Přístavy
Přístavy jsou stanice plavidel na plavebních cestách; tvoří
obvykle dopravní křižovatku, v níž se stýkají námořní, říční,
železniční, silniční a letecké dopravní trasy. Budují se na
pobřeží, v zálivech, v ústích řek nebo jsou s mořem spojeny
průplavem. K překládání zboží jsou vybaveny potřebnou
mechanizací, skladišti a překladišti, pro osobní dopravu mají
staniční budovu s odbavovací halou a servisem. Velké přístavy
mají specializované terminály, např. pro překládání obilí, rudy,
uhlí, kontejnerů, ropy nebo zkapalněných plynů (LNG, LPG),
budované i na umělých ostrovech. Největším přístavem na světě je
Rotterdam (obrat 279 mil. t ročně, 1993). Termín přístav se často
ztotožňuje s celým sídlem, jehož je přístav součástí, nikoli jen
se samotným přístavním areálem.
hlavní město Švédska, na
východě země mezi jezerem Mälaren a Baltským mořem; 727 000
obyvatel (1998), aglomerace 1,6 mil. obyvatel (1998). Obchodní,
průmyslové, finanční a kulturní středisko státu, sídlo krále a
ústředních úřadů. Stockholm leží na rovinných nebo mírně
vyvýšených březích řady průlivů a průplavů a na ostrovech; řada
mostů a parků. – Průmysl loďařský, strojírenský, papírenský,
chemický, potravinářský, polygrafický. Dopravní křižovatka;
námořní přístav, metro, 2 letiště. Veletrhy, mezinárodní hudební
festival (od roku 1953). Řada muzeí, galerie, divadla, opera,
botanická zahrada, skanzen (1891, nejstarší na světě). Univerzita
(1877) a jiné vysoké školy, Švédská akademie věd (od roku 1901
místo udílení Nobelovy ceny). Historické památky (kostely
Storkyrkan z 13. stol., Riddarholmskyrkan z 13. stol. s
královskými hrobkami, královský zámek z 18. stol., radnice z
1923). – Stockholm založen kolem roku 1250, centrum obchodu s
německými městy (Lübeck); od konce 13. stol. královská rezidence.
V roce 1520 ve Stockholmu Dánové popravili 82 odbojných předáků
švédských stavů (stockholmská krvavá lázeň). V roce 1523 dobyt
Gustavem I. Vasou na Dánech a stal se hlavním městem Švédska.
Stavební rozvoj v 17. stol., industrializace a růst obyvatelstva
v 19. století.
[malme], město v jižním
Švédsku u průlivu Řresund; 255 000 obyvatel (1998). Průmysl
loďařský, letecký, oděvní, potravinářský, chemický. Dopravní
křižovatka; významný přístav, letiště. Stavba silničního mostu do
Dánska. Divadlo, muzeum. Historické památky (zámek z 15. stol.).
– Malmö bylo založeno kolem roku 1150, město od roku 1353, od
1658 součást Švédska.
[jeteborg], město v
jihozápadním Švédsku při ústí řeky Göty do průlivu Kattegat; 460
000 obyvatel, aglomerace 750 000 obyvatel (1998). Největší
švédský přístav, druhé největší švédské město. Průmysl
strojírenský (loďařský, automobilový), petrochemický, papírenský,
spotřební. Dopravní uzel; mezinárodní letiště. Muzeum, divadlo,
opera. Technika (1829), univerzita (1891). – Göteborg založen
1603 Karlem IX., zničen při kalmarské válce 1611 – 13, znovu
založen Gustavem II. Adolfem 1619.
[norčépink], město ve
středním Švédsku u Baltského moře; 123 000 obyvatel (1998).
Průmysl elektrotechnický, textilní, strojírenský, potravinářský,
dřevozpracující, gumárenský, papírenský. Dopravní křižovatka;
letiště. Námořní přístav (dovoz ropy, vývoz
papíru).
město v jižním Švédsku
u Baltského moře; 35 300 obyvatel (1990). Průmysl gumárenský,
chemický, cukrovarnický, potravinářský. Námořní přístav; trajekty
do Sassnitzu (od 1898) v Německu. – Ve středověku centrum
rybolovu (herinky); po požáru 1617 ztráta významu. Město znovu až
od roku 1867.
hlavní město Norska, na
březích Oslofjordu; 499 700 obyvatel (1998). Politické,
hospodářské, kulturní a finanční středisko státu. V Oslo a
blízkém okolí je soustředěna více než čtvrtina průmyslové výroby
Norska; převládá průmysl strojírenský, loďařský,
elektrotechnický, dřevozpracující, potravinářský, polygrafický.
Námořní přístav. Dopravní křižovatka; mezinárodní letiště, metro.
Řada muzeí (zejm. na poloostrově Bygdřy), divadla, opera,
filharmonie. Univerzita (1811) a jiné vysoké školy, Norská
akademie věd, vědeckovýzkumné ústavy. Severozápadně od Osla je
sportovní středisko Holmenkollen. V centru města dominují moderní
budovy (radnice z 1950), významný je Frognerův park s plastikami
G. Vigelanda. – Oslo bylo založeno 1048. Koncem 11. stol.
založeno biskupství, ve 13. stol. vybudován hrad Akershus. 1624
město zničeno požárem a znovu vystavěno na současném místě. Od
roku 1905 hlavní město samostatného Norska. 1624 – 1877 název
Christiania, 1877 – 1924 Kristiania.
město ve středním
Norsku u Norského moře; 145 000 obyvatel (1997). Obchodní a
kulturní středisko střední části Norska. Průmysl loďařský,
strojírenský, rybný, dřevozpracující. Námořní přístav. Letiště.
Muzeum. Univerzita (1900). Historické památky (katedrála
Nidarosdom původem z 12. stol. je korunovačním kostelem norských
králů). – Trondheim založen v roce 997 Olafem Trygvasonem.
Hospodářský rozvoj do pol. 14. stol., 1070 – 1537 sídlo
biskupství; 1531 ničivý požár. V roce 1658 postoupen Švédsku, v
roce 1718 navrácen Norsku. Obchodní a průmyslový rozvoj od 19.
století.
město v severním Norsku
ležící u Norského moře; 18 700 obyvatel (1996). Nezamrzající
námořní přístav za polárním kruhem. Vývoz švédských rud železa. –
Narvik byl založen roku 1883 jako sídlo těžařské společnosti,
město od roku 1902. V roce 1940 zde probíhaly boje norského a
britského loďstva s německými okupanty.
město v jihozápadním
Norsku u Severního moře; 106 000 obyvatel (1997). Středisko
zpracování ropy ze Severního moře. Průmysl petrochemický,
loďařský, rybný, konzervárenský. Námořní přístav, letiště.
Muzeum, galerie. Katedrála z 12. stol. – Osídlení od 8. stol., od
12. stol. biskupství.
Ĺbo – město v
jihozápadním Finsku u Baltského moře; 171 000 obyvatel (1999).
Průmysl strojírenský, loďařský, hutnický (ocel), dřevozpracující,
potravinářský, textilní; výroba cigaret. Námořní přístav,
letiště. Švédská menšina. Muzea, galerie. Univerzita (1640 – 1828
a od 1919). Historické památky (dóm z 13. stol.). – Nejstarší
finské město. První zmínka 1154, od 13. stol. sídlo
arcibiskupství, město od roku 1525. Do roku 1812 správní
středisko Finska (v rámci Švédska).
Helsinki – hlavní město
Finska, v jižní části země na pobřeží Finského zálivu; 546 000
obyvatel (1999), aglomerace 920 000 obyvatel (1999). Sídlo vlády
a ústředních úřadů. Průmysl strojírenský (zejm. loďařský),
elektrotechnický, textilní, chemický, potravinářský,
polygrafický, gumárenský. Dopravní křižovatka; letiště, metro.
Muzea, divadla, národní knihovna, vědecké a výzkumné ústavy,
univerzita (1828), Finská akademie věd. Dějiště letních
olympijských her v roce 1952. Architektonické památky z 19. stol.
(dóm, budova senátu, univerzita), budova hlavního nádraží ze zač.
20. stol. (E. Saarinen), koncertní dům z roku 1971 (A. Aalto). –
Helsinky byly založeny 1550 Gustavem I. Vasou, 1642 založeny
znovu o 5 km jižněji; 1710 mor, 1713 zničeny. Od roku 1809
součást Ruska, od 1812 hlavní město finského velkoknížectví, od
roku 1919 hlavní město Finska. 1973 – 75 v Helsinkách zasedala
Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (viz též helsinská
konference).
polsky Gdańsk, dříve
německý Danzig – město v severním Polsku na pobřeží Baltského
moře v deltě Visly; 461 000 obyvatel (1998). Průmysl strojírenský
(stavba lodí), elektrotechnický, petrochemický Významný námořní
přístav a dopravní uzel, letiště. Divadla, muzea, univerzita;
památky obnovené po 2. světové válce (gotické kostely, radnice).
– Gdaňsk původně převážně německý (Danzig); významný přístav od
10. stol., městská práva získal 1236, poté člen hanzy. 1308 –
1454 v moci křižáků, 1454 – 1793 pod ochranou Polského
království, po druhém dělení Polska 1793 – 1919 součást Západního
Pruska. 1807 – 15 a 1920 – 39 svobodné město. Od roku 1920 pod
správou Spojených národů, zahraniční politika a obchod byly pod
kontrolou Polska. Zejména od roku 1933 sílil ve městě nacistický
vliv; spor o Gdaňsk posloužil A. Hitlerovi jako jedna ze záminek
k rozpoutání 2. světové války. 1945 Gdaňsk po dobytí Rudou
armádou připadl Polsku a německé obyvatelstvo bylo vysídleno.
1980 v loděnicích v Gdaňsku vzniklo odborové hnutí Solidarita,
které rozložilo komunistický režim v Polsku.
polsky Gdynia – město v
severním Polsku na pobřeží Baltského moře; 252 800 obyvatel
(1997). Přístav, průmysl loďařský, elektrotechnický,
potravinářský. Vybudována po roce 1922 jako hlavní přístav
meziválečného Polska.
polsky Szczecin – město
v severozápadním Polsku při ústí Odry do Štětínského zálivu;
419000 obyvatel (1998). Průmysl loďařský, hutnický, strojírenský,
chemický, elektrotechnický, potravinářský, rybný. Dopravní
křižovatka; nejvýznamnější polský námořní přístav (vývoz uhlí),
letiště. Muzea, divadla. Univerzita (byla založena v roce 1945) a
další vysoké školy, vědeckovýzkumné ústavy. Historické památky
(gotická radnice, zámek ze 16. stol., kostely ze 14. stol.). – Od
8. stol. slovanská obchodní a rybářská osada, městem je od roku
1243, od roku 1278 bylo členem hanzy. V letech 1648 – 1720 bylo
součástí Švédska, v letech 1720 – 1945 Pruska, respektive
Německa. Hospodářský rozvoj po roce 1826 (rozšíření přístavu). Za
2. světové války byly přístav i město těžce poškozeny, po válce
byly rekonstruovány.
[rostok], město v
severovýchodním Německu u Baltského moře; 213 000 obyvatel
(1998). Průmysl loďařský, rybný, hutnický, strojírenský,
chemický, potravinářský. Významný přístav (trajekty do
Skandinávie). Dopravní křižovatka. Muzea, divadla. Univerzita
(1419). Cestovní ruch. Historické památky (hradby, gotické
cihelné kostely, radnice z 15. stol.). Přímořské rekreační
středisko Warnemünde. – Původně slovanská osada, ve středověku
významné město (statut od roku 1218), člen hanzy. Rostock byl
poškozen za 2. světové války.
[lybek], město v
severním Německu nedaleko pobřeží Baltského moře; 215 000
obyvatel (1998). Průmysl hutnický, strojírenský, loďařský, rybný.
Významný přístav, je spojen průplavem s Labem. Historické
památky, součást světového kulturního dědictví (Holštýnská brána,
gotické cihelné kostely). Muzeum, divadla, vysoké školy. –
Původně zde bylo sídlo knížat slovanských Obodritů, v roce 1160
biskupství, od roku 1181 bylo říšským městem. Ve 12. – 15. stol.
hospodářský rozkvět, od roku 1358 je střediskem hanzy. Od roku
1871 je součástí Německa, v roce 1937 ztratil Lübeck statut
svobodného hanzovního města a stal se součástí
Šlesvicka-Holštýnska. – Viz též Alt Lübeck.
dánsky Kobenhavn –
hlavní město Dánska, na ostrově Sjolland; 488 000 obyvatel
(1998), aglomerace 1,4 mil. obyvatel (1998). Politické, kulturní
a hospodářské středisko země. Průmysl strojírenský, loďařský,
textilní, oděvní, potravinářský, chemický, papírenský, porcelánu,
elektrotechnický. Dopravní křižovatka; významný námořní přístav,
mezinárodní letiště. Muzeum, divadlo, galerie. Univerzita (1479).
Historické památky (zámky Amalienborg, Christiansborg aj.) –
Kodaň připomínána v roce 1043 jako rybářská osada, ve 12. stol.
vybudován hrad a kolem něho osada, v letech 1186 – 1416 v držení
roskildského biskupa, od 1416 dánského krále. Město od 1422, od
1433 královské sídelní město.
[kíl], město v severním
Německu u vyústění Severomořsko-baltského průplavu do Baltského
moře; 240 500 obyvatel (1998). Průmysl rybný, loďařský,
strojírenský, chemický. Významný přístav. Muzeum, divadlo.
Univerzita (1665), námořní akademie. – Kiel založen ve 13. stol.,
člen hanzy, hospodářský rozvoj zejm. za dánské správy po 1773. Od
1866 součást Pruska, od 1871 Německa. Za 2. světové války
důležitý válečný přístav; většina města zničena. Hlavní město
Šlesvicka - Holštýnska.
česky Hamburk – město na
severu Německa při ústí Labe do Severního moře; 1,7 mil. obyvatel
(1999). Tvoří stejnojmennou spolkovou zemi; druhé největší město
a největší přístav. Průmysl strojírenský (zejm. loďařský),
petrochemický, elektrotechnický, spotřební. Významný námořní a
říční přístav, mezinárodní letiště, metro. Historické památky,
muzea a galerie, divadla, vědecké ústavy, univerzita (1919). –
Hamburg založen v 9. stol. jako misijní středisko, od roku 834
arcibiskupství. Ve vrcholném středověku hospodářský rozvoj, člen
hanzy, od 14. stol. samostatnost. První německá burza (1558) a
operní scéna (1678). V roce 1806 připojen k Francii, od roku 1815
samostatný stát v rámci Německého spolku, od 1866 člen
Severoněmeckého spolku při zachování celní samostatnosti. V roce
1943 z větší části zničen spojeneckými nálety.
město v Německu ve
spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko; 87 000 obyvatel (1990).
Průmysl loďařský, lihovarnický, zpracování ryb. Přístav, námořní
škola.
německy Bremen –
přístavní město v Německu, hlavní město stejnojmenné spolkové
země, na řece Vezeře; 547 000 obyvatel (1998). Druhý největší
přístav v Německu, velké loděnice. Průmysl loďařský, hutnický,
textilní, elektrotechnický, petrochemický, automobilový,
potravinářský. Muzeum, divadla, technická univerzita. – První
zmínka z roku 782. V roce 787 založeno biskupství, 845
arcibiskupství, 888 doloženo tržiště. V raném středověku
východisko pro křesťanské mise v severní Evropě. Od roku 1358
člen hanzy. 1646 svobodné říšské město. 1810 – 13 součást
napoleonské Francie. 1815 člen německého spolku. 1881 spolkový
stát německé říše. V roce 1920 získaly Brémy demokratickou
ústavu. 1945 americká enkláva v britské okupační zóně. 1947 se
Brémy staly zemí. Sídlo senátu svobodného hanzovního města Brémy.
Dóm svatého Petra přestavěn z původní baziliky z 11. stol.
Gotická stará radnice renesančním průčelím.
[brémrháfn], přístavní
město v Německu při ústí řeky Vezery do Severního moře; 127 000
obyvatel (1998). Průmysl loďařský, strojírenský, rybný. Institut
pro výzkum moře, rybářské a námořní muzeum, vysoká námořní
škola.
[vilhelmsháfn], město ležící v severozápadním
Německu u Severního moře; 90 000 obyvatel (1990). Průmysl
petrochemický, hutnický, textilní, strojírenský. Významný přístav
(dovoz ropy), ropovod do Porúří. Bahenní lázně, v okolí mořské
pláže. Muzea. Vysoké školy, vědeckovýzkumné ústavy (Institut M.
Plancka). – Wilhelmhaven byl založen v roce 1853, do roku 1945
zde byla významná vojenská námořní základna. Město bylo obnoveno
po 2. světové válce.
město v Lotyšsku u
Baltského moře; 46 600 obyvatel (1997). Průmysl rybný,
dřevozpracující. Námořní přístav (vývoz ropy a chemických
výrobků). Ropovod. Muzeum. – Od 10. stol. slovanské osídlení, v
roce 1242 postaven hrad řádem německých rytířů. Město od roku
1378. V roce 1642 otevřeny loděnice.
přístavní město v Litvě
u Baltského moře; 203 000 obyvatel (1997). Průmysl loďařský,
rybný, potravinářský. Zpracování jantaru. – Klaipéda založena v
roce 1252 řádem livonských německých rytířů, do 1923 a 1939 až
1945 pod názvem Memel součást německého Východního
Pruska.
hlavní město Lotyšska, u
ústí řeky Daugavy do Baltského moře; 816 000 obyvatel (1997).
Politické, hospodářské a kulturní středisko země, jedno z
nejvýznamnějších pobaltských měst. Průmysl strojírenský,
loďařský, elektrotechnický, chemický, textilní, potravinářský,
dřevozpracující, stavebních hmot. Námořní přístav. Dopravní
křižovatka; mezinárodní letiště, metro. Muzea, řada divadel.
Univerzita (1919), Litevská akademie věd. Historické památky
(katedrála z roku 1215, zámek, středověké domy). – První zmínka o
Rize pochází z roku 1201; opěrný bod německých křižáků. Od roku
1253 arcibiskupství, od 1282 člen hanzy, významné středisko
obchodu v Pobaltí. Od 1581 součást polsko-litevského státu. V
roce 1621 obsazena Švédy, 1710 připojena k Rusku. Od konce 19.
stol. průmyslový rozvoj. Od 1919 v samostatném Lotyšsku, v roce
1940 byla násilně připojena k SSSR. 1941 – 44 obsazena nacisty.
1944 – 90 opět součást SSSR. Od roku 1991 hlavní město
samostatného Lotyšska.
hlavní město Estonska,
u Finského zálivu Baltského moře; 420 000 obyvatel (1997).
Politické, hospodářské a kulturní centrum země. V aglomeraci
Tallinnu je soustředěna téměř polovina průmyslové výroby
Estonska. Průmysl loďařský, strojírenský, elektrotechnický,
dřevozpracující, textilní, chemický. Námořní přístav, mezinárodní
letiště. Muzea, divadla. Univerzita, vysoké školy, Estonská
akademie věd. Historické památky (opevněné staré město s řadou
kostelů z 13. – 14. stol., radnice ze 14. stol.). – První zmínka
o Tallinnu pochází z roku 1154. Město od roku 1230, od 1285 člen
hanzy. 1290 dobyt Dány. Od roku 1346 v držení řádu německých
rytířů, od 1561 Švédů, 1710 dobyt Ruskem. 1918 – 40 a od 1991
hlavní město samostatného Estonska. 1941 – 44 okupace nacistickým
Německem, 1944 – 91 Sovětským svazem. 1219 – 1917 název
Revel.
město na severozápadě
Ruska při ústí Něvy do Finského zálivu Baltského moře; 4,7
miliónu obyvatel (1999, druhé největší v zemi). Leží v rovině po
obou březích Něvy (centrum 1 – 3 m nad mořskou hladinou,
nebezpečí záplav). Původní osídlení na pobřeží a ostrovech, dnes
spojených s pevninou; řada kanálů a průplavů. – Průmysl
strojírenský (energetická a jiná průmyslová zařízení, obráběcí
stroje, zbraně), loďařský, elektrotechnický, chemický (plasty,
vlákna), farmaceutický, gumárenský, potravinářský, polygrafický.
Dopravní křižovatka; mezinárodní letiště, metro (1955). Námořní
přístav. Významné kulturní a vědecké centrum: řada muzeí a
galerií (Ermitáž), divadel, knihovny. Univerzita (1819) a další
vysoké školy, akademie věd, vědeckovýzkumné ústavy. Historické
centrum je součástí světového kulturního dědictví: Petropavlovská
pevnost a katedrála (zač. 18. stol.), klášter Smolný, budovy
Admirality, Zimní palác (1754 – 62), chrám Izáka Kyjevského aj. –
Město bylo založeno v roce 1703 Petrem I. Velikým. 1712 – 28 a
1732 – 1918 hlavní město Ruska. Centrum revolučního hnutí 1905 a
v únoru a říjnu 1917. Za 2. světové války německá vojenská
blokáda (8. 9. 1941 – 18. 1. 1944), asi 800 000 obětí. 1914 – 24
název Petrograd, 1924 – 91 Leningrad.
oblastní město v
severozápadním Rusku na poloostrově Kola u Barentsova moře; 402
000 obyvatel (1999). Průmysl rybný, loďařský, dřevozpracující,
strojírenský, stavebních hmot. Nezamrzající námořní přístav,
železnice, letiště. Začátek Severní mořské cesty. Vývoz
apatitových koncentrátů. – Murmansk byl založen 1915 jako
Romanov-na-Murmane (konečná stanice nové železnice), od roku 1917
název Murmansk. Za 2. světové války přijímal konvoje Spojenců s
vojenskou pomocí SSSR.
[amstrdam], historické
hlavní město Nizozemska, v provincii Severní Holandsko, sídlem
vládních úřadů je město ’s-Gravenhage (Haag); 715 000 obyvatel,
aglomerace 1,1 mil. (1997). Průmysl loďařský, strojírenský,
hutnický, letecký, automobilový, elektrotechnický, chemický,
gumárenský, mj. též brusírny diamantů. Významný přístav a
mezinárodní letiště Schiphol (34 mil. cestujících ročně, 1999;
čtvrté největší v Evropě); železniční uzel, napojení na síť
dálnic. Historické památky, galerie a muzeum (Rijksmuseum a
Stedekijk Museum), univerzita, akademie výtvarných umění a další
vysoké školy, akademie věd. – Amsterdam vznikl ve 12. stol. jako
rybářská osada při ústí řeky Amstelu do IJe; díky nízké nadmořské
výšce protkán sítí průplavů (grachtů) sloužících dopravě. Od roku
1300 městská práva, ve 14. a 15. stol. člen hanzy. Velký rozmach
od 16. stol. jako politické centrum severního Nizozemí; sídlo
holandské Východoindické společnosti (založena 1602) a hlavní
středisko nizozemských zámořských výbojů. V té době byl vytvořen
jednotný urbanistický plán města na pravidelné půlkruhové síti
přibližně stovky kanálů. Významné středisko nizozemského
barokního malířství (Rembrandt); 1795 – 1810 hlavní město země
(tzv. Batavské republiky a následně Holandského království), 1810
– 14 součást Francie, poté hlavní město Spojeného království
nizozemského, od roku 1830 Nizozemského království (bez jižních
provincií, které se tehdy osamostatnily jako Belgie). Dějiště
olympijských her 1928.
město v Nizozemsku ve
společném ústí Rýna a Maas do Severního moře; 599 000 obyvatel
(1997), aglomerace 1,1 miliónu obyvatel (1997). Největší námořní
přístav světa (obrat 293,4 miliónů tun, 1994). Prostřednictvím
říční dopravy zejm. po Rýnu spojen s významnými průmyslovými
oblastmi západní Evropy (Porúří). Vnější moderní přístav
Europoort přijímá ropné tankery. Rafinérie ropy, průmysl
loďařský, strojírenský, hutnický, elektrotechnický, textilní.
Významná dopravní křižovatka; průplav k Severnímu moři (Nieuwe
Waterweg), ropovody, letiště, metro. Cestovní ruch. Muzea,
galerie, divadla, zoologická zahrada. Univerzita (1973),
vědeckovýzkumné ústavy. Historické památky (kostely z 15. a 18.
stol.). Moderní architektura. – První zmínka o Rotterdamu pochází
z roku 1283, město od 1328. Ve středověku středisko rybolovu. Od
roku 1581 součást sjednoceného Nizozemí, ekonomický rozvoj od 17.
stol. (rozšíření přístavu v souvislosti s obchodem s jihovýchodní
Asií) a zejm. po roce 1842 (dobudování průplavu k Severnímu
moři). V roce 1940 byl Rotterdam téměř zničen nacistickým
bombardováním, rekonstruován v letech 1946 – 60.
Antwerpen, francouzsky
Anvers – město v Belgii, hlavní město stejnojmenné provincie, na
řece Šeldě; 453 000 obyvatel (1997). Druhý největší přístav v
Evropě (vojenský význam pro NATO). Vlámské kulturní centrum.
Průmysl petrochemický, hutnický, loďařský, strojírenský,
automobilový, textilní. Zpracování diamantů (brusírny) a obchod s
nimi. Dopravní uzel; přístav, letiště. Četná muzea (vojenské),
galerie (např. Rubensův dům); rodiště významných malířů. Akademie
věd, univerzita, vysoké školy. – Antverpy byly založeny v 7.
stol., městská práva 1291, člen hanzy 1315. Střídání rozvoje a
úpadku, od roku 1830 součást Belgického
království.
[marsej], město v jižní
Francii u Středozemního moře; 798 000 obyvatel (1999, druhé
největší v zemi). Průmysl petrochemický, loďařský, hutnický,
potravinářský, chemický, textilní. Největší francouzský přístav
(obrat 91,1 mil. t ; 1994, 3. místo v Evropě a 14. na světě).
Výchozí bod evropských ropovodů. Letiště, metro. Veletrhy, burza.
Muzea, divadla, opera, zoologická a botanická zahrada. Dvě
univerzity (1400). – Marseille založena kolem roku 600 př. n. l.
Řeky (Massalia), 49 př. n. l. dobyta Caesarem. Od 4. stol.
biskupství, v 9. – 15. stol. součást Provence, 1192 – 1252
námořní republika. V roce 1481 připojena k Francii, 1720 epidemie
moru (50 000 obětí). Od pol. 19. stol. průmyslový rozvoj. 1942 –
44 německé okupace.
město v severozápadní
Francii u ústí Seiny do Lamanšského průlivu; 191 000 obyvatel
(1999). Průmysl petrochemický, hutnický, strojírenský, loďařský,
potravinářský. Významný přístav (druhý největší v zemi.; obrat
54,4 mil. t zboží, 1994). Středisko obchodu s bavlnou, kávou a
cukrem. Pevnost. – Le Havre byl založen v roce
1517.
anglicky London – hlavní
město Spojeného království, jedno z nejvýznamnějších světových
velkoměst; 7,1 mil. obyvatel (1997). Leží v jihovýchodní Anglii
při ústí Temže do Severního moře. Je sídlem britského panovníka,
vlády a centrálních institucí. Politické, ekonomické, finanční,
obchodní a kulturní středisko státu. Průmysl strojírenský,
letecký, loďařský, automobilový, petrochemický, oděvní,
elektrotechnický, polygrafický, potravinářský, aj. Významný
světový přístav, čtyři letiště (Heathrow má největší obrat v
Evropě). Londýnská letiště dohromady odbaví ročně 90 mil.
cestujících (1999) a Londýn je tak největším leteckým uzlem
světa. Silniční a železniční křižovatka; metro (bylo postaveno v
roce 1863, je nejstarší na světě). Sídlo světových finančních
institucí (Evropská banka pro obnovu a rozvoj aj.), významná
burza. – Jádrem Londýna je City, finanční a obchodní centrum (2,7
km2, 4 300
obyvatel, 1991). Západně navazuje luxusnější vilová oblast West
End, východně East End obývaný nižšími vrstvami a národnostními
menšinami. Ve vnitřním městě je řada parků (Hyde Park, Kensington
Gardens, St. James's Park). Rozsáhlé předměstské čtvrtě rodinných
domků. – Světově významná muzea (British Museum, Science Museum),
galerie (National Gallery, Tate Gallery), divadla (Royal
Shakespeare Theatre, National Theatre, Old Vic, Globe Theatre),
opera (Covent Garden, 1732), koncertní síně (Royal Festival
Hall). Univerzita (1836), vědecké ústavy (London School of
Economics). Bývalou observatoří ve čtvrti Greenwich prochází
nultý poledník. – Významné historické památky: hrad Tower (11.
stol., součást světového kulturního dědictví), Buckinghamský
palác (hlavní sídlo britských panovníků), Westminsterské opatství
(od 11. stol., hrobky britských panovníků), katedrála sv. Pavla
(17. – 18. stol.), neogotické parlamentní budovy s věží Big Ben,
Nelsonův sloup na náměstí Trafalgar Square, most Tower Bridge aj.
– Původně keltská osada Llyndin, od prvního stol. římský přístav
Londinium, od 7. stol. byl sídelním městem anglosaských králů a
biskupství. Sídlo anglických králů od roku 1066. V 17. stol. zde
bylo ohnisko anglické revoluce (sídlo parlamentu), byl zničen
požárem v roce 1666. V období průmyslové revoluce v 19. stol. byl
Londýn nejvýznamnějším městem světa, dodnes si udržel pozici
předního finančního a obchodního centra. Byl poškozen
bombardováním za 2. světové války.
[livrpúl], město v
severozápadní Anglii při ústí řeky Mersey do Irského moře; 464
000 obyvatel (1997). Tradiční průmyslové centrum; průmysl
strojírenský, loďařský, elektrotechnický, chemický, oděvní,
papírenský, polygrafický. Šestý největší britský přístav,
letiště, tunel pod řekou Mersey. Muzeum, galerie, divadlo.
Univerzita (1903), vědecké ústavy. Historické památky. – Město od
roku 1207, hospodářský rozvoj nastal v 16. a zejm. v 19. stol.
(od roku 1840 lodní spojení s New Yorkem). Byl těžce poškozen za
2. světové války.
[menčestr], město v
severozápadní Anglii na úpatí Pennin; 428 000 obyvatel (1997).
Průmysl textilní a oděvní, strojírenský (letadla, automobily,
železniční vagóny), elektrotechnický, chemický. Přístav (40 km od
moře, napojen Manchesterským průplavem) dostupný pro námořní
lodě. Dopravní uzel, mezinárodní letiště. Muzeum, divadla,
univerzita (1880) a jiné vysoké školy. – Bývalá římská osada
Mancunium, 1086 anglonormanská pevnost. Průmyslový rozmach v 18.
– 19. stol. (světově významné centrum textilního průmyslu). Od
zač. 19. stol. jedno z hlavních center průmyslové revoluce; ve
20. stol. ekonomický úpadek.
[midlzbre], město v
severovýchodní Anglii při ústí řeky Tees do Severního moře; 140
800 obyvatel (1992). Průmysl hutnický, chemický, strojírenský,
textilní. Námořní přístav.
[njúkásl apn tajn],
město v severovýchodní Anglii, správní středisko hrabství Tyne
and Wear, ležící u ústí řeky Tyne do Severního moře; 279 000
obyvatel (1997). V okolí těžba černého uhlí. Tradiční středisko
těžkého průmyslu, zejména strojírenského (loďařský), hutnického,
elektrotechnického, chemického. Námořní přístav. Mezinárodní
letiště. Muzeum, galerie, divadlo. Univerzita (1963). Katedrála
ze 14. stol. – Původně římská stanice Pons Aeli, v roce 1080 byl
založen hrad. Od roku 1216 městská práva, od roku 1400 sídlo
hrabství.
[glázgou], město ve
středním Skotsku na řece Clyde; 612 000 obyvatel (1997).
Hospodářské a obchodní středisko Skotska; průmysl hutnický a
strojírenský (loďařský, železniční vagóny), dále
elektrotechnický, textilní, chemický. Námořní přístav s velkými
doky, mezinárodní letiště. 1769 zde J. Watt zkonstruoval parní
stroj, roku 1812 zde byl postaven první kolový parník a později i
poslední velký transatlantický parník. Po dlouhém úpadku
ekonomické oživení od 80. let 20. stol. Muzeum, galerie; dvě
univerzity (1451, 1964), vědecké instituce. Katedrála z 12. – 15.
stol.
portugalsky Lisboa –
hlavní město Portugalska u ústí řeky Tejo do Atlantského oceánu;
681 000 obyvatel (1991), aglomerace 1,9 mil. obyvatel (1995).
Politické, hospodářské a kulturní středisko státu. Průmysl
strojírenský, loďařský, petrochemický, textilní,
elektrotechnický, gumárenský, chemický aj. (celkem asi 40 %
průmyslové produkce Portugalska). Významný námořní přístav,
mezinárodní letiště, metro. Muzeum, galerie, divadlo. Univerzita
(1290 – 1537, byla obnovena v roce 1911), vědeckovýzkumné ústavy.
Cestovní ruch. Historické památky: klášter sv. Jeronýma je
součástí světového kulturního dědictví, dále románsko-gotická
katedrála, citadela, paláce, zámek. – Lisabon byl založen
Foiničany jako Ulissipo, od roku 205 př. n. l. zde bylo opevněné
římské město Felicitas Iulia Olissipo. V roce 357 bylo založeno
biskupství. Od roku 518 bylo pod správou Vizigótů (Ulixippona), v
letech 714 – 1147 arabská nadvláda, od roku 1256 je portugalským
hlavním městem. Rozkvět v období zámořských objevů v 15. a 16.
stol. V roce 1755 bylo centrum zničeno
zemětřesením.
[barselona], město v
severovýchodním Španělsku na pobřeží Středozemního moře, správní
a kulturní centrum Katalánie; 1,5 mil. obyvatel (1998). Průmysl
strojírenský (automobilový, loďařský), chemický, textilní.
Muzeum, galerie (J. Miró), univerzitní Centrum cestovního ruchu.
Významná dopravní křižovatka; mezinárodní letiště. Největší
španělský námořní přístav; trajektové spojení s Baleárskými
ostrovy. Architektonické památky, významné světské i církevní
stavby, stavby A. Gaudího (katedrála Sagrada Familia, Casa Milŕ,
Parc Güell).
italsky Genova – město v
severozápadní Itálii na pobřeží Ligurského moře, hlavní město
kraje Liguria; 641 000 obyvatel (1998). Průmysl hutnický
(ocelářský), loďařský, strojírenský, petrochemický. Dopravní
křižovatka; nejvýznamnější italský přístav, letiště. Univerzita
(1243). Významné historické památky, rodiště K. Kolumba. – Ve
starověku středisko kmene Ligurů, od 3. stol. př. n. l. pod
římskou nadvládou, zničen za punských válek, později obnoven. Ve
středověku rozkvět od 11. stol., postupně obchodní a námořní
velmoc; rivalita s Benátkami o prvenství ve Středozemním moři. Za
napoleonských válek připojen k Francii, od roku 1815 součástí
Sardinského království, od 1861 sjednocené Itálie.
italsky Trieste – město
v severovýchodní Itálii u Jaderského moře; 218 000 obyvatel
(1998). Průmysl loďařský, hutnický, strojírenský, chemický,
potravinářský, petrochemický. Dopravní křižovatka; významný
námořní přístav, letiště, u města silniční hraniční přechody do
Slovinska. Muzea, botanická zahrada. Univerzita (1938) a jiné
vysoké školy. Historické památky (ruiny římského divadla,
katedrála ze 14. stol., zámek z 15. – 17. stol.). – Původně
římské město Tergeste. Od roku 539 součást Byzance, od 788
franské říše. 1202 – 1382 ovládán Benátčany, 1382 – 1918 (kromě
období 1797 – 1814) součást Rakouska, resp. Rakousko-Uherska. V
roce 1719 prohlášen svobodným přístavem, poté rychlý ekonomický
rozvoj; stal se nejvýznamnějším přístavem Rakouska. V roce 1918
připojen k Itálii; ztráta hospodářského významu. 1943 – 45
okupován nacistickým Německem. 1947 – 54 součást svobodného území
pod patronací OSN; V roce 1954 bylo město Terst připojeno zpět k
Itálii, jeho zázemí k Jugoslávii.
italsky Venezia – město
v Itálii ve stejnojmenné laguně u Jaderského moře, hlavní město
kraje Veneto (Benátsko); leží na 118 ostrovech, 292 000 obyvatel
(1998). Průmyslové a technické zázemí je v Mestre a Margheře na
pevnině, v samotném městě je především významný přístav a
cestovní ruch; charakteristické kanály, cenné památky z období
středověku, renesance a baroka (chrámy a paláce), vysoké školy
(akademie výtvarného umění), knihovny a muzea, oceánografický
institut. – Založeny v 5. stol. illyrskými Venety. Od 7. – 11.
stol. formálně pod byzantskou správou. V 9. – 18. stol. významný
námořní a obchodní stát spojený s expanzí na východ Středomoří.
Benátská republika kontrolovala až do 17. stol. dálkový obchod
mezi Evropou a Orientem. Vlastní výroba skla, křišťálu,
zlatnictví, galanterie, bankovnictví, současně významné středisko
kultury. V čele státu dóže. Dědičnost dóžecího úřadu se
neprosadila. V 10. stol. expanze v Dalmácii, 1084 Benátky
porazily Normany. Za 4. křížové výpravy v roce 1203 – 04 byl
dobyt Zadar. V 15. stol. zahrnovaly Benátky zbytek Dalmácie,
Istrii, Friulsko. Hlavní námořní a obchodní protivník Janov
poražen u Chioggia 1379. V důsledku přesunu světového obchodu do
západní Evropy od 16. stol. pokles hospodářského a mocenského
vlivu. V 15. – 18. stol. Benátky ohroženy Osmanskou říší a
postupně ztrácely území ve východním Středomoří. Od roku 1815
součást rakouského království Lombardsko-benátského. 1848 – 49
vyhlášena Republika sv. Marka. 1866 součást Italského
království
italsky Napoli – město v
jižní Itálii, hlavní město Kampánie, ležící u Tyrhénského moře;
1,0 mil. obyvatel (1998), aglomerace 3,1 mil. obyvatel (1998).
Hospodářské centrum jižní Itálie. Průmysl hutnický,
petrochemický, loďařský, textilní, kožedělný, potravinářský.
Významný přístav. Dopravní křižovatka; mezinárodní letiště.
Muzeum, galerie, knihovny, botanická zahrada. Univerzita (1224) a
jiné vysoké školy, vědeckovýzkumné ústavy. Významné historické
památky (Castel dell’Oro, Castel Nuovo, dóm ze 13. stol.,
královský palác, katakomby, četné kostely). Významný cestovní
ruch (východiště na Capri, Vesuv). – Neapol byla založena Řeky v
8. – 7. stol. př. n. l. Od sedmého stol. n. l. centrum
nezávislého státu, střídavě pod nadvládou císařských Hohenštaufů,
francouzských Anjouovců, aragonské dynastie a Habsburků. Od roku
1735 hlavní město Království obojí Sicílie, v roce 1806 byla
dobyta Napoleonem, roku 1861 byla připojena k Itálii. V roce 1943
místo vylodění Spojenců a protifašistického
povstání.
[ankóna], město ve
střední Itálii v kraji Marche u Jaderského moře; 98 600 obyvatel
(1998). Průmysl loďařský, papírenský, petrochemický,
potravinářský. Významný přístav. Četné historické památky,
muzeum, univerzita. – Ancona založena kolem 390 př. n. l. jako
řecká kolonie; později římská, od středověku do roku 1860 pod
papežskou vládou.
přístavní město v jižní
Itálii u Jaderského moře, hlavní město Apulie; 332 000 obyvatel
(1998). Průmysl petrochemický, loďařský, potravinářský (rybolov).
Univerzita, četné historické památky.
město v Itálii u
pobřeží Ligurského moře; 162 000 obyvatel (1998). Průmysl
strojírenský, loďařský, petrochemický, textilní, rybný. Přístav,
vojenská základna. Muzeum. – Livorno je poprvé zmiňováno v roce
904, od konce 14. stol. nadvláda Janova, od 15. stol. bylo v
rukou Florenťanů. Od roku 1577 byl stavěn přístav. Livorno bylo
silně poškozeno za 2. světové války.
město ve Slovinsku na
Istrijském poloostrově na pobřeží Jaderského moře; 24 600
obyvatel (1994). Průmysl strojírenský, elektrotechnický. Přístav.
Významný cestovní ruch, přímořské lázně. Historické památky
(radnice, dóm).
město v Chorvatsku u
Jaderského moře v jižní části Istrijského poloostrova; 62 400
obyvatel (1991). Průmysl loďařský, chemický, potravinářský,
konzervárenský. Vojenský a obchodní přístav. Mezinárodní letiště.
Významné turistické středisko (pláže). Muzeum. Historické památky
(římský amfiteátr, chrám, zbytky hradeb). – Původně řecká osada,
od 2. stol. př. n. l. římská kolonie. 1148 – 1797 pod vládou
Benátek, 1797 – 1918 součást Rakouska, 1919 – 47 Itálie, 1947 –
91 Jugoslávie. Od roku 1991 součást Chorvatska.
italsky Fiume – město v
Chorvatsku u Kvarnerského zálivu; 168 000 obyvatel (1991).
Průmysl loďařský, petrochemický, chemický, papírenský,
strojírenský, potravinářský. Dopravní křižovatka. Nejvýznamnější
chorvatský přístav; končí zde ropovod z vnitrozemí. Divadla,
muzea, galerie. Univerzita (1973). Cestovní ruch (středisko tzv.
Kvarnerské riviéry). Historické památky (římský triumfální oblouk
z 3. stol., dóm z 12. stol.). – Ve starověku postupně foinická,
etruská a liburnská osada; 28 př. n. l. území ovládnuto Římem
(Tarsatica). Od 7. stol. n. l. slovanské osídlení; od 10. stol.
městské sídlo (Starigrad). Od roku 1471 majetek Habsburků. 1717
byla Rijeka vyhlášena svobodným přístavem. 1809 – 14 okupována
francouzským vojskem, 1814 vrácena Rakousku, poté časté změny
statutu. 1919 – 20 obsazena italskými nacionalisty, 1920 – 24
samostatný mezinárodní přístav. V roce 1924 větší část města
připojena k Itálii. 1943 – 45 nacistická okupace. 1947 celá
Rijeka postoupena Jugoslávii, od 1991 součást samostatného
Chorvatska.
město v Chorvatsku v
Dalmácii u Jaderského moře; 189 000 obyvatel (1991). Průmysl
loďařský, chemický, strojírenský, stavebních hmot,
elektrotechnický, potravinářský. Dopravní křižovatka; nákladní i
osobní přístav (trajekty na ostrovy), mezinárodní letiště.
Muzeum, galerie. Univerzita (1974). Turistické středisko, v okolí
mořské pláže. Historické jádro je součástí světového kulturního
dědictví (Diocletianův palác z 295 – 305, kostely z 9. – 13.
stol., středověké paláce). – Původně řecká, později římská osada
Aspalathos; na přelomu 3. a 4. stol. sídlo císaře Diocletiana. V
7. – 11. stol. střídavě pod vládou Byzance a Benátek, od roku
1069 součást chorvatského království a spolu s ním ve 12. – 15.
stol. uherských zemí. 1420 – 1797 v držení Benátek, od roku 1814
součást Rakouska, od 1918 Jugoslávie. 1941 – 43 okupován Itálií,
1943 – 44 nacistickým Německem. Od roku 1991 součást samostatného
Chorvatska.
[duras], česky Drač –
město a nejvýznamnější přístav v Albánii na pobřeží Jaderského
moře; 85 000 obyvatel (1990). Průmysl loďařský, strojírenský,
chemický, potravinářský. Přímořské lázně.
Peiraieus – město v
Řecku u Egejského moře, v aglomeraci Athén; 183 000 obyvatel
(1991). Průmysl potravinářský, strojírenský, textilní.
Nejvýznamnější přístav v zemi. Archeologické muzeum. – V 5. stol.
př. n. l. opevněný přístav, 86 př. n. l. dobyt Římany. Od pol.
19. stol. moderní rozvoj. Poškozen za 2. světové
války.
město ve východním
Bulharsku u Černého moře; 301 000 obyvatel (1996, třetí největší
v zemi). Průmysl strojírenský, loďařský, chemický, potravinářský,
textilní, kožedělný. Nejvýznamnější přístav v zemi (obilí,
dobytek, potraviny), mezinárodní letiště. V okolí přímořská
turistická střediska (Zlaté písky, Albena). Muzea, divadla,
galerie, opera. Univerzita, vědeckovýzkumné ústavy. Historické
památky (pohřebiště gumelnické kultury s více jak 100 hroby z 2.
pol. 5. tis. př. n. l. s neobvykle bohatou výbavou – několik
tisíc zlatých ozdob a měděné sekeromlaty; zbytky římských lázní,
klášter Aladža ze 4. stol., bazilika z 5. – 6. stol.). – Od 6.
stol. př. n. l. řecká kolonie Odessos, později v držení Thráků,
Makedonců a Římanů. 681 – 1018 součást první bulharské říše, pak
pod nadvládou Byzance, od zač. 13. stol. součást druhé bulharské
říše. 1393 – 1878 v držení Turků (v 17. – 19. stol. strategická
pevnost). 10. 11. 1444 v bitvě u Varny porazil turecký sultán
vojsko křesťanů, v jehož čele stál kardinál G. Cesarini, polský a
uherský král Vladislav III. Varnenčík. Bitvou u Varny, zvanou též
bitva národů, skončil poslední pokus spojit křesťany ve válce
proti osmanským Turkům. Průmyslový rozvoj po otevření železnice
(v roce 1866) a zejm. po modernizaci přístavu (v roce
1906).
oblastní město v
Bulharsku u Černého moře; 199 000 obyvatel (1996). Průmysl
petrochemický (rafinérie), strojírenský (výroba vagónů),
elektrotechnický, chemický, keramický. Druhý největší bulharský
přístav (vybudován 1894 – 1903). Přímořské lázně. – Osídlení z
doby thrácké a římské, od 14. stol. turecká pevnost. První
historická zmínka o Burgasu pochází z roku
1676.
[konstanca], největší
přístavní město v jihovýchodním Rumunsku u Černého moře; 345 000
obyvatel (1997). Průmysl loďařský, hutnický, potravinářský,
energetický. – Cestovní ruch, muzeum, mořské akvárium. Antické
architektonické památky. – Constanţa založena v 6. stol. př. n.
l. řeckými kolonisty z Mílétu (Tomi); 9 – 17 n. l. místo
vyhnanství básníka Ovidia. Později zničena, ve 4. stol. obnovena
císařem Konstantinem; od 9. stol. součást Bulharska, ve 14. stol.
dobyta Turky, v roce 1878 připojena k Rumunsku.
[brejla], město ve
východním Rumunsku jižně od ústí řeky Siret do Dunaje; 235 000
obyvatel (1997). Průmysl strojírenský (výroba lodí, lokomotiv),
papírenský. Středisko mořského a říčního
rybolovu.
ukrajinsky Odesa – město
na jižní Ukrajině u Černého moře; 1,04 mil. obyvatel (1997).
Zpracování ropy, dále průmysl strojírenský (dopravní, zemědělský
a obráběcí stroje, chladírenská zařízení), chemický (hnojiva,
plasty, barviva), farmaceutický, potravinářský. Významný přístav,
největší na Ukrajině. Mezinárodní letiště. Přímořské lázně.
Muzea, divadla, klasicistní stavby. Univerzita (1865) a jiné
vysoké školy. – Oděsa byla založena v roce 1794 na místě turecké
pevnosti Hadžibej, rozkvět ve 2. pol. 19. stol. V roce 1905
revoluční boje, 1941 – 44 německá a rumunská
okupace.
[kasablanka], arabsky
Dár al-Bajdá – největší město a přístav v Maroku, u Atlantského
oceánu; 2,9 mil. obyvatel (1994). Největší hospodářské středisko
státu s významným průmyslem hutnickým, strojírenským,
automobilovým, loďařským, chemickým, textilním, polygrafickým,
stavebních hmot, potravinářským a energetickým (dvě tepelné
elektrárny). Dvě mezinárodní letiště. Přístav, vyvážející
fosfáty, patří k největším v Africe. Veletrhy, konference.
Univerzita (1976), knihovna, Oceánografický institut. –
Casablanca vybudována ve 2. pol. 18. stol. (na místě města Anfa
ze 7. stol., pobořeného 1468 Portugalci). 1907 okupována
francouzskou armádou, v roce 1942 obsazena vojsky USA. 1943 místo
konání konference F. D. Roosevelta a W. Churchilla, 1961
konference hlav afrických států o neokolonialismu.
Bône (do roku 1962) –
přístavní město v severovýchodním Alžírsku u Středozemního moře;
446 000 obyvatel (1993). Průmysl chemický (hnojiva), hutnický
(železo), potravinářský, textilní. Dopravní křižovatka; vývoz rud
železa, fosforitů a zemědělských produktů. Mezinárodní letiště. –
Annaba založena v 9. stol. př. n. l. Foiníčany. V roce 1832
ovládnuta Francouzi.
[seuta], svobodný
přístav ve Španělské severní Africe, enkláva v Maroku na pobřeží
Středozemního moře; 18,5 km2, 68 800 obyvatel (1996). Od roku
1995 autonomní oblast Španělska. Významný přístav již ve ve
starověku. V 5. stol. dobyta Vandaly, v roce 534 připojena k
Byzanci. Od 8. stol. součást muslimských států, 1415 ovládnuta
Portugalci, od 1580 součást Španělska.
řecky Alexandreia,
arabsky al-Iskandariyah – město v severním Egyptě v deltě Nilu;
3,4 mil. obyvatel (1995). Hlavní egyptský přístav, spojený
průplavem s Nilem; po Káhiře největší a hospodářsky
nejvýznamnější město Egypta. Dominuje průmysl petrochemický,
strojírenský (včetně loďařského), textilní a potravinářský.
Dopravní křižovatka; mezinárodní letiště. Univerzita (1942). –
Alexandrie založena 332 – 331 př. n. l. Alexandrem III. Velikým,
305 – 30 př. n. l. sídelní město Ptolemaiovců, největší
hospodářské středisko Východu. Díky velkorysé podpoře
Ptolemaiovců se Alexandrie stala kulturním a vědeckým centrem
helénistického světa; vybudováno Múseion (dům Múz) a velká
knihovna. Na ostrově Faru maják vysoký 110 m, jeden ze sedmi divů
světa. Po dobytí Egypta Římem 30 př. n. l. Alexandrie neztratila
hospodářský význam; stala se sídlem patriarchátu. Její význam
rychle poklesl arabským dobytím Egypta 640 n. l. Do středověku
nejvýznamnější přístav východního Středomoří, po úpadku v 15. –
18. stol. opět došlo k rozkvětu.
dříve česky Cařihrad,
řecky Konstantinopolis, Byzantion – město v Turecku na obou
březích úžiny Bospor; 8,0 mil. obyvatel (1996). Největší turecké
město. Průmysl zejména textilní, potravinářský, strojírenský,
kožedělný, tabák. Významný dopravní uzel; Istanbul kontroluje
námořní provoz v Bosporu. Mezinárodní letiště, metro, most přes
Bospor. Univerzita (1927), muzeum. Významný cestovní ruch.
Historické jádro je součástí světového kulturního dědictví.
Byzantský chrám Aja Sofia (537) přeměněný v roce 1453 na mešitu,
dnes muzeum; ruiny kostela sv. Jana z 5. stol., mešita Kariye aj.
– V polovině 7. stol. př. n. l. založeno řecké město Byzantion, v
letech 324 – 330 přebudováno římským císařem Konstantinem I. na
hlavní město východní části Římské říše a nazváno
Konstantinopolis. Od roku 395 hlavní město Byzantské říše, 425
založeno vysoké učení, 1204 dobyto 4. křížovou výpravou, do roku
1261 hlavní město Latinského císařství, 1261 – 1453 opět
byzantská říše, v letech 1453 – 1923 hlavní město Osmanské říše a
sídlo sultána. Město bylo několikrát poničeno zemětřesením,
naposledy v srpnu 1999.
česky Smyrna – město v
západním Turecku u Egejského moře v zálivu Izmir Körfezi; 2,1
mil. obyvatel (1996). Průmysl ocelářský, petrochemický,
gumárenský, textilní, cementářský. Významný přístav. Muzeum,
univerzita (1955). Cestovní ruch. Mešity z 16. – 17. stol. – Ve
starověku řecká kolonie, po zničení obnoven v roce 333 př. n. l.
V letech 1429 – 1919 patřil Turecku, 1919 – 22 Řecku, od 1923
opět Turecku.
Hajfa – přístavní město
v Izraeli u Středozemního moře; 263 000 obyvatel (1996). Průmysl
loďařský, strojírenský, textilní, petrochemický, keramiky,
sklářský, potravinářský, cementářský, energetiky. Dopravní
křižovatka, letiště. Galerie, muzeum, univerzita (1963). – Haifa
je známa od 2. tis. př. n. l., ve 12. stol. za křižáckých válek
zničena muslimy, v roce 1799 obsazena Napoleonem. Významné
centrum baháismu (svatyně zasvěcená Bábovi - Mirzá Alí Muhammad
(1820 - 1850).
Beyrut – hlavní město
Libanonu na pobřeží Středozemního moře; aglomerace 1,1 mil.
obyvatel (1991). Hospodářské, finanční a obchodní středisko.
Průmysl textilní, potravinářský, strojírenský, kožedělný.
Dopravní křižovatka; přístav, mezinárodní letiště. Národní
muzeum, několik univerzit (1866, 1951). – Bejrút vznikl v 15.
stol. př. n. l., v 1. stol. př. n. l. dobyt Římany, 551 n. l.
poničen zemětřesením, 635 dobyt Araby, ve 12. stol. křižáky, v
16. stol. Turky. V současnosti se vzpamatovává z následků
občanské války (viz též libanonská občanská válka 1975 –
91).
hlavní město Tuniska, na
severu země u Středozemního moře; 674 000 obyvatel (1994).
Politické, hospodářské a kulturní středisko státu. Průmysl
potravinářský, textilní, chemický, strojírenský, hutnický,
cementářský, obuvnický. Rafinérie ropy. Řemeslná výroba. Dopravní
křižovatka; námořní přístav (předměstí La Goulette), mezinárodní
letiště. Muzea (Bardo s mozaikami z Kartága), divadla. Univerzita
(1960) a jiné vysoké školy. Historické památky; mešity (mešita
olivovníku z 8. – 9. stol.) je součástí světového kulturního
dědictví. Předměstím Tunisu je Kartágo. – Původní foinická osada,
146 př. n. l. během 3. punské války ovládnuta Římany, v 5. stol.
Vandaly, v 6. stol. Byzancí. Od pol. 7. stol. v držení Arabů;
významné středisko severní Afriky. V roce 1535 byl zničen
Španěly, od roku 1570 součást osmanské říše. 1881 – 1956 správní
středisko francouzského protektorátu. Od roku 1956 hlavní město
Tuniska.
arabsky Džazá’ir,
francouzsky Alger – hlavní město Alžírska, významný přístav u
Středozemního moře; 2,6 mil. obyvatel, aglomerace 3,7 mil.
obyvatel (1998). Největší hospodářské, obchodní a kulturní
středisko státu. Převažuje průmysl strojírenský, petrochemický,
potravinářský a chemický. Dopravní křižovatka; mezinárodní
letiště, metro. Univerzita (1879, 1974). – Alžír založen v 10.
stol., v 16. – 17. stol. centrum středomořského korzárství. V
roce 1830 obsazen Francouzi, 1943 – 44 sídlo prozatímní
francouzské vlády; od 1962 hlavní město Alžírska.
arabsky Tarabulus al
Gharb – hlavní město Libye, u zálivu Malá Syrta Středozemního
moře; 591 000 obyvatel (1988). Politické, hospodářské a kulturní
středisko státu. Průmysl potravinářský, chemický, stavebních
hmot, tabákový, rybný. Zpracování ropy a zemního plynu. Výroba
koberců. Námořní přístav. Mezinárodní letiště. Univerzita (1973).
Historické památky (oblouk Marka Aurelia z roku 173, mešity ze
17. – 18. stol.). – Tripolis byl založen v 7. stol. př. n. l.
Foiničany. 146 př. n. l. – 450 n. l. v držení Římanů, poté
ovládán Vandaly a Byzancí, v roce 645 dobyt Araby. 1551 – 1911
součást osmanské říše, 1911 – 43 v držení Itálie, 1943 – 51
obsazen Brity. Od roku 1951 hlavní město Libye.
arabsky Ouahran – město
v Alžírsku u Středozemního moře; 610 000 obyvatel (1987).
Průmyslové a obchodní středisko severozápadní části země. Průmysl
textilní, potravinářský, chemický (hnojiva), hutnický. – Námořní
přístav. Dopravní křižovatka; mezinárodní letiště. Konec
plynovodu z vnitrozemí. Dvě univerzity (1965, 1975). – Oran byl
založen v 10. stol. andaluskými obchodníky. Ve středověku nájezdy
pirátů, od roku 1509 ovládán Španělskem, od 1708 součást osmanské
říše, 1831 ovládnut Francouzi. Po 2. světové válce jedno z
ohnisek alžírského osvobozeneckého hnutí. Od roku 1962 součást
Alžírska.
město ve východním
Tunisku u zálivu Malá Syrta; 231 000 obyvatel (1994, druhé
největší v zemi). Středisko těžby a zpracování ropy a zemního
plynu. Řemeslná výroba (koberce, výšivky). Námořní přístav
(rybolov, vývoz fosfátů a olivového oleje). Dopravní křižovatka;
letiště. Muzeum, divadlo. Univerzita. Historické památky (mešita
z 10. stol., citadela). – Antické a raně islámské osídlení, v 16.
stol. španělská okupace, poté pirátská pevnost. Od roku 1895
výstavba moderního přístavu.
arabsky As Suways –
město v Egyptě u Suezského zálivu Rudého moře u jižního vstupu do
Suezského průplavu; 388 000 obyvatel (1992). Významná dopravní
křižovatka; tranzitní přístav, železnice, ropovody. Rafinérie
ropy, průmysl chemický (hnojiva), textilní, farmaceutický. – V
antice řecká osada Clysma. V 7. stol. obsazen Araby (Kolsum), v
16. stol. dobyt osmanskou říší. Vzrůst významu po otevření
Suezského průplavu (1869).
arabsky Búr Saíd –
město v Egyptě u Středozemního moře při vjezdu do Suezského
průplavu; 467 000 obyvatel (1995). Světově významný námořní
přístav. Průmysl loďařský, textilní, potravinářský, chemický. –
Port Said založen v roce 1859, jeho význam vzrostl po otevření
Suezského průplavu (1869) a železnice (1904). Válečné škody 1956,
1967 – 75 izolován v důsledku izraelské okupace jižního zázemí
města.
arabsky As Suways –
město v Egyptě u Suezského zálivu Rudého moře u jižního vstupu do
Suezského průplavu; 388 000 obyvatel (1992). Významná dopravní
křižovatka; tranzitní přístav, železnice, ropovody. Rafinérie
ropy, průmysl chemický (hnojiva), textilní, farmaceutický. – V
antice řecká osada Clysma. V 7. stol. obsazen Araby (Kolsum), v
16. stol. dobyt osmanskou říší. Vzrůst významu po otevření
Suezského průplavu (1869).
Al-Aqabah – přístavní
město v Jordánsku ve stejnojmenném zálivu Rudého moře; 62 400
obyvatel (1991). Průmysl chemický, odsolování mořské vody, vývoz
fosfátů.
Džíbúti
francouzsky Djibouti –
hlavní město a přístav Džibutska, v Adenském zálivu; 383 000
obyvatel (1995). Hospodářské, správní i kulturní středisko státu.
Průmysl potravinářský, kožedělný. Tranzitní přístav pro Etiopii.
Mezinárodní letiště. – Djibouti založeno v roce 1888 jako
francouzský přístav (od 1949 svobodný). 1896 – 1977 správní
středisko Francouzského Somálska, od 1977 Džibutské
republiky.
Aden – přístavní město v
Jemenu na pobřeží Adenského zálivu; 398 000 obyvatel (1994).
Hospodářské a kulturní středisko, významný námořní přístav.
Průmysl textilní, potravinářský, tabáku, petrochemický. Získávání
soli z mořské vody. Rybolov. Mezinárodní letiště. – Starověký
přístav, ve 4. stol. křesťanství, v 6. stol. byl dobyt Peršany, v
7. stol. Araby, 1839 – 1967 britská kolonie, v roce 1955 získal
vnitřní samosprávu, 1967 – 90 hlavní město Demokratického
Jemenu.
sinhálsky Kolamba,
Kolombo – hlavní město Šrí Lanky, při ústí řeky Kelani do
Indického oceánu; 615 000 obyvatel (1990), aglomerace 2,1 mil.
obyvatel (1994). Hospodářské, dopravní, politické a kulturní
středisko. Průmysl loďařský, hutnický, chemický, petrochemický,
textilní, potravinářský. Dopravní křižovatka. Muzeum, univerzita
(1942), vědeckovýzkumné ústavy. – Colombo založeno v 1. stol. př.
n. l., v roce 1517 n. l. se zde usadili Portugalci, v letech 1656
– 1796 Nizozemci, 1796 – 1948 Britové. Od 1948 hlavní město. V
letech 1983 – 87 občanská válka (národnostní rozpory Tamilů se
Sinhálci, trvající do současnosti).
Mumbaí – přístavní město
na západě Indie, hlavní město státu Maháráštra; 9,9 mil.
obyvatel, aglomerace 16 mil. obyvatel (1997). Významné
hospodářské středisko. Průmysl textilní, papírenský, chemický,
petrochemický, potravinářský, strojírenský (loďařský),
polygrafický, jaderné energetiky a filmový. Dopravní křižovatka;
letiště. Muzeum, zoologická zahrada, univerzita (1857), technika
a jiné vysoké školy, vědeckovýzkumné ústavy. Skalní chrámy v
Elefantě u Bombaje jsou součástí světového kulturního dědictví. –
Bombaj v roce 1534 ovládnuta Portugalci, 1661 – 65 Angličany, od
1687 do 19. stol. administrativní centrum britských kolonií od
Adenu po Indii.
anglicky Calcutta –
město na východě Indie, 140 km od pobřeží Bengálského zálivu; 4,4
mil. obyvatel (1991), aglomerace 11,0 mil. obyvatel (druhá
největší v Indii, 1991). Průmysl textilní, strojírenský,
loďařský, potravinářský, hutnický, chemický, elektrotechnický.
Dopravní křižovatka; přístav, mezinárodní letiště. Národní
knihovna, univerzita (1857, 1955, 1962). Historické památky:
chrámy v Badrídásově zahradě, pevnost Fort William (1696),
památník královny Viktorie, několik křesťanských kostelů. –
Kalkata založena 1690 Angličany, v letech 1857 – 1912 sídlo
britské koloniální správy v Indii.
město v jižním Pákistánu
u Arabského moře západně od ústí Indu; 9,3 mil. obyvatel (1998).
Průmysl textilní, chemický, petrochemický, cementářský, hutnický,
jaderné energetiky. Plynovod. Přístav, mezinárodní letiště.
Galerie, muzeum, univerzita (1951), vědeckovýzkumné ústavy. –
Karáčí založeno asi 1725, v letech 1947 – 59 hlavní město
Pákistánu.
anglicky Madras, od 1997
oficiální název Čennai, anglicky Chennai – město v jihovýchodní
Indii u Indického oceánu; 3,8 mil. obyvatel (aglomerace 5,4 mil.
obyvatel, 1991). Správní středisko státu Tamilnádu, hospodářské a
obchodní centrum jižní části Indie. Průmysl textilní,
potravinářský, kožedělný, chemický, petrochemický. Významný
přístav (obrat 13 mil. t ročně), mezinárodní letiště. Univerzita
(1857). – V 16. stol. portugalská osada. Město vzniklo po roce
1639 (britská základna, Pevnost St. George).
hlavní město a přístav
Senegalu, na poloostrově Zelený mys u Atlantského oceánu; 785 000
obyvatel, aglomerace 1,9 mil. obyvatel (1994). Významné
průmyslové, obchodní, finanční, dopravní i kulturní centrum státu
i západní Afriky, sídlo afrického Institutu pro hospodářský
rozvoj a plánování (IDEP). Převažuje průmysl potravinářský,
chemický a petrochemický. Tepelné elektrárny. Mezikontinentální
křižovatka námořních a letištních linek, železniční trať do
vnitrozemí. Muzeum afrického umění, divadlo, univerzita (1957),
vědeckovýzkumné ústavy, knihovny, archív. Každoročně cíl Rallye
Paříž – Dakar. – Dakar založen v roce 1857 jako francouzská
pevnost, 1904 – 58 správní středisko Francouzské západní Afriky,
1959 – 60 hlavní město Federace Mali, od roku 1960 hlavní město
Senegalu.
hlavní město Libérie, u
Atlantského oceánu; aglomerace 962
000 obyvatel (1996). Největší průmyslové středisko státu. Průmysl
petrochemický, potravinářský (zpracování ryb). Vývozní přístav,
mezinárodní letiště, železnice a silniční křižovatka. Muzeum
Afriky, knihovny, vědeckovýzkumné ústavy. Univerzita (1951). –
Monrovia byla založena v roce 1822 jako City of Christ, hlavní
město Libérie od roku 1847. 1991 – 96 boje občanské
války.
afrikánsky Kaapstad,
anglicky Cape Town – město v Republice Jižní Afrika u Atlantského
oceánu; 855 000 obyvatel (1991), aglomerace 2,35 mil. obyvatel
(1991). Průmysl strojírenský, loďařský, automobilový,
petrochemický, chemický, cementářský, textilní, potravinářský.
Dopravní křižovatka; významný přístav (z největších v Africe),
mezinárodní letiště. Univerzita (1918). Sídlo parlamentu JAR.
Historické památky (nejstarší kostel v jižní Africe z 1699,
radnice z 1755, anglikánská a katolická katedrála z 1830 a 1851)
– Kapské Město založeno v roce 1652 Nizozemci, 1795 – 1803
obsazeno Brity, 1803 – 06 Nizozemci, od 1806 centrum britské
Kapské kolonie. Od 1902 součást Jihoafrické unie, později
JAR.
Džíbúti
francouzsky Djibouti –
hlavní město a přístav Džibutska, v Adenském zálivu; 383 000
obyvatel (1995). Hospodářské, správní i kulturní středisko státu.
Průmysl potravinářský, kožedělný. Tranzitní přístav pro Etiopii.
Mezinárodní letiště. – Djibouti založeno v roce 1888 jako
francouzský přístav (od 1949 svobodný). 1896 – 1977 správní
středisko Francouzského Somálska, od 1977 Džibutské
republiky.
hlavní město (aglomerace
3,2 mil. obyvatel); významný námořní přístav (obrat 290 mil. t,
1994, 2. místo na světě).
Singapurská republika,
anglicky Republic of Singapore, čínsky Xinjiapo Gongheguo,
malajsky Republik Singapura, tamilsky Singapur Kudiyarasu – stát
v jihovýchodní Asii na ostrovech v Singapurském průlivu; 648
km2, 3,2 mil.
obyvatel (1998), hustota zalidnění 4 883
obyv./km2,
úřední jazyky angličtina, čínština, malajština a tamilština,
měnová jednotka singapurský dolar (SGD) = 100 centů. – Největší
ostrov Singapur (572 km2) má mírně zvlněný povrch
(maximálně 166 m n. m.). Spolu s několika menšími ostrůvky s
korálovými útesy je oddělen úzkým průlivem od jižního cípu
Malajského poloostrova.
Thanh phô Ho Chi Minh,
do roku 1975 Saigon – město v jižním Vietnamu v deltě Mekongu u
břehu Jihočínského moře; 4,3 mil. obyvatel (1993). Průmysl
strojírenský (dopravní prostředky), hnojiv, elektrotechnický,
papírenský, tabákový. Přístav, letiště. Muzea, botanická zahrada,
univerzita (1954). – Město vzniklo v 17. stol., 1945 – 75 hlavní
město jižního Vietnamu.
Djakarta, dříve Batavia
– hlavní město Indonésie, na západě Jávy u Jávského moře; 9,3
mil. obyvatel (1996). Politické a hospodářské středisko státu.
Průmysl potravinářský, textilní, oděvní, chemický, stavebních
hmot, kožedělný, strojírenský, loďařský. Hlavní indonéský
přístav, mezinárodní letiště. Muzeum, divadlo, univerzita (1950),
vědecké a výzkumné ústavy. – Původně osada Sunda Kelapa, v 16.
stol. portugalská misijní stanice, v roce 1619 obsazena Nizozemci
(Batavia, centrum nizozemských držav). Hlavní město Indonésie od
roku 1949.
Guangzhou, Kuang-čou –
město v jižní Číně u pobřeží Jihočínského moře; 2,9 mil. obyvatel
(1990), aglomerace 6,6 mil. obyvatel (1996) – Průmysl textilní,
potravinářský, strojírenský, loďařský, chemický, papírenský.
Veletrhy. Dopravní křižovatka, významný přístav. Muzeum,
botanická zahrada, dvě univerzity (1924, 1958), vědecko-výzkumné
ústavy. – Kanton založen ve 3. stol. př. n. l.; od starověku
významný přístav pro obchod mezi Asií a Evropou. Ve 20. stol.
centrum revolučního a nacionalistického hnutí.
barmsky Yangôn – hlavní
město Barmy, u Andamanského moře; 3,9 miliónu obyvatel (1995).
Politické, kulturní a hospodářské středisko státu. Významné
obchodní středisko (asi 80 % zahraničního obchodu země). Průmysl
textilní, chemický, gumárenský, potravinářský, petrochemický,
dřevozpracující (teakové dřevo) aj. Přístav. Mezinárodní letiště.
Muzea, zoologická zahrada. Dvě univerzity (1920, 1963).
Historické památky (pozlacená pagoda Shwe Dagon). – V 6. stol.
rybářská osada, od roku 1755 hlavní město Barmy. V 19. stol.
několikrát dobýván Brity, 1930 poškozen zemětřesením a záplavami,
během 2. světové války (za japonské okupace) poničen. Od roku
1948 hlavní město samostatné Barmy. Koncem 20. stol. ekonomický
úpadek (izolace).
město v severním
Vietnamu v deltě Rudé řeky u Tonkinského zálivu; 1,6 mil.
obyvatel (1993). Průmysl strojírenský, loďařský, hutnický,
cementářský, bavlnářský. Významný přístav, rybolov. – Původně
rybářská vesnice, přístav budován od konce 19. stol. Válečné
škody v roce 1946, 1965 – 68 a 1972.
anglicky Hong Kong,
čínsky Xianggang (Siang-kang) – zvláštní administrativní oblast
Číny, ve východní části země u Jihočínského moře; 1 095 km2; 6,7
mil. obyvatel (1998), hustota zalidnění 6 107 obyv./km2; úřední
jazyk angličtina a čínština, měnová jednotka 1 hongkongský dolar
(HKD) = 100 centů a čínský juan. – Hornatý poloostrov Kowloon (až
958 m n. m.) a skupina ostrovů se členitým pobřežím (největší
Landao a Hongkong, 80 km2). Teplé tropické monzunové podnebí se
silnými letními srážkami. – Obyvatelstvo tvoří Číňané (94,9 %),
zbytek cizinci včetně 21 000 uprchlíků z Vietnamu. Náboženství
buddhistické, taoistické, konfuciánské, asi 9 % křesťanů, 1 %
muslimů. Přirozený přírůstek 0,4 % obyvatel (1997) ročně, střední
délka života mužů 76 let, žen 82 let. Negramotnost 12,8 % (1991).
Urbanizace 93 % (1990). – Významné mezinárodní finanční (3.
největší na světě) a obchodní centrum s rozvinutou sférou služeb.
Hrubý domácí produkt 26 000 USD/obyvatele (1997). Podíl
ekonomicky aktivních obyvatel 51 % (1996), z toho 0,4 % pracuje v
zemědělství a 25,7 % v průmyslu. Zemědělství má okrajový význam
(jen 7 000 ha půdy), drtivá většina potravin se dováží. Průmysl
je závislý na dovozu surovin (zejména z Číny): nejvýznamnější
textilní (výroba oděvů a látek), elektrotechnický, strojírenský
(přesná mechanika), dále loďařský, polygrafický, cementářský,
zpracování ropy, výroba cigaret, filmů. Přístav (obrat 110,9 mil.
t ročně, 1994, 8. místo na světě), mezinárodní letiště Kai Tak
(28 mil. cestujících ročně, 1999; třetí největší v Asii). Velký
reexport z Číny. Významný cestovní ruch (příjem 8,3 mld. USD,
1994). Vojenská základna. – Území Hongkongu od 20. let 19. stol.
využíváno britskými obchodníky s opiem jako přístav. V roce 1841
obsazen Angličany a 1842 nankingskou smlouvou odstoupen Velké
Británii „na věčné časy“ (1843 vyhlášena korunní kolonie
Victoria), na základě pekingské smlouvy 1860 připojen poloostrov
Kowloon a 1. 7. 1898 pevninská část (tzv. New Territories) s
přilehlými ostrovy (pronájem na 99 let). Od 1930 jednání o
navrácení Hongkongu Číně, 1941 – 45 japonská okupace, po 2.
světové válce velký příliv čínské emigrace. V roce 1984 podepsána
dohoda o přechodu Hongkongu pod čínskou svrchovanost 1. 7. 1997.
Čína se zavázala na dalších 50 let zachovat autonomii Hongkongu
(vyjma zahraniční politiky a obrany), udržovat v platnosti
současný hospodářský a politický systém, souhlasila se statutem
nezávislého celního území, s volným pohybem zboží i kapitálu a s
konvertibilitou hongkongského dolaru. Ve 2. polovině 80. let
příliv asi 60 000 uprchlíků z Vietnamu. Od 1992 demokratické
reformy (nový volební systém), jež se setkaly s odporem Číny. 1.
7. 1997 přešel Hongkong pod správu Číny jako území se zvláštním
statutem. – Zákonodárným orgánem je Prozatímní zákonodárné
shromáždění (60 členů). Administrátor Tung Chee-hwa (Tung
Ťien-chua).
Shanghai – město na
východě Číny při ústí řeky Chang Jiang do Východočínského moře;
7,8 mil. obyvatel (1991, největší v zemi), aglomerace 14,6 mil.
obyvatel (1998). Je nejvýznamnějším průmyslovým a obchodním
střediskem Číny. Město leží v pobřežní rovině a zčásti na
ostrovech. – Průmysl strojírenský, elektrotechnický, loďařský,
hutnický, textilní, chemický, petrochemický, kožedělný,
papírenský aj. Významná dopravní křižovatka; je to nejdůležitější
čínský přístav (obrat 170 mil. t, 1996, šesté místo na světě),
dvě letiště. Muzea, divadla, opera. Středisko vzdělanosti:
několik univerzit (nejstarší založena v roce 1895),
vědeckovýzkumné ústavy, akademie věd. – Osídlení od 5. století.
Město založeno v 10. stol. V roce 1842 přístav otevřen evropským
obchodníkům, poté nastal rychlý ekonomický rozvoj. V roce 1927
zde bylo potlačeno komunistické povstání, v letech 1937 – 45
japonská okupace (válečné škody). V roce 1949 Šanghaj dobyta
komunistickými oddíly.
Fu-čou – provinční a
přístavní město v Číně ve Fujianu; 875 000 obyvatel (1990).
Průmysl chemický, papírenský, strojírenský, stavebních hmot.
Námořní přístav. Muzeum, technika.
[tchien-ťin], Tchien-ťin
– město v severovýchodní Číně jihovýchodně od Pekingu; 5,8 mil.
(1993) obyvatel, aglomerace 9,5 mil. obyvatel (1998, třetí
největší v zemi). Druhé nejvýznamnější průmyslové středisko Číny
po Šanghaji, tradiční obchodní a finanční centrum, hlavní přístav
severní Číny. Město leží v nížině kolem řeky Hai. Kontinentální
klima s velkými rozdíly teplot. – Průmysl těžkého strojírenství,
chemický, hutnický (železo, ocel), loďařský, textilní,
potravinářský, gumárenský. Významná dopravní křižovatka; říční
přístav přístupný pro námořní lodě, vnitrozemské průplavy,
několik železnic a dálnic, metro (1983). Veletrhy. Muzea, Palác
kultury, opera. Dvě univerzity (1895, 1919) a jiné vysoké školy.
– Tianjin byl založen asi v 11. stol., od 13. stol. významné
obchodní centrum. V roce 1858 přístav otevřen Evropanům. 1937 –
45 japonská okupace. V roce 1949 dobyt komunistickou
armádou.
město v Japonsku na
ostrově Honšú; 1,4 mil. obyvatel (1995). Průmysl strojírenský,
loďařský, textilní, chemický, ocelářský. Dopravní křižovatka;
významný přístav, mezinárodní letiště. Muzeum. Dvě univerzity
(1948, 1949) a jiné vysoké školy. – Rozvoj od 2. pol. 19. stol.
Za 2. světové války zničeno bombardováním, v roce 1995 poškozeno
zemětřesením.
město v Japonsku (druhé
největší v zemi) na ostrově Honšú v Tokijském zálivu; 3,3 mil.
obyvatel (1995). Konurbace s Tokiem 26,8 mil. obyvatel (1995).
Průmysl strojírenský, loďařský, elektrotechnický, petrochemický,
textilní, ocelářský. Významná dopravní křižovatka a důležitý
přístav, metro. Muzeum, několik univerzit a jiných vysokých škol.
– Původně malá vesnice (1859 jen 350 obyvatel), 1923 téměř
zničena zemětřesením a požárem, 1945
bombardováním.
Tókjó – hlavní město
Japonska, na jihovýchodním pobřeží ostrova Honšú u Tokijského
zálivu; 8,0 mil. obyvatel (1995), aglomerace 11,8 mil. obyvatel
(1996). Politické, obchodní, finanční a kulturní centrum země.
Město leží v kotlině obklopené nízkými vrchy. Subtropické podnebí
s horkým a vlhkým létem. Tokio je součástí širší konurbace Tokio
– Jokohama (26,8 mil. obyvatel, 1995; největší souvisle
urbanizované území světa). – Všestranný průmysl; nejvýznamnější
strojírenský, automobilový, elektrotechnický, loďařský, chemický,
petrochemický, textilní. Námořní přístav (obrat 93 mil. t, 1997),
dvě mezinárodní letiště (76 mil. cestujících, 1999; čtvrtá
největší letecká křižovatka světa), metro. Sídlo mezinárodních
finančních institucí, významných světových bank, burzy. Národní
muzeum, galerie, divadla, botanická a zoologická zahrada. Několik
univerzit (nejstarší 1877) a další vysoké školy. Dějiště letních
olympijských her v roce 1964. Moderní stavby (radnice, katedrála,
olympijský stadión). – Původně rybářská osada Edo, od roku 1457
pevnost. 1603 – 1867 sídlo šógunátu Tokugawa. Po zániku šógunátu
od 1868 sídlo císaře; název změněn na Tokio. V roce 1923 město
poškozeno zemětřesením, 1944 – 45 bombardováním. Rychlý
hospodářský rozvoj po 2. světové válce.
město na jihovýchodě
Korejské republiky u Korejského průlivu; 3,8 mil. obyvatel (1995,
druhé největší v zemi). Významné průmyslové středisko; průmysl
strojírenský, automobilový, petrochemický, textilní, loďařský,
hutnický, elektrotechnický, rybný aj. Mezinárodní letiště, metro.
Významný přístav (obrat 82 mil. t, 1994). Muzea. Univerzita
(1946) a jiné vysoké školy. – Od 14. stol. přístav otevřený
cizincům. 1592 – 98 japonská okupace.
[monreal], anglicky
Montreal – město v Kanadě v provincii Québec u soutoku řek Ottawy
a Sv. Vavřince; 1,1 mil. obyvatel, aglomerace 3,3 mil. obyvatel
(1996, 2. největší v zemi). Významné obchodní, finanční,
průmyslové a kulturní středisko. Průmysl spotřební,
potravinářský, textilní, strojírenský (dopravní stroje),
loďařský, elektrotechnický, letecký, chemický, petrochemický.
Významná dopravní křižovatka; námořní přístav, železnice,
mezinárodní letiště, metro. Centrum kulturního a politického
života Frankokanaďanů. Muzea, divadla, planetárium, botanická a
zoologická zahrada. Vědecké instituce, několik univerzit
(nejstarší z roku 1821). Četné klasicistní a secesní památky. –
První osada 1611 (zničena Indiány), 1642 misijní středisko, 1775
– 76 obsazeno Američany, 1844 – 49 hlavní město Kanady. Místo
konání světové výstavy Expo ’67 a letních olympijských her v roce
1976.
[kebek], město na
východě Kanady na řece sv. Vavřince, správní středisko provincie
Québec; 167 500 obyvatel, aglomerace 672 000 obyvatel (1991).
Převážně frankofonní obyvatelstvo. Průmysl papírenský,
potravinářský, loďařský, strojírenský. Námořní přístav.
Mezinárodní letiště. Univerzita (1852). Cestovní ruch. Historické
památky (od 17. stol. královský palác, anglikánské a katolické
kostely) součástí světového kulturního dědictví. – V roce 1608
byla založena Francouzi osada obchodníků s kožešinami. 1690 a
1711 neúspěšné pokusy Britů o dobytí Québecu, v britských rukou
až od roku 1759. 1795 – 1865 hlavní město britské kolonie Dolní
Kanada, od roku 1865 hlavní město kanadské provincie
Québec.
město na jihozápadě
Kanady v Britské Kolumbii u Tichého oceánu; 472 000 obyvatel
(1991), aglomerace 1,8 mil. obyvatel (1996, třetí největší v
zemi). Průmyslové, obchodní a finanční středisko západní Kanady.
Průmysl dřevozpracující, strojírenský (zemědělské stroje),
loďařský, rybný, hutnický, chemický, petrochemický,
potravinářský. Dopravní křižovatka; nejzápadnější bod
transkanadské železnice a dálnice, námořní přístav (vývoz obilí a
rud), mezinárodní letiště. Ropovod a plynovod z Alberty. Muzea,
divadla, galerie, zoologická zahrada, akvárium. Univerzita (1908,
1963). – Vancouver byl založen v roce 1870 (Granville), město od
1886. Rozvoj po otevření Panamského průplavu (vývoz dřeva a obilí
na východ USA a do Evropy).
[šikágou], město na
severu USA (stát Illinois) u Michiganského jezera; 2,7 mil.
obyvatel (1996), aglomerace 8,6 mil. obyvatel (1996). Třetí
největší metropolitní oblast USA, významné obchodní, průmyslové,
dopravní, finanční i kulturní středisko. Průmysl hutnický
(ocelárny), petrochemický, strojírenský (dieselové motory,
zemědělské stroje), potravinářský, elektrotechnický, dopravní
zařízení. Jedna z nejvýznamnějších železničních, dálničních a
leteckých křižovatek USA; mezinárodní letiště O’Hare je v počtu
odbavených cestujících (82 mil., 1999) třetí největší na světě.
Metro, systém městských expresních dálnic, přístav. Divadlo,
muzeum, filharmonie, knihovny a galerie. Několik univerzit
(nejstarší 1892). Výstavné centrum (The Loop) s významnou moderní
architekturou (viz též chicagská škola), mrakodrapy
(administrativní budova Sears Tower, 443 m). Česká menšina. –
Chicago založeno v roce 1804 jako Fort Dearborn při ústí řeky
Chicago do Michiganského jezera; město od 1837, vyhořelo 1871. V
roce 1886 mezinárodně významná tzv. chicagská stávka za
osmihodinovou pracovní dobu. Ve 20. letech 20. stol. proslulé
korupcí a gangsterstvím.
[dýtrojt], město a
přístav v USA ve státě Michigan na jezeře St. Clair a řece
Detroit; 1,0 mil. obyvatel (1996), aglomerace 5,3 mil. obyvatel
(1996). Významné průmyslové a dopravní středisko. „Hlavní město“
amerického automobilového průmyslu (centrály společnosti General
Motors, Ford – hlavní závody v blízkém městě Flint – a Chrysler),
výroba plechů, laků, technického skla. Dopravní křižovatka;
významný přístav (spojen tunely s kanadským Windsorem);
mezinárodní letiště (32 mil. cestujících ročně, 1999). – Detroit
založen v roce 1701 Francouzi.
město na jihu Kanady,
hlavní město provincie Ontario; 654 000 obyvatel (1996),
aglomerace 4,3 mil. obyvatel (1996). Centrum největší kanadské
aglomerace, nejvýznamnější hospodářské a finanční středisko země;
metropolitní oblast Toronto soustřeďuje asi polovinu
zpracovatelského průmysl Kanady. Město leží v nížině na severním
břehu jezera Ontario. Kontinentální klima. – Průmysl
strojírenský, elektrotechnický, letecký, petrochemický, chemický,
automobilový, potravinářský, polygrafický, oděvní aj. U města
jaderná elektrárna Pickering (2 570 MW). Významná dopravní
křižovatka; síť dálnic, přístav, mezinárodní letiště (27 mil.
cestujících, 1999; nejvíce v Kanadě), metro. Sídlo finančních
institucí, burzy. Muzea, galerie, divadla, opera, filharmonie,
zoologická zahrada. Několik univerzit (nejstarší z roku 1827) a
jiné vysoké školy. Moderní architektura (televizní věž CN Tower
vysoká 553 m, Nová radnice, hala Sky Dome). – Původně indiánská
osada. Zač. 18. stol. vznikla francouzská pevnost, 1793 britská
osada York (v roce 1813 zničena Američany, obnovena 1817). Od
roku 1834 název Toronto, 1849 – 51 a 1855 – 59 správní středisko
Kanady. Od roku 1867 hlavní město provincie
Ontario.
[njú jórk], Nový York –
město na východě USA ve státě New York ležící u ústí řeky Hudson
do Atlantského oceánu; 7,4 mil. obyvatel (1996), aglomerace 16,3
mil. obyvatel (1995, třetí největší na světě). – Městské čtvrtě
Manhattan (obchodní centrum), Queens, Brooklyn, Richmond, Bronx.
Kromě pevniny zahrnuje i ostrovy Manhattan, Long Island (část),
Staten Island aj. Tvoří jádro největší sídelní aglomerace USA,
která zasahuje do států New Jersey a Connecticut a zahrnuje 17
dalších měst. Hospodářské, obchodní, dopravní a kulturní centrum
USA a největší finanční centrum na světě (burza). Je zde sídlo
OSN, centrály nejvýznamnějších světových průmyslových, obchodních
a dopravních společností, bank a pojišťoven (jsou soustředěny na
Manhattanu). Kromě těžkého průmyslu jsou zde zastoupena všechna
odvětví, hlavně průmysl potravinářský, oděvní, textilní, obuvní,
polygrafický, kosmetický. Významný přístav (obrat 47,3 mil. t,
1994, osmý největší v USA). Významná dopravní křižovatka; tři
letiště (J. F. Kennedy Airport, Newark, La Guardia; dohromady 85
mil. cestujících ročně, 1999, druhý největší letecký uzel světa
po Londýnu), systém expresních dálnic, mostů (Verrazano Narrows
Bridge, Brooklyn Bridge), tunelů (Lincoln Tunnel), rozsáhlé
metro. Jsou zde četná muzea (Guggenheimovo) a galerie, divadla
(zejm. na Broadwayi), Metropolitní opera, kulturní střediska
(Lincoln a Rockefeller Center), zahrady, parky (Central Park).
Několik univerzit (Columbijská, byla založena v roce 1754) a jiné
vysoké školy, knihovny, vědeckovýzkumné ústavy, Akademie věd. –
Katedrála z 19. stol., mrakodrapy (World Trade Center, Empire
State Building aj.). Na ostrově Ellis Island se nachází Muzeum
přistěhovalectví (dříve kontrolní a karanténní stanice pro
imigranty). Socha Svobody (výška sochy 46 m, s podstavcem 93 m,
vztyčena roku 1886) na ostrově Liberty Island je součástí
světového kulturního dědictví. Významný je cestovní ruch. – New
York byl založen v roce 1626 Nizozemci jako Nový Amsterdam, po
dobytí anglickými kolonisty v roce 1664 byl nazván New York. V
letech 1789 – 90 sídlo vlády, v letech 1789 – 97 hlavní město
státu New York.
[bóltymór], přístavní
město v USA ve státě Maryland v hloubi zálivu Chesapeake Bay; 675
000 obyvatel (1996), aglomerace 2,4 mil. obyvatel (1996). Průmysl
chemický, hutní (ocel, měď), loďařský, potravinářský,
elektrotechnický. Dopravní křižovatka; z přístavu export zejm.
uhlí a obilí. – Baltimore založen v roce 1729.
město na jihovýchodě USA
ve státě Florida u Mexického zálivu; 285 000 obyvatel (1996),
aglomerace (včetně Saint Petersburgu) 2,2 miliónu obyvatel
(1996). Průmysl strojírenský, elektrotechnický, potravinářský,
chemický (hnojiva), konzervárenský, tabákový (výroba doutníků).
Námořní přístav (vývoz fosfátů), mezinárodní letiště. Turistické
středisko, v okolí mořské pláže.
[njú órlijenz], město na
jihu USA ve státě Louisiana ležící v deltě Mississippi; 477 000
obyvatel (1996), aglomerace 1,3 mil. obyvatel (1996). Významné
obchodní, dopravní a kulturní středisko jižní části USA. Významný
přístav. Průmysl loďařský, petrochemický, rybný, oděvní, průmysl
hnojiv. Rybolov. Dopravní křižovatka; dvě letiště. Muzeum, čtyři
univerzity (nejstarší z roku 1834), vědeckovýzkumné ústavy.
Francouzské kulturní tradice a koloniální architektura (French
Quarter, Bourbon Street). Středisko tradičního jazzu, festivaly
(Mardi Gras). Cestovní ruch. – New Orleans založen v roce
1718.
španělsky La Habana –
hlavní město Kuby na severním pobřeží ostrova; 2,2 mil. obyvatel
(1994). Politické, hospodářské a kulturní středisko státu.
Průmysl petrochemický, cukrovarnický, tabákový, ocelářský,
textilní, farmaceutický, strojírenský, potravinářský. Dopravní
křižovatka; nejvýznamnější kubánský přístav, mezinárodní letiště.
Univerzita (1728). Četné historické památky (staré město z 1671 –
1702, barokní katedrála, pevnostní stavby), centrum součástí
světového kulturního dědictví. Havana založena v roce 1515 na
jižním pobřeží, 1519 přeložena na dnešní místo, v roce 1555
zničena piráty, 1762 – 63 obsazena Brity, 1898 – 1902 USA, od
roku 1902 hlavní město Kuby.
[santjago de kuba],
město na jihovýchodním pobřeží Kuby; 432 000 obyvatel (1995,
druhé největší v zemi). Průmysl petrochemický (zpracování
dovážené ropy), strojírenský, textilní, potravinářský. Dopravní
křižovatka; letiště, námořní přístav (vývoz cukru, tabáku, rumu).
Univerzita (1947). – Město založeno v roce 1514; 1522 – 89 hlavní
město Kuby. V roce 1898 zde USA zničily španělskou flotilu. 26.
7. 1953 se F. Castro neúspěšně pokusil dobýt místní
kasárna.
přístavní město v Panamě
při ústí Panamského průplavu do Tichého oceánu; asi 3 000
obyvatel. Středisko bývalého Panamského průplavového pásma; most
přes průplav (délka 1 650 m). Přístav, suché doky a námořní a
železniční opravny. – Balboa založena Američany v roce 1914.
Pojmenována dle španělského conquistadora V. N.
Balboi.
španělsky Ciudad de
Panamá – hlavní město Panamy, na pobřeží Tichého oceánu nedaleko
ústí Panamského průplavu; 465 000 obyvatel (1997). Průmysl
petrochemický, hutnický, potravinářský. aj. Významný přístav.
Dopravní křižovatka; panamerická dálnice, mezinárodní letiště.
Muzea, divadla, knihovny. Dvě univerzity (1935, 1965),
vědeckovýzkumné ústavy. Historické památky (koloniální
architektura od 17. stol.). – Panama byla založena v roce 1519,
zničena 1671; 1674 znovu založena na dnešním místě. Od roku 1903
hlavní město samostatné Panamy. Prudký rozvoj po otevření
Panamského průplavu (1914).
[chuan], hlavní město
Portorika, na severním pobřeží ostrova; 434 000 (1996). Průmysl
petrochemický, cukrovarnický, cementářský, farmaceutický,
tabákový, oděvní. Mezinárodní letiště, námořní přístav. Muzea.
Univerzita (1935). Historické centrum je součástí světového
kulturního dědictví (katedrála z 16. – 19. stol., kostel San José
z 1532, palác La Fortaleza, pevnost San Cristóbal). – Osídlení od
roku 1508, na současném místě od 1521. Od 1533 budováno Španěly
mohutné opevnění; 1598 San Juan krátce dobyt Brity, 1885 povstání
proti Španělům. Od roku 1898 v držení USA.
[sen frensiskou], město
na západě USA ve státě California u Sanfranciského zálivu Tichého
oceánu; 735 000 obyvatel (1996), aglomerace 6,6 mil. obyvatel
(1996, včetně Oaklandu a San Jose). Kulturní a finanční centrum
tichomořského pobřeží USA. Střed města leží na úzkém kopcovitém
poloostrově; mosty do Oaklandu (13 km) a přes záliv Golden Gate
(1,8 km). Mírné podnebí s vlhkou zimou. – Průmysl strojírenský,
loďařský, elektrotechnický, textilní, potravinářský,
polygrafický, oděvní. Významná dopravní křižovatka; mezinárodní
letiště (40 mil. cestujících, 1999; 6. místo v USA a 10. místo na
světě), metro. Námořní přístav. Sídlo významných finančních
institucí (banky, burza). Několik univerzit (nejstarší z roku
1855), vědeckovýzkumné ústavy. – Město založeno v roce 1776
Španěly (Yerba Buena), od 1821 součást Mexika, od 1848 USA.
Rozmach v období zlaté horečky 1849 – 51. Častá zemětřesení; v
roce 1906 bylo téměř celé San Francisco zničeno. V roce 1945 zde
byla založena Organizace spojených národů (OSN) a přijata Charta
OSN.
[riju de žanejru], město
v jihovýchodní Brazílii, hlavní město stejnojmenného spolkového
státu, u zálivu Guanabara Atlantského oceánu; 5,6 miliónu
obyvatel (1996), aglomerace 10,2 mil. obyvatel (1991, třetí
největší v Jižní Americe). – Leží v kopcovitém terénu podél
hlubokého mořského zálivu. Dominanty tvoří vrch Corcovado (705 m
n. m.) s Kristovou sochou a skála Cukrová homole (395 m n. m.).
Řada pláží (Copacabana, Ipanema, Botafogo). Vlhké a teplé
podnebí. – Druhé nejvýznamnější průmyslové centrum Brazílie,
obchodní a finanční středisko. Průmysl textilní, obuvnický,
loďařský, hutnický, strojírenský, potravinářský, kožedělný,
chemický, gumárenský, farmaceutický. Největší brazilský přístav.
Významná dopravní křižovatka; dvě letiště, metro, most do Niteroi
(14,5 km). Muzea, divadla, opera, zoologická a botanická zahrada.
Několik univerzit (nejstarší z roku 1920), akademie věd,
knihovny. Významné středisko cestovního ruchu, dějiště
každoročního karnevalu. Historické památky (koloniální
architektura z 17. – 18. stol.). – Rio de Janeiro bylo založeno v
roce 1565 Portugalci. Rozvoj od 17. stol. po objevení zlata v
Minas Gerais. 1763 – 1960 hlavní město Brazílie. Industrializace
po 1. světové válce.
město ve vnitrozemí
severní Brazílie, na Amazonce; 1,2 mil. obyvatel (1996).
Hospodářské, obchodní a kulturní středisko rozsáhlé oblasti
Amazonie, správní středisko státu Amazonas. Průmysl
petrochemický, chemický, hutnický, dřevozpracující, strojírenský.
Říční přístav dostupný pro námořní lodě, mezinárodní letiště.
Muzea, divadla, botanická zahrada. Univerzita (1965). – Manaus
byl založen v roce 1660 Portugalci; prudký rozvoj na přelomu 19.
a 20. stol. díky těžbě kaučuku.
město v jižní Brazílii u
Atlantského oceánu; asi 70 000 obyvatel (1990). Významný námořní
přístav (obrat 52,5 mil. t, 1993).
město v jihovýchodní
Brazílii u Atlantského oceánu; 421 000 obyvatel (1995). Průmysl
potravinářský, loďařský, petrochemický, hutnický. Dopravní
křižovatka. Významný přístav (vývoz zejm. kávy a dalších
zemědělských produktů). – Santos byl založen v roce
1543.
město v jihovýchodní
Brazílii u Atlantského oceánu, správní středisko státu Espírito
Santo; 266 000 obyvatel (1996). Průmysl textilní, potravinářský,
hutnický, kožedělný. Námořní přístav (vývoz zemědělských
produktů, dřeva, železné rudy, oceli). Univerzita (1961). –
Vitória byla založena roku 1535, od roku 1823 správní středisko
provincie.
[bvenos], hlavní město
Argentiny, ve federálním distriktu; 200 km2, 3,0 mil. obyvatel (1995);
aglomerace 11,3 mil. obyvatel (Gran Buenos Aires, 1995). V ústí
řek Paraná a Uruguaye zv. La Plata. – Hospodářské, obchodní,
politické, kulturní a dopravní středisko státu. Z Buenos Aires
vychází 13 železničních tratí do vnitrozemí i do zahraničí, hustá
síť silnic do pampy. Námořním přístavem Buenos Aires prochází 50
% argentinského exportu a asi 20 % importu. Průmysl textilní,
jatka, chladírny, pivovary, zpracování kůží, obuvnictví, roste
význam strojírenství, železářství a chemického průmyslu. – Buenos
Aires založeno v roce 1536 španělským dobyvatelem Pedrem de
Mendozou, 1541 spáleno Španěly (na útěku před indiány), 1580
obnoveno Juanem de Garay, od 1776 rezidence místokrálovství Río
de la Plata, od 1816 hlavní město Spojených provincií La Platy,
od 1826 hlavní město Argentinské konfederace, od 1880 hlavní
město Argentinské republiky. V té době začíná první imigrační
vlna z Evropy (1914 50 % cizinců, 1938 33 % cizinců, narozených v
zahraničí). Mezi imigranty převládali Španělé a Italové, dále
Němci, Poláci, Češi, Židé. Univerzita (založena
1821).
[kaljao], město v Peru
na pouštním pobřeží Tichého oceánu, součást aglomerace Limy; 700
000 obyvatel (1996). Největší námořní přístav v zemi přijímá lodě
do 30 000 BRT. Zpracování ropy. Ve městě sídlí technická
univerzita. Většina obyvatel se živí námořním obchodem nebo
rybolovem. – Město založili roku 1537 Španělé. V letech 1746 a
1940 bylo zničeno zemětřesením. Roku 1947 odtud vyjel T.
Heyerdahl na voru Kon-Tiki na plavbu na Tahiti.
město ve středním Chile
u Atlantského oceánu; 283 000 obyvatel (1996). Průmysl hutnický,
chemický, loďařský, textilní, oděvní, kožedělný, potravinářský.
Rafinérie ropy. Dopravní křižovatka; nejvýznamnější chilský
přístav, železnice, dálnice. V okolí přímořská turistická
střediska (Vińa del Mar). Muzea. Dvě univerzity (1926, 1928). –
Valparaíso bylo založeno v roce 1536, několikrát poškozeno
nájezdy pirátů a zemětřeseními (1906, 1971).
město v jižním Chile u
Magalhăesova průlivu; 120 000 obyvatel (1997). Nejjižnější
velkoměsto světa. Průmysl petrochemický, rybný, dřevozpracující,
potravinářský. Významný přístav. Letiště. Muzeum. Turistické
středisko. – V roce 1843 založena trestanecká kolonie, město od
1849.
Guayaquil
[gvajakil], město v
Ekvádoru na pobřeží Tichého oceánu v ústí řeky Guayas;
nejlidnatější město státu, 1,9 mil. obyvatel (1996), hlavní město
provincie Guayas. Nejvýznamnější ekvádorský přístav, průmysl
petrochemický a chemický, textilní, potravinářský,
dřevozpracující, pivovarnický. Mezinárodní letiště, železniční
spojení do vnitrozemí. Univerzita (1867). – Guayaquil založen
Španěly v roce 1535, zničen Indiány, opět založen 1537. V
minulosti těžce poškozován požáry a epidemiemi malárie a žluté
zimnice.
Buenaventura
[bvenabentura],
přístavní město v západní Kolumbii v departementu Valle de Cauca;
267 000 obyvatel (1995). Středisko rybolovu, vývoz
kávy.
Cartagena
[kartachena], přístavní
město na severu Kolumbie, administrativní středisko departementu
Bolívar, na vlhkém pobřeží Karibského moře; 813 000 obyvatel
(1997). Průmysl potravinářský, kožedělný, obuvnický, rafinérie
ropy. Kanálem Canal del Dique spojena s řekou Magdalenou.
Arcibiskupství, univerzita (1827), koloniální stavby. – Založena
v roce 1533 Španěly jako Cartagena de las Indias, v koloniálním
období opevněné překladiště pro území dnešní Kolumbie, Ekvádoru a
Venezuely. V roce 1811 vyhlášena nezávislost.
[edelejd], hlavní město
členského státu South Australia, na jižním pobřeží Austrálie u
zálivu sv. Vincenta ve Velkém australském zálivu na řece Torrens;
1,1 mil. obyvatel (1996). Průmysl strojírenský, hlavně
automobilový, chemický, potravinářský, textilní. Dopravní
křižovatka; významný přístav (vývoz obilí a vlny). Muzea, vysoké
školy (univerzita založena 1874), moderní výstavba. – Adelaide
založeno v roce 1836.
město v jihovýchodní
Austrálii u Tasmanova moře, hlavní město státu New South Wales;
aglomerace 3,9 mil. obyvatel (1996, největší v Austrálii).
Nejvýznamnější průmyslové a obchodní středisko Austrálie. Město
leží v pahorkatině mezi pobřežím a Modrými horami na západě. –
Průmysl hutnický, strojírenský (dopravní prostředky),
elektrotechnický, chemický, sklářský, polygrafický, textilní,
potravinářský. Rafinérie ropy. Dopravní křižovatka; námořní
přístav, mezinárodní letiště, metro. Muzea, galerie, divadla,
opera, zoologická a botanická zahrada. Několik univerzit
(nejstarší z roku 1850), vědeckovýzkumné ústavy. Architektura z
19. stol. (parlament, radnice, katedrály), budova opery (1959 –
73), přístavní most (1932). – Sydney bylo založeno v roce 1788
jako britská trestanecká kolonie a první stálá evropská osada v
Austrálii. Od roku 1842 hlavní město kolonie, od 1901 svazového
státu New South Wales.
[melbern], město v
jihovýchodní Austrálii u Bassova průlivu; aglomerace 3,3 mil.
obyvatel (1996, druhé největší v zemi). Významné dopravní,
obchodní, finanční a kulturní středisko. Průmysl strojírenský
(zejm. dopravní prostředky), textilní, oděvní, chemický,
potravinářský, gumárenský. Dopravní křižovatka; mezinárodní
letiště, trajekty na Tasmánii. Muzea, knihovny, galerie,
botanická a zoologická zahrada; rozlehlé parky. Moderní výstavba,
mrakodrapy. Několik univerzit (1964), vědeckovýzkumné ústavy.
Dějiště letních olympijských her v roce 1956. – Melbourne bylo
založeno v roce 1835, prudký rozvoj v 50. letech 19. stol. 1901 –
27 hlavní město Austrálie.
[brizben], přístavní
město ve východní Austrálii, hlavní město členského státu
Queensland, v zátoce Moreton Bay na řece Brisbane; 1,5 mil.
obyvatel (v aglomeraci 1996). Významné obchodní a průmyslové
středisko. Průmysl loďařský, strojírenský (hlavně automobilový),
petrochemický, potravinářský, dřevozpracující. Dopravní
křižovatka; letiště, velký přístav. Muzea, galerie, observatoř,
knihovny, zoologická a botanická zahrada. Vysoké školy,
univerzita (založena 1909). V roce 1988 dějiště světové výstavy
EXPO. – Brisbane založen 1824 jako trestanecká
osada.
[pérs], město v
jihozápadní Austrálii, správní středisko svazového státu Western
Australia, při ústí řeky Swan do Indického oceánu; aglomerace 1,3
miliónů obyvatel (1996). Průmysl hutnický (ocel, hliník, nikl),
petrochemický, chemický, potravinářský, strojírenský. Námořní
přístav. Dopravní křižovatka; mezinárodní letiště, počátek
transaustralské železnice do Sydney. Muzea, galerie, knihovny,
botanická a zoologická zahrada. Dvě univerzity (1911, 1975),
vědeckovýzkumné ústavy. – Osada založena Brity v roce 1829, město
od 1856. Hospodářský rozvoj po roce 1890 (objevení zlata v
Kalgoorlie, výstavba přístavu a železnice).
[frímentl], přístavní
město na jihozápadním pobřeží Západní Austrálie v ústí řeky Swan;
21 000 obyvatel (1992). Přístav u Perthu, mezinárodní
význam.
|