

Tohle řemeslo holičské je přec na mučení

Na hlavu mi vylili lepidlo a kvas 

a můj nosík citlivý nad očistou žas.

Inhalace účinná hlavu roztahuje,

Olomoucké sirečky DIOR propaguje.

Těžký řetěz na krku nelehko se nosí,

černoch bidlem píchá mě, čelo se mi rosí.

Drštka z krávy na hlavě komicky mi trčí,

lano místo kravaty, to dneska moc frčí.

Mořský bože veliký, bylo tu tak krásně

jestli tohle. přežiji budem písať básně.

Neptunova manželka, mořská panna lepá

nabízí své přednosti, přitom slastně heká.

Při polibku bradavky MAGGI do úst stříká

a přitom mi do ouška sexy slůvka říká.

Sbohem, krásné vzrušení, polknout se to nedá,

míjí se to účinkem, žaludek se zvedá.

Tunel z plátna ušitý, úsek vymezuje

obratníky a rovník proplout umožňuje.

Nahnali mě do díry, krev mi tuhne v těle,

když silný proud z požárky vnik mi do ......

Nakonec však rozhodně Neptun rukou mávne

"na mučidla dejte ho, vždyť," nemožné páchnel"

Po tom křtěcím manévru celým tělem třesu

pak na sobě někoho k Neptunovi nesu.

Žebra mi už praskají, šponuje se mícha,

vždyť mi sedí na zádech černoch jménem Pícha.

Kolena mám sedřený, místo šatu cáry,

připravte mi, přátelé, vyzdobené máry.

Hvězdář, tvor ten učený, z oblohy mi hádá,

že prý špatné znamení z nebíčka mi padá.

Neptun jenom odvrátí tuhle. jistou zkázu.

Není to však zadarmo, tak na cenu se tážu.

Hvězdář cifru vysloví, dech se zatajuje

a několik kartonů piva připisuje.

Ta brněnská patolka, to je pošušňání,

proti tomu dnešnímu vražednému klání.

Jestli domů vrátím se a .budu chtít mít klid,

tak manželce z videa pustím ze křtu klip.

Nastane mi pohoda, radost, užívání

a dokonce pivíčko bude doma k mání.

Šťastně už mám za sebou tuhle hroznou tůru,

jež zanechá v hlavě mé ještě dlouho můru.

Teď konečně, Neptune, můžeš mi dát jméno

a položit ruku svou na moje temeno.

Hrůza však vás pohItí a strachy se nehnete

vládce moř! s rozkoší přikazuje repete.

Autor:

Rejnok Elektrický

uveřejněno v podnikovém časopise Maják 4/1989

Horor ze křtu

Neptun zabubnoval a křest začal. Vlály vlajky, tu najednou někdo vykřikl „Teče krev!“. Křtěnci omdlévali strachem. Podívejte se! Hubáčková Věra krvácí. Doktor přiběhl. Prohlídl ji a povídá: „kde se vám to stalo?“ A vtom dostal šíp do ruky. Někdo tady střílí!! vykřikl Neptun. Jeden z křtěnců povídá: „jsou tu Indián!, kde se tu vzali?“ Asi z minulého přístavu, tam Indiáni nejsou. Problém se řeší dál. Ah, co to, zapomněli jsme na doktora, honem než vykrvácí. Přiběhl ten pravý doktor a ošetřil ho. Potom křest proběhl v pořádku.

Autor:

Lenka Schulzová

uveřejněno v podnikovém časopise Maják 4/1989

Vtip

Černoši přivedli k Neptunovi 4 křtěnce. Neptun jim dal jména. Tři už byli u doktora, holiče a mořské panny, akorát jeden zůstal a když viděl, jak je polývají, tak řekl Neptunovi: „Ty, Neptuňáku, koukej mazat do moře, nebo Tě vykopnu tak vysoko, že se vrátíš do moře za 2 roky!!“

Autor:

Tomáš Hubáček

uveřejněno v podnikovém časopise Maják 4/1989

Krst

Predhieha Otava parníky

vezie koks z Ameriky

do Brazilky cesta dlhá

námorníkorn je už nuda

preto sa spravil krst

čo je lodný masopust

Neptúnovu družinu čaká robota

v nekrstených zhasína iskra života.

Neptún sa ale usmieval;

chvala Bohu, že nas lutoval'.

Nakonec všetko dobre dopadlo,

bolo to ak Radošínské naivné divadlo.

Autor:

Ing. Boris Repka, 4. SD

uveřejněno v podnikovém časopise Maják 4/1989

Životní pojistka novokřtěnců

1) Stejně tak. jako v minulosti, umožňuje Česká státní pojišťovna uzavření mimořádné telegrafické životní pojistky pro čs.občany v zahraničí, kteří budou podrobeni mořskému křtu na čs. námořní lodi.

Jak ukázala dosavadní praxe, má tato pojistka klíčový význam pro materiální zabezpečeni pozůstalých po křtěncích.

Pojistka se uzavírá telegraficky, blankety obdržíte v radiostanici pouze dnes a zítra od 10 do 12 hodin ( po 12 hodině již bude pozdě)...

2) Dále nezapomeňte včas sestavit a odevzdat. lodnímu hospodáři k uschování do tresoru, Vaši poslední vůli. Opomenuti tohoto důležitého kroku se již vymstilo v minulosti několika příliš důvěřivým křtěncům, jejichž zanechaný majetek byl naházen do moře, a nikoliv, jak je zvykem, řádně konfiskován zplnomocněnci J.V.Neptuna, což mohlo bývalému majiteli sloužit na onom světě jako polehčující okolnost.

S pozdravem „Křtěnče, třes se“

Charlie Funerus v.r.

za "Výbor pro předběžnou osvětu nešťastníků při ČNP",.

Též agent fy „Nahim - Brothers, Limited

Pokřtěn po středomořsku

Na lodi JISKRA se – jako už po tolikáté – konal křest levantského námořníka. Sedm let jezdila Jiskra jen po Středozemním moři a tak tato její specialitka nahradila posádce rovníkový křest.

Netradičně tradiční křest

Subtropické slunce rozšafně rozdává své paprsky, obloha se očistila od hrozivých mraků, moře se nakonec uklidnilo a jen lehce pohupuje s naší lodí, zakotvenou tři míle od přístavu. Stojíme zde již čtrnáct dní, nikdo neví, jak dlouho to ještě potrvá a proto členové SSM zorganizovali křest. Čekalo se týden na uklidnění počasí, aby vše mohlo proběhnout podle plánu. Již včera to vypadalo, že se moře uklidní , kuchaři připravili pohoštění na večerní program a tak soutěžní a zábavní večer se zdařile uskutečnil bez rozdávání diplomů.

Nakonec (v neděli v 15.45) se ozvaly dlouho očekávané zvonky. Křtěnci nastoupili u nákladového prostoru číslo dva, přichází i velitel lodi. Všichni očekávají, že Neptun se svou družinou, přijde jako vždy od přídě. Minuty ubíhají a nic se neděje. Najednou služba z můstku hlásí, že Neptun se vynořil z moře u lodních schodů. To nikdo nečekal. Všichni se hrnou na ohlášené místo. Skutečně, Neptun je ve vodě. Necháváme jej chvíli beze zrněny, aby si lovci snímků také přišli na své. Fotografií Neptuna je na celém světě mnoho, ale Neptun vystupující z vody - nevím, nevím. Ten ale láteří a vyhrožuje a domáhá se vytažení lodních schodů z vody. Nakonec kapitán dává povel, posádka křičí sláva, mohutná postava Neptuna se pomalu vynořuje z moře, z dlouhých zeleno-stříbrných vlasů a brady mu crčí voda, královskou korunu má trochu nakřivo, vypoulené zeleno-červené oči - no jo, vždyť jsou z ping-pongových míčků, z dlouhých žabích bot tečou proudy vody, trojzubcem tluče o schody a přesto, že- je vytahován, láteří dále, co že je to za loď, když nemá ani elektrický naviják. Schody s Neptunern jsou vytaženy, kapitán podává hlášení: "Neptune, králi moři a oceánů, vítám Tě s Tvou družinou na československé námořní lodi JISKRA, která se léta plaví po vodách Středozemního moře a přesto jen málo našich členů je Tebou křtěných, protože naše cesty dost daleko míjejí starobylý Rhodos, kolébku námořníků. Považujíc za přestupek pouštět je po odsloužených měsících domů bez Tvého křtu, pozval jsem Tě do těchto končin, abys tento slavnostní akt uskutečnil zde, na rejdě. Ke křtu je připraveno jednadvacet uchazečů, z nichž převážná většina není poprvé ve Tvých vodách. Ještě jednou jménem celé posádky Tebe a Tvou družinu vítám a zvu Tě na malé občerstvení po dlouhé a namáhavé cestě."

Neptun s družinou, kterou tvoří jenom Triton a jednooký pirát, následují kapitána a zasedají ke stolu. Malý přípitek na uvítanou, Neptun vstává, něco hledá, pak zoufale zakřičí: "Brýle! Zatraceně, nechal jsem si v zámku brýle! Ta skleroza. Tritone, nedá se nic dělat, přečti můj projev." Sklesle sedá zpět do křesla a podává Tritonovi svitek staré opálené mapy. Ten neochotně vstává, rozmotává mapu a začíná číst: "Starobylý Rhodos není jediným místem, kam jsem byl pozván na lodě různých národů. Dokonce jsem mockrát křtil až u Héraklových sloupů, dnes tak ohavně nazvaném Gibraltaru. Musím vám připomenout, že sláva fénických mořeplavců sahá až do roku 1190 před vaším letopočtem a protože neznali busolu, řídili se na moři Malým vozem, kteří Řekové později nazvali Féničankou. Využívali při svých plavbách opěrných bodů jako ostrovů a přístavů, které zakládali na příhodných místech a to tak, aby nebyly od sebe vzdáleny víc než jeden den plavby. Plavili se tak, jak to dnes činíte i vy na tomto křápu. A v těchto místech, kam jste mne pozvali, založili féničtí mořeplavci ve třetím století před vaším letopočtem osadu Oea, takže i zde starý Rhodoský zákon platí.

Féničané byli nejenom vynikající mořeplavci, ale i poctiví obchodníci. Otec dějin, jak nazvali staří Řekové Hérodota, o nich napsal: Když přistanou, vylodí zboží a spořádaně je vystaví na břehu. Pak se znovu nalodí a dávají znamení kouřem. Když ho domorodci spatří, přiblíží se k moři, položí vedle zboží zlato, jež za něj nabízejí a vzdálí se. Mořeplavci znovu vystoupí na pevninu a zkoumají, co tam domorodci nechali. Usoudí-li, že ceně zboží odpovídá množství zlata, vezmou si jej a odplují. Neodpovídá-li, pak se vše opakuje. Navzájem se ale nijak nepoškozují, jedni se netknou zlata, dokud jeho množství neodpovídá podle jejich názoru hodnotě zboží, druzí se netknou zboží, dokud si první nevzali zlato. Jó, objevilo se tehdá i několik nepoctivých pirátů, ale ty jsem vzal za trest do svých služeb a tím jsem toto zlo nepoctivců na Levantě vymýtil. Tolik na vysvětlenou a doufám, že z vás, holobrádkové, nikoho nebudu muset vzít do svých pazourů.

Podle starobylého Rhodoského zákona při tomto rituálu obětovali mořeplavci to, co jim bylo nejmilejší. Znám Vás dobře, jen si nemyslete! Vím, že PLZEŇ je pro vás nejcennější a proto jako oběť budu žádat pro mne, mou družinu a mé delfíny od každého deset láhví piva nebo láhev ostrého truňku. Co je komu milejší. Za tuto malou pozornost vám garantuji bezpečnou plavbu na vlnách Středozemního moře a plodné semeno při odpočinku doma.

Po předepsaném křtu vás pasuji na levantského námořníka, podepíši křestní listy a svým mořským kočárem taženým věrnými delfíny odeberu se do svého podmořského zámku u ostrova Euboia. Až poplujete kolem, přijďte se na mne mrknout, to budete čubrnět Ale již dost povídání, profesory z vás jak koukám neudělám, tak Tritone a piráte, začneme."

Po přečtení malá porada, Triton využívá tuto pauzu k zavlažení svých úst a Neptun začíná vyvolávat křtěnce. Ale ne podle jména. Buď podle bydliště, nebo práce, kterou ten který vykonává, podle jeho charakteristické záliby - a vše klape jako na drátku, každý se poznává. Jeden za druhým klekají před Neptunem, ten je pomaže palačinkovým těstem, křtěnec podepíše u Tritona oběť, pirát jej odvede po lodních schodech do moře, kde jej ponoří. Natažená bezpečnostní sít chrání nejenom proti žralokům, ale i před utopením. Po mořském křtu se každý vrací k Neptunovi, ten položí trojzubec na rameno křtěnce, druhou rukou několikrát poklepe křtěnce po hlavě chycenou makrelou, každému popřeje, aby se již neopakovalo to, co jej trápí (mořská nemoc, bolení břicha nebo hlavy atd.) a slovy "křtím tě na levantského námořníka" obřad každého jednotlivce končí. Při tom cvakají aparáty, ozývá se povzbuzování, žádosti o pózování, smích a vřava. V 16.45 křest končí. Neptun se svou družinou odchází, námořníci sundavají malou vlajkoslávu, uklízejí stoly, lodní schody, zbytky po palačinkovém těstu.

Než se slunce ponořilo do vln Středozemního moře, vyvěsilo SSM toto oznámení: "Slavnostní předávání diplomů z křtu bude provedeno po výjezdu z přístavu. Každý ať si připraví písničku, básničku, dobrý vtip nebo jiný umělecký projev, jinak diplom nedostane."

Tma zahalila lodě kotvící na rejdě, v dálce září světla přístavu, obloha se opět zlověstně zatahuje, jen malá Féničanka slabě probleskuje. Vracíme se k stereotypní zábavě na lodi - promítání filmu. Deset programů na půl roku není moc - každý zná již dialogy zpaměti, přesto dnes po včerejším večírku a dnešním křtu se nálada celé posádky pozvedla. Snad se .již za.nedlouho dostaneme do přístavu a pak na moře, kde bude slavnostní předávání křestních listů spojené se zábavou. A tam skončí jedna kapitola našeho netradičně provedeného křtu.

Autor: 

kapitán dálné plavby ing.Václav Boura (*1939),

absolvent námořní školy v ukrajinské Oděse,

velitel řady našich námořních lodí

uveřejněno v podnikovém časopise Maják 2/1978

Křest levantského námořníka

Co si to zase ti kluci . námořnický vymysleli? Prý křest levantského námořníka. Co to je? No právě. To prý každého křtěnce dají do sítě a máčejí ho ve vodě a nechávají pod vodou tak dlouho, až slíbí co nejvíce křestného - to je pivo nebo whisky. Kdo to provádí? Sám veliký Neptun, vládce všech moří a oceánů se svou družinou.

A tak to začalo. Velké přípravy, neustálé diskuse jak, kde, co - ale jen mezi zasvěcenými. Ostatní se nechávali na pochybách - jaké to asi bude?

Ale jen tak mezi námi stejně jsem si myslel, že je to všechno ušito na manželky, které byly s námi - jen ať se holky trochu bojí. My silní muži se přece nezaleknem ničeho, i kdyby nás měli utopit.

Ale kdepak, tak vážné to zase nebylo - vždy jsme se chtěli jen trochu pobavit.

ˇ

A tak konečně vše začalo. Místo: Středozemní moře, rejda Tripoli. Loď: JISKRA.

Den: neděle 24. září 1978.

Hodina: šestnáctá.

Poplachový zvonek pozval křtěnce na palubu. Všichni trochu nejistí, nemluvní. A už nám byl oznámen příchod Neptuna. Chudinka, jak tam tak stál na tom trapu po kolena ve vodě, vztekající se, ať už ho vytáhnou nahoru, připomínal spíše rozčileného bocmana než obávaného vládce moří i když svolával hromy blesky na naši hlavu. Co ten vám všechno nasliboval! Konečně se trap začal pomalu zvedat a s tím opadávala Neptunova zlost. Po uvítání kapitánem, provolání slávy a malém osvěžení už nebylo po vzteku ani památky.

A pak začal samotný obřad. Neptun si na nás přichystal jakési tajemné a hlavně notně páchnoucí těsto, kterým nás každého obdařil. Někoho na hlavu, někoho na záda, pod nos,

do nosu, i do výstřihu plavek jedné z žen. A potom, kdepak, žádná síť, žádné potápění, pouze podpis, stvrzující výši křestného a koupel v příjemných vodách Středozemního moře. Nakonec poklepáni rybou taky pěkně páchnoucí, Neptunovo přáni na další plavbu mořem a obřad byl hotov,

A tak i když o láhev whisky a deset piv lehčí, musím řídi, že to stálo za to.

Co se vším tím pivem a s whiskou bude Neptun dělat? Samozřejmě, že si to nenechá. To jen vznik tak zvaný neptunovský fond, z kterého se bude čerpat občerstvení při předávání křestních listů.A jé, jé – to si prý musíme připravit nějakou báseň, píseň, scénku – něco pro pobavení společnosti. A tak na to jdu , ať splním i tu poslední podmínku k vydání křestního listu.

Ať žijem my, všichni levantští námořníci!

Autor:

Radmila Chvístková, jedna z křtěných

uveřejněno v podnikovém časopise Maják 2/1978

Polární křest

Už jste si v Majáku přečetli povídání o křtu rovníkovém, vylíčení křtu levantského námořníka, jen polární křest byl dosud opomíjen. Snad proto, že se při něm vynechávají takové atrakce, jako je protahování pod kýlem (to aby si křtěnec nepotrhal plavky o ledovec) či věšení na baumy (rozmrazování ztuhlých viselců by si vyžádalo příliš mnoho rumu). Vyskytují se samozřejmě i další obtíže technického rázu. A tak si dnes přečtěte, jaké to bylo.

V objetí ledního medvěda

Loď řízená pevnou rukou zkušeného kormidelníka se proplétala mezi obrovskými plovoucími horami, z nichž čišela strašlivá zima. Taková zima, že vachta na můstku pila už třetí půllitr silného grogu, aby se aspoň trochu zahřála.

Hlídka na přídi měla plné ruce práce s odháněním dotěrných polárních medvědů, - ani dlouhá bidla neodradila vyhladovělé bestie před opětovnými útoky na loď.

Kapitán ze zvyku plivnul hlásnou rourou do strojovny, ale z pusy mu vyletěl ,jen kousek ledu, prolétl hlásnicí a zazvonil o ocelovou podlahu strojovny.

Motoráři ve strojovně se tiskli k mašině jako ke kamnům, jen občas šel někdo z nich urazit rampouchy, nebezpečně obrůstající kolem hřídele.

Zbytek posádky se tísnil v mírně vytopené klubovně, decentně vyzdobend ledovcem z prostěradel.

Náhle se rozletěly dveře a spolu se závanem mrazivého vzduchu vpadla dovnitř Neptunova družina provázena oblakem moučného sněhu. Vpředu pajdal sám Neptun, chřestil zmrzlými vousy a pilně se zlobil, že uklouzl na schodech. Za Neptunem dupal Eskymák se sněžnicemi na nohou, v .jedné ruce třímal kopí a v druhé vodítko, na němž vlekl obrovského ledního medvěda. Průvod uzavíral kníže Jack Frost, vládce mrazivých končin, s velkou kapkou u dlouhatánského nosu.

Medvěd zabrumlal, postavil se na zadní, vyškubl se z vodítka a protože neviděl na cestu, přerazil se o židli připravenou pro Neptuna. Diváci zařvali nadšením.

"Krucinál.fagot" - promluvil medvěd lidským hlasem, když mu vládce moří se žuchnutím usedl na záda.

Eskymák pomohl Neptunovi vstát a pak už začal mluvit Jack Frost. "Tomu ta huba jede jak šlejfírna" ozvalo se polohlasně v publiku.

"Eskymo, přiveď sem toho drzouna.." reagoval okamžitě Jack Frost.

„Tím klackem ne, ,já půjdu sám.." cukal se provinilec.

"Já ti dám klacek, urazil se Eskymák, to je kopí na tuleně a když bylo po sezóně, tak jsem s tímhle kopím vyhrabával ze sněhu lišejník a míchal ho s pemikanem. To je má oblíbená pochoutka. Na, ochutnej!"

Než se námořník vzpamatoval, nacpal. mu medvěd do pusy připálený suchar, celý opatlaný a posypaný čímsi, co mohlo být zrovna. tak lišejník jako chlupy ze smetáku. Křtěnec se zakuckal, bez odmlouvání zapil pochoutku podezřelou tekutinou a zařval, až poprskal Neptuna. Eskymák mu totiž obratně vpravil pod košili půl kila ledu, který se hned začal rozpouštět.

Paní Vonásková sledovala průběh obřadu s rostoucím znepokojením. Připravovala se na křest opravdu pečlivě, od spodního prádla přes oblečení a nalíčení až po účes. Hodlala opět zazářit a jako obvykle být hvězdou večera. A tak ji zarazilo, že všichni ostatní byli v džínách.

"Vonásková překročila nejen polární kruh, ale taky jedenáctý přikázání. Víš, který to je?" řečnil zase Jack Frost.

"Nevím, nepokradeš?" pípla Vonásková.

"Houbec, mě neoblafneš" prohlásil Frost. "To, že jsi nejhezčí ženská na tomhle škopku, ještě neznamená, že tě budeme šetřit. Medvěde, měj se k činu!"

První takty houpavého valčíku z ukrytého magneťáku zavířily vzduchem. Medvěd se ladně uklonil před překvapenou Vonáskovou, uchvátil ji do náruče a začali kroužit po miniaturním parketu.

"Snad se to odbyde jen tímhle," utěšovala se v duchu Vonásková.

Medvěd se ale tancem rozvášnil, několikrát šlápl své tanečnici na nohu, zdvihl ji do výšky a náhle ji v polovině taktu postavil na zem před Neptuna. Hudba zmlkla.

"Jsi oblečená jako do tropů, uvidíme, jestli vydržíš krutý podmínky severu," řekl Neptun.

"Co takhle pořádnou chumelenici?" navrhl Eskymák.

"To je ono" zajásala družina. A než stačila paní Vonásková zaprotestovat, snesla se na její čerstvě odbarvenou a natupírovanou hlavu pořádná dávka mouky a ledové vody.

"Sprosťáci!" zaječela paní Vonásková, "to si vypijete!“, ale jen otevřela pusu, nacpali ji tam plnou hrst pemikanu" a její žádost o nápoj důstojnější než je voda kvitovala družina ďábelským chechotem.

"Jen jí dejte, hoši," povzbuzoval je starý .Vonásek. "Furt má připomínky, že jsem k ní málo pozornej, tak ať si to trochu užije. "

Rozjařenému Vonáskovi ušlo, že dráždí bosou nohou chřestýše a že se mu to pak v kabině všechno vrátí.

"Jauvejs, to studí" řvala paní Vonásková silným hlasem, když jí do slibně vypadajícího výstřihu vpravili větší množství ledu. Pak ucítila, jak ji něco tvrdého a těžkého kleplo přes hlavu. Byl to zmražený, teď už zvolna roztávající žralok. Několik kapek jeho páchnoucí krve jí cáklo na sněhobílou blůzu, kde se rozpily v mokré mouce.

Do očí jí vstoupily rozhořčené slzy. V rozčilení přeslechla i Neptunovu závěrečnou formuli. Vstala a publikum se rozchechtalo, protože mouka a tající led vytvořily na jejích šatech pozoruhodné obrazce. Vonásková honem zamrkala, aby se zbavila těch pár slziček, a zazářila jako lampión.

Přece jen měla úspěch.

Autor:

PW

uveřejněno v podnikovém časopise Maják 4/1979

Drakeův certifikát

Mají právo nosit náušnici

Jako vystřiženo z dobrodružného románu či filmu. Ano, piráti i normální námořníci se zdobí jednou náušnicí.

Jistě, zvykli jsme si přijímat tento jev jako romantický doplněk ke snům o dalekých zemích, o dobrodružstvích námořníků.

Opravdu jen vybájená romantika.

Ne.

Náušnici má právo nosit námořník, který získal takzvaný Drakeův certifikát. Za co?

Za nejnehostinnější místo pro námořníky je už po staletí považováno mořië kolem Hornova mysu, který je nejjižnějším mysem Jižní Ameriky na Hornově ostrově.

Prvně byl obeplut v roce 1616. Moře je tu bouřlivé, nebezpečná skaliska jsou neustálou hrozbou lodím. Moderním. Natož pak dříve plachetnicím.

Nošení náušnice u námořníků je a bylo jakýmsi vysvědčením, vizitkou. Byl jsem mezi těmi, kdož nebezpečnou cestu prodělali a přežili. A k náušnici byl a je vydáván certifikát.

Autor:

Josef Půhonný

námořník a loďmistr,

na první Republice i řadě dalších našich námořních lodí