Příběhy s časem při plavbách napříč oceány

Po zkušenostech z mé bývalé profese jsem v této problematice neutrální a dávám tímto k posouzení své názory na změnu času vůbec. Myšlenky uspořádání celosvětového referenda by bylo patrně nejlepším řešením. Není myslitelné, aby u nás posun času nebyl a v sousedních zemích byl. Nadělalo by to pěkný zmatek v časových plánech mezinárodní dopravy.

Myslíme v zajetí utkvělých představ, často nepodstatných. Žijeme sice v prostoru a čase, avšak v čase, pokud se týče této problematiky, nikoliv přesným na vteřiny/minuty. Vždyť mechanické hodiny v úřadech, domácnostech atd. jsou zde maximálně 150 let. Naše biorytmy v genech po předcích jsou opřeny o mechanismus  Slunce, nikoliv o hodiny na stěně.

Jak je známo z astronomie, sluneční čas je nepravidelný z důvodu, že Slunce se nepohybuje po kruhovité dráze, ale po ekliptice. Toto je pohyb zdánlivý, neboť je to naše . Země, která se takto ve vesmíru pohybuje. Proto bylo pro měření času vytvořeno slunce fiktivní, tzv. střední. Mezi určitými ročními obdobími se Slunce skutečně od středního liší několika minutami, nejvíce 16 minut.

Všeobecné použití slunečních hodin ve středověku i novověku nebylo, neboť byly pouze umístěny někde na kostelech, velkostatcích a zámcích, spíše pro horní vrstvy. Naši předkové se tedy řídili Sluncem na obloze, když vycházelo, vstávali do práce, když bylo přibližně nejvýše, tedy kulminovalo, byl čas k obědu, když zapadlo záhy se odebrali "na kutě".

Pokud si všimneme této skutečnosti, tak v zimě měli narušený biorytmus z léta, neboť vstávali dříve a šli později spát. V zimě to bylo naopak. K takové změně, objektivně docházelo ovšem postupně. Jsou známé poruchy biorytmů a spaní ve Finsku, Skandinávii, Petrohradě a pod polárním kruhem, kde Slunce skoro nezapadá. Tento jev nazývají "bílé noci".

Na námořních lodích během plaveb napříč oceány je nutné posouvat čas po ujetí 15 stupňů zeměpisné délky, což tvoří 1 hodinu času. Při plavbě na východ to je o 1 hod. dopředu, na západ o 1 hod. dozadu. A to proto, aby se den s nocí konal za obvyklých nám zažitých podmínek. Prakticky, podle rychlosti lodě, to znamená posouvat čas každé 2-3 dny. Nepozorovali jsme nějaké větší poruchy našich biorytmů. Naše tělo a psychika se s tím hravě vypořádávala. Někteří citliví jedinci měli menší potíže kupř. s trávením, nebo se ráno budili později, jiní zase dříve.

Ve světle uvedené praxe dal se rovněž aplikovat na lodi letní či normální čas. Většina posádky byla pro udržování takového času, který by umožňoval pozdější západ Slunce,

Tedy času lodního a letního. Na lodi nehrála roli úspora elektrické energie (která na pevnině určitě existuje), ale sociálně-psychologický efekt. Společenská část dne je večer, kdy se posádka scházela na palubě, aby si družně popovídala, zazpívala. Pořádaly se rovněž různé hry, soutěže a rožňovací večírky.

Snad tento sociálně-společenský faktor a navíc kutilský fenomén našeho národa hraje v této problematice i na pevnině podstatnou roli. Posun času je aktem lidstva záměrným. Z kosmu nám přicházejí nechtěné rušivé vlivy, kupř. vliv Měsíce (úplněk, novum), také hvězd, ozonová díra atd.

Samotné Slunce nás také "škádlí" svým zdánlivým nepravidelným pohybem (důsledek oběhu země po ekliptice). Těch max. 16 minut představuje úhel 4 stupňů v náměru na Slunce, což je také malý rušivý vliv na biorytmy člověka.

Cestujeme nebo pracujeme "v magneticky vodivých schránkách" tj. v autech, letadlech a zejména na lodích a tady jsou naše biorytmy silně narušovány. Panuje zde magnetický stín (jev Faradayovy kIece), přesněji řečeno neprotínají nás siločáry zemského magnetického pole. Tyto výzkumy prováděli němečtí vědci.

Jak vidno ve většině oblasti lidské činnosti se rušivým vlivům neubráníme, patrně se chce po nás, abychom se s tím naučili žít pokud to nepřesahuje alarmující únosnou mez fyzických a psychických možností člověka. Vedle jevu popsaného v předešlém odstavci, jedná se o noční směny, nepravidelnost směn, cestování politiků, podnikatelů i sportovců do vzdálených zemí s časovým rozdílem 8-9 hod. Po krátké adaptaci většina podává normální i vrcholové výkony. Jistě to není vše "zadarmo" a snad se tady nějaký negativní jev z toho v těle a psychice kumuluje.

Závěr: vedle časových faktorů existují, jak je všeobecně známo, daleko rušivější vlivy v prostoru, které jak jsem se zmínil, jsou z kosmu nebo jsou výsledkem činnosti člověka. V prostoru, kde žijeme, máme tedy "smogový vzduch", pitnou vodu s dusičnany a zejména elektrosmog, o kterém se moc nemluví a o kterém se také moc neví. Víme, že kolem každého elektrického pole, které na rozdíl od geomagnetického zemského, slabého pole, je silným rušivým elementem pro naše biorytmy.

Nakonec chci upřímně podotknout, že si nečiním nárok na absolutní pravdu a zkušenosti. Vím, že na moje názory lze najít mnoho protiargumentů. Také proto, že lidské vyjadřování myšlenek je procesem nedokonalým. Bylo zjištěno, že někdy pod stejnými slovy si různí lidé představují něco jiného, co mění celý význam věci. Je to tedy názor do diskuse

kapitán dálné plavby Milan Rusňák (*1930),

jeden z prvních absolventů námořní školy v polském Štětíně,

velitel řady našich námořních lodí

uveřejněno v časopise Peckoviny, č.2, říjen 2000

Posun času

Autor:

kapitán dálné plavby Antonín Fojtů (*1930),

jeden z prvních absolventů námořní školy v polském Štětíně,

velitel řady našich námořních lodí

z knihy

Moře milované, moře proklínané

Časové pásmo

Po krátkém navigačním odbočení do historie vraťme se opět na palubu lodi Košice, ať doženeme uspěchanou současnost. Sedmý den po odplutí z Japonska, 31. prosince, se nacházíme na 30 stupni severní šířky a na 169 stupni východní délky, s lodním časem posunutým již o dvanáct hodin dopředu. V tomto mimořádném postavení jsme o půlnoci takřka mezi prvními na zeměkouli, kteří obracíme poslední list v kalendáři a chystáme se otevřít nový nautický Almanach. Na stejném časovém pásmu s námi jsou lidé z Kamčatky a z části východní Sibiře, obyvatelé Gilbertových a Maršalových ostrovů, domorodci ze souostroví Tuvalu a Fidži, Novozélanďané. Pro zajímavost je třeba ještě dodat, že jako absolutně první na světě uvítali Nový rok již hodinu před námi sovětští občané na Čukotském poloostrově v extrémním časovém pásmu + 13 hodin dopředu od času grynyčského. Tímto výběžkem přesahuje asijský kontinent východní polokouli až na stosedmdesátý stupeň západní délky a teoreticky by mělo být časové pásmo -11. Ale jelikož ostatní území velké ruské země je v zóně východní, je tady časový posun vyřešen s hodinou třináctou.

Však se to málokomu podaří, aby mohl zapíjet jeden rok dvakrát za sebou, tak jako se to tentokráte povedlo nám. 1. ledna o půlnoci, před datumovou čárou sto osmdesátého poledníku, zastavujeme kolo času a začínáme tentýž den ještě jedenkrát. Jak známo, při plavbě na východ, vždy po patnácti stupních zeměpisné délky, posunujeme o jednu hodinu dopředu lodní čas. Tady, uprostřed oceánu, couvneme s datem o jeden den zpátky a dalším šoupáním po jedné hodině vpřed se s relativitou času vyrovnáme. Takže na konci cesty kolem světa to bude zase všechno fifty fifty neboli akorát. Je to celkem jednoduché, jenom kolektivu mzdové účtárny tím vyvstanou problémy, jak vyúčtovat dvakrát 1. leden jako svátek a zda za dvaatřicet dnů jednoho měsíce dolarové příplatky nedat, nebo dát. Kdo jsi se 1. ledna narodil, máš důvod k tuplovaným oslavám, a jestli ti včera něco nevyšlo, dneska to můžeš stornovat.

Autor:

František Ptáček (*1930)

absolvent námořní školy v polské Gdyni,

palubní důstojník na řadě našich námořních lodí

z knihy