Objevné cesty Evropanů, které přispěly k poznání mimoevropského prostoru, rozšiřovaly vliv evropské civilizace a zároveň přinesly do Evropy nové suroviny, plodiny a zkušenosti. První zámořské objevy jsou známy ze starověku u Egypťanů (výpravy do země Punt) a Foiníčanů (Hannón). V 10. a 11. stol. jsou doloženy objevné plavby Vikingů do Severní Ameriky (Erik Rudý, Leif Eriksson). Významným motivem pro objevné cesty byly obchodní zájmy italských městských států, které udržovaly monopolní obchodní spojení s byzantskou říší a Blízkým východem. Největším přínosem byly cesty Marka Pola. Nejvýznamnější éra zámořských objevů začala na konci 15. stol., kdy portugalský princ Jindřich Mořeplavec a španělští králové Ferdinand II. Katolický a Isabela I.Kastilská podporovali objevné plavby s cílem objevení nové cesty do Indie. Hlavními mezníky byly v roce 1488 obeplutí mysu Dobré naděje (B. Dias) a první cesta do Indie kolem Afriky (Vasco da Gama 1497). Pokus o nalezení cesty do Indie západní cestou přinesl v roce 1492 objevení Ameriky K. Kolumbem; tím začala nová etapa evropské a světové historie. Vedle K. Kolumba podnikali cesty do Ameriky G. a S. Cabotové, P. Cabral, J. Cartier, A. Vespucci; na ně navazovali objevnými cestami do vnitrozemí S. Caboto, V. N. de Balboa, H. Cortes, F. Pizarro. Vrcholem doby zámořských objevů bylo obeplutí zeměkoule 1519 – 22 výpravou F. Magalhăese (dokončená Elcanem). Druhou plavbu kolem světa vykonal 1577 – 80 F. Drake. V dalších stoletích se zámořské objevy soustředily na objevování neznámých oblastí (objevení Austrálie v roce 1606 W. Janszoonem, výzkumné cesty J. Cooka v Tichomoří, ruské pronikání na Sibiř, objevení Antarktidy v roce 1820 F. G. Bellingshausenem) a průzkumné cesty ve vnitrozemí světadílů (R. R. La Salle v Americe, V. J. Bering ve východní Asii, D. Livingstone a H. Stanley v Africe).

Marco Polo

* asi 1254, † 1324, italský cestovatel z Benátek. V roce 1271 podnikl přes Arménii, Persii, Turkestán a poušť Gobi cestu do Číny ke dvoru velikého chána Chubilaje, císaře mongolské dynastie Jüan v Číně, kam vezli poselství právě zvoleného papeže Řehoře X. Do Šang-tu, letního sídla Chubilajova, dorazili v roce 1275. Za 17 let svého pobytu na Chubilajově dvoře (1275 – 92) Marco Polo podnikl řadu inspekčních cest po Číně a snad až do Barmy, na Cejlon a do Indočíny. 1295 se vrátil do Benátek námořní cestou přes Sumatru a Cejlon kolem indického a perského pobřeží do Basry. V roce 1298 v námořní bitvě Benátek s Janovem u Korčuly zajat. 1298 – 99 byl vězněn. Ve vězení vznikla první verze jeho cestopisu, později známého jako Milión, již podle jeho vyprávění sepsal ve starofrancouzštině jeho spoluvězeň Rusticello. Nejstarší rukopis dochován pod názvem Divisament dou monde (Popis světa). Dílo má vysokou dokumentární i uměleckou hodnotu, zejm. popis míst, jež navštívil na svých inspekčních cestách. Jako první Evropan (a až do 18. stol. jediný) podal poměrně přesný popis kmenů obývajících jihozápadní Čínu.

Kolumbus Kryštof

 ital. Cristoforo Colombo, špan. Cristóbal Colón, * 25. 8. až 30. 10. 1451, † 20. 5. 1506, italský mořeplavec; objevitel Ameriky. Původně námořník a faktor významného bankovního domu v Janově. S portugalskou a zejm. španělskou pomocí uskutečnil plán, který vypracoval při studiu map: obeplout Zemi západním směrem. Cílem Kolumbovy výpravy bylo nalezení západní cesty do Indie. Podporován zejm. Isabelou I. Kastilskou, která ho jmenovala admirálem a místokrálem všech nově objevených zemí. 3. 8. 1492 vyplul s karakami Santa Maria, Nińa a Pinta z Cádizu a 12. 10. 1492 přistál u ostrova San Salvador (Guanahaní, Watling) na Bahamách (objevení Ameriky), poté dosáhl pobřeží Kuby, Haiti a dalších ostrovů. Při výpravě v letech 1493 – 96 přistál na pobřeží Portorika, Malých Antil a Jamajky, při třetí výpravě v letech 1498 – 1500 na pobřeží Trinidadu a u ústí Orinoka, při čtvrté výpravě v letech 1502 – 04 na pobřeží Hondurasu, Nikaraguy, Kostariky a Panamy. Vzhledem k mylnému předpokladu, že se dostal na pobřeží Indie, nazval zdejší domorodce Indios (Indové); odtud dnešní název Indiáni. Jako správce nových území se příliš neosvědčil. Po smrti Isabely I. Kastilské se marně dovolával svých smluvně zaručených práv a nároků; zemřel v zapomenutí.

Magalhăes Fernăo de

špan. Fernando Magallanes, též Ferdinand, * 1480, † 27. 4. 1521, portugalský mořeplavec; od roku 1517 ve španělských službách. 1519 se vydal s pěti loděmi na výpravu západní cestou kolem Jižní Ameriky na Moluky. 1520 prozkoumal ústí La Platy a po přezimování nalezl na jihu amerického kontinentu průliv do Tichého oceánu (průliv nazván jeho jménem). Na filipínském ostrově Mactan byl zabit; posádka na jediné lodi doplula v roce 1522 do Španělska a uskutečnila tak první plavbu kolem světa

Bering Vitus Jonassen

* 1681, † 8. 12. 1741, dánský mořeplavec v ruských službách. Působil ve Východoindické společnosti, sloužil v ruském válečném námořnictvu. Od roku 1725 vedl expedici na Kamčatku a do severovýchodní Asie. V roce 1728 proplul průlivem mezi Asií a Amerikou a zjistil, že spolu nesouvisejí. 5. 6. 1741 dosáhl v čele vědecké výpravy severozápadního pobřeží Severní Ameriky. V bouři se výprava rozdělila, Beringova loď ztroskotala a Bering na ostrově (později po něm pojmenovaném) zemřel. Na výpravách objevil řadu ostrovů (Aleuty, Komandorské aj.); jeho jménem nazván průliv, cesta a moře.

Barents Willem

* kolem 1550, † 20. 6. 1597, nizozemský mořeplavec a polárník. V roce 1594 obeplul Novou zemi a hledal námořní cestu do Severního ledového moře, objevil Medvědí ostrov a Špicberky. Měřil mořské hloubky, zaznamenával celoroční meteorologický cyklus. Jeho jménem nazván ostrov a moře.

Cook James

* 27. 10. 1728, † 14. 2. 1779, britský mořeplavec. V roce 1755 vstoupil do britského válečného námořnictva. Při první plavbě kolem světa v letech 1768 – 71 prozkoumal řadu tichomořských ostrovů, východní pobřeží Austrálie, popsal Nový Zéland jako ostrov. Při druhé plavbě 1772 – 75 objevil Novou Kaledonii a Nové Hebridy a pronikl k jižnímu polárnímu kruhu. Při poslední plavbě doplul Beringovou úžinou do Severního ledového oceánu. Přispěl k rozvoji mapování moří, k přesnějšímu rozčlenění pevnin a moří, stanovil rozměry Severní Ameriky a Austrálie, otevřel cestu k výzkumům Antarktidy. Zahynul na Havajských ostrovech; jeho jménem nazvány ostrovy a průliv.

Dias Bartolomeo

* 1450, † 29. 5. 1500, portugalský mořeplavec. V letech 1487 – 88 velel námořní expedici, s níž obeplul mys Dobré naděje na jižním cípu Afriky a otevřel tak cestu do Indie. 1500 se zúčastnil Cabralovy cesty do Indie. Zahynul při ztroskotání.

Drake sir Francis

* asi 1543, † 27. 1. 1596, anglický pirát a mořeplavec, později viceadmirál. První Angličan, který v letech 1577 – 80 obeplul svět. Do Evropy přivezl brambory a tabák. V roce 1587 se podílel na zničení španělského loďstva (Armady) v Cádizu a 1588 v průlivu La Manche.

Gama Vasco da

* 1469, † 24. 12. 1524, portugalský mořeplavec; objevitel námořní cesty do Indie. V letech 1497 – 98 proplul kolem jižní Afriky do Kalikatu, 1499 se vrátil zpět do Lisabonu. 1502 – 03 podnikl novou výpravu do Indie. Založil faktorie v Sofale a Mosambiku, podrobil si řadu území, zničil Kalikat. K zabezpečení portugalských opěrných bodů však vedle síly využíval i diplomatické jednání; smlouvou s kóčinským rádžou posílil postavení Portugalska v Orientu natolik, že při návratu mohl ponechat v oblasti jen malou posádku. 1519 povýšen do hraběcího stavu (hrabě z Vidigueiry) a 1524 ho král Jan III. jmenoval indickým místokrálem; záhy po svém jmenování v Kóčinu zemřel.

Hudson Henry

* asi 1550, † po 22. 6. 1611, anglický mořeplavec a průzkumník; od roku 1607 v anglických a holandských službách. Prozkoumal severoamerické pobřeží, zejména oblast Manhattanu a plavil se proti proudu řeky Hudsonu; při poslední cestě kolem Islandu a Grónska objevil průliv a záliv v severovýchodní Kanadě nazvaný dnes jeho jménem. Zahynul po vzpouře mužstva spolu s částí posádky u amerických břehů. Jeho objevy vytvořily základ pro holandskou kolonizaci řeky Hudsonu a anglické nároky na Kanadu.

Tasman Abel Janszoon

* asi 1603, † před 22. 10. 1659, nizozemský mořeplavec a objevitel; podnikl řadu výzkumných plaveb k Indii a Japonsku. V roce 1642 při hledání jižní pevniny objevil území, které nazval zemí Van Diemenovou (Tasmánie), Nový Zéland (Statenland), ostrov Tonga a jiné. První Evropan, který obeplul Austrálii. Při výpravě v roce 1644 doplul až k Filipínám. Jeho jménem nazván ostrov, moře a ledovec.

Vancouver George

* 22. 6. 1757, † 10. 5. 1798, britský mořeplavec a objevitel. Účastnil se druhé a třetí výpravy J. Cooka. 1791 vedl vlastní výpravu přes Tichý oceán k západnímu pobřeží Severní Ameriky. Cestou zkoumal severozápadní pobřeží Austrálie. 1792 – 94 pak v rámci této výpravy zkoumal západní pobřeží Severní Ameriky.

Vespucci Amerigo

* 18. 3. 1451 nebo 1454, † 22. 2. 1512, italský mořeplavec; působil ve španělských a portugalských službách. Od roku 1483 úředník bankovního domu Medici, od roku 1492 úředník firmy Bernardi, která se podílela na financování výprav K. Kolumba. 1497 – 1504 podnikl ve španělských a portugalských službách čtyři plavby k jihoamerickému pobřeží. Slavný spis Mundus Novus (Nový svět) měl ve své době vliv na utváření geografických představ o americkém kontinentu. Německý geograf M. Waldseemüller (asi 1470 – 1520) po Vespuccim nazval Jižní Ameriku, G. Mercator v roce 1538 nazval Vespucciho křestním jménem celý kontinent.

Drake sir Francis

* asi 1543, † 27. 1. 1596, anglický pirát a mořeplavec, později viceadmirál. První Angličan, který v letech 1577 – 80 obeplul svět. Do Evropy přivezl brambory a tabák. V roce 1587 se podílel na zničení španělského loďstva (Armady) v Cádizu a 1588 v průlivu La Manche.

Bellingshausen Fabian Gottlieb

* 20. 9. 1778, † 25. 1. 1852, ruský objevitel. V lednu 1822 jako první spatřil Antarktidu.

Ross, sir James Clarke

* 15. 4. 1800, † 3. 4. 1862, skotský polární badatel. 1831 určil tehdejší polohu severního magnetického pólu Země. 1839 – 42 vedl britskou výpravu do Antarktidy. Provedl magnetické mapování v Arktidě a Antarktidě. Jeho jménem nazváno moře, ledová bariéra a šelfový ledovec.